Mám v podstatě z celkového pohledu seattleské rodáky QUEENSRYCHE velmi rád. Před patnácti lety šlo o kapelu, která reprezentovala to nejlepší z americké melodičtější metalové produkce a která si svou chvíli slávy poctivě vydobyla třemi velmi kvalitními alby – koncepčním „Operation Mindcrime“ (1988), hitověji pojatým hard rockem „Empire“ (1990) a tak trochu méně přímočarým, nicméně zajímavým „Promised Land“ (1994). Oceňuji i jejich další hledání nových cest – „Hear In The Now Frontier“ (1997) a „Q2K“ (1999), byť tyto desky nepřinesly ani zdaleka tak kvalitní materiál jako jejich předchůdci. QUEENSRYCHE na nich alespoň potvrdili pověst kapely, která se nespokojí se zaběhlou šablonou. V roce 2003 vychází polovičaté retro „Tribe“, kterým kapela vyslyšela přání skalních fanoušků nahrát znovu materiál ve stylu nejúspěšnějšího období. Dnes přišel čas na druhý díl stále velmi uznávaného konceptu „Operation Mindcrime“, který byl jak je dobře známo inspirován knižní předlohou „1984“ od George Orwella a který vykreslil trochu jiný fiktivní příběh, jehož hlavním tématem byla manipulace s davy.

Co je podstatné, kapela se dnes hudebně vrací k zaběhlé formuli z prvního dějství „Operace zločin vědomí“, tedy k melodickým hard rockovým kompozicím, postaveným zejména na charakteristických kytarových duelech a expresivním vokálu Geoffa Tatea. Činí tak však nenásilně a velmi citlivě, z nutné soudržnosti konceptu a návaznosti na první díl. Nikoliv ze surové vypočítavosti vracet se k nejslavnějšímu období. Na to materiál až příliš dýchá vlastní životní silou. Z alba je cítit upřímnost, po nějaké křečovité sveřeposti jako v případě HELLOWEEN a jejich třetího „Strážce“ není zde ani nepatrné známky. Výborně aranžované skladby plynule navazují a povědomé fragmenty v podobě úvodů, meziher, různých vyhrávek či citací jen rozvíjejí dřívější téma i v současnosti. Zmínil jsem se, že album se stylově vrací k prvnímu dílu, to však neznamená, že zvuk nedoznal od konce osmdesátých let žádné proměny, naopak příslušná stylová soudržnost nebrání „dvojce“znít jednoznačně moderněji než osmnáct let stará „jednička“, samozřejmě v rámci zavedeného stylu. Po tradičním úvodu album startuje nejrychlejším kouskem „I´m American“. Tato melodická power metalová skladba je zároveň i pilotním singlem. K prvnímu vrcholu se dostáváme u dvojice písní ve středním tempu „Hostage“ a „Hands“, které se svou strukturou a pojetím blíží spíše k výrazu, kterým se QUEENSRYCHE prezentovali na albu „Empire“. Časté využívání symfonické sekce je nejpatrnější ve strhující skladbě „Re-Arranged You“. K pestrosti nahrávky přispívá i využívání různých hlasů hostujících zpěváků (zpěvaček), z nichž ten nejznámější je R. J. DIO. Stařičký derviš exceluje v „The Chase“ a nutno říct, že albu jeho vsuvka přidá na dramatičnosti. Nejmodernější skladbou je zřejmě rtuťovitě ostrá „A Murderer“, ve které hysterická sloka vytváří zajímavý kontrast k mírnému refrénu. Následuje absolutní vrchol nové „Operace zločin vědomí“ a tím je trilogie „Circles“- „If I Could Change It All“ - „An International Conspiracy“, jejíž zejména prostřední část v sobě pojímá to nejlepší, pro co jsme QUEENSRYCHE obdivovali už u prvního dílu. Obrazy hlavním hrdinou příběhu Nikkim v nepříčetnosti zavražděné nešťastnice „Sister Mary“ zde znovu nabývají nových podob. Tak trochu „Empire“, trochu losangeleský pop-metal, to je „Fear City Slide“. Album zakončuje skvostný duet Tatea se zde, tak jako v „jedničce“, hostující zpěvačkou Pamelou Moore v baladické skladbě „All The Promises“, který jen zklidňuje novým příběhem rozdmýchané vášně.

Nestává se to často, že by se album vracející se k tolik úspěšné minulosti povedlo. O to víc jsem potěšen, že se tak stalo právě u QUEENSRYCHE, kteří zkrátka už nutně potřebovali vydat kvalitní materiál. Dvojka poměrně zdařile navázala na první díl, byť jeho vysoko položené laťky nedosáhla. Nové skladby vytváří silný celek, ale budeme-li rozebírat jednu po druhé a srovnávat je s prvním dílem, těžko uspějí. Otázka zní, jestli vůbec někdo čekal víc... Já osobně jsem příjemně překvapen a velmi spokojen.