Ale copak to tu máme, nové CD LACUNA COIL? Už je tomu pár let od vydání „Comalies“, to by se za ty čtyři roky mohli blýsknout s něčím zajímavým. Album nevydali delší dobu, přesto se nedá říci, že by o nich nebylo slyšet. Jejich poslední zápis totiž slavil značný úspěch, celosvětově se ho prodalo na půl miliónu kusů (jen v USA 230 tisíc), Cristina Scabbia, zpěvačka a maskot v jedné osobě, zdobila obálky mnoha časopisů (pouze rockových, Mildo) a firma Century Media si zajisté namastila kapsu. A jak se s tímto nečekaným úspěchem poprala sama skupina, respektive jak moc potrápila svůj skladatelský potenciál?

Předem musím poznamenat (to pro ty, co nechtějí číst tento text až do konce), že se nezměnilo vůbec nic. Čtyři roky a vůbec žádný posun, vlastně se s klidem dá říci - deset let v té samé koleji. Svého času jsem tuto kapelu míval v oblibě, zvláště první album „In Reverie“ bylo, když ne něčím novým tak určitě zajímavým objevem na scéně. I poslední počin měl v sobě dost zajímavých momentů, ale „Karmacode“ je jen mlácení prázdné slámy. Ještě singl „Our Truth“ vypadal jako dobrá reklama pro album, ale ono to jím a ještě dvěmi třemi pěknými písněmi („Closer“, „In Visible Light“) končí. O novém albu probleskují zvěsti již delší dobu, čili se o rychlokvašeném produktu pro ukojení vydavatele dá mluvit jen stěží, spíš bych to viděl na to, že LACUNA COIL už opravdu nemá co říci. „Karmacode“ je skoro padesát minut nudy. Dvanáct čtyřminutových písní, pár zajímavých momentů sice zazní, ale jinak je pomalu jedna jako druhá (a jako ta předešlá na „Comalies“). A oproti albu předchozímu se kamsi vytratila i ona melancholická nálada a procítěnost. Skupina se při komponování nových písní místo na vykreslení emocí, na komponování hudby, dala na řemeslo. Po technické stránce bych opravdu nic nevytýkal, ale koho to dnes zajímá? Ostatně bylo opět vsazeno na jistotu v osobě producenta Waldemara Sorychty, známého například ze spolupráce se SENTENCED, SAMAEL, TIAMAT a dalšími. Předposlední skladba, „Without Fear“, je jediná vzpomínka na zasněné časy debutu. Na závěr ovšem smutek největší. Nechápu proč má někdo potřebu předělávat natolik výjimečnou skladbu, jako je „Enjoy The Silence“, tak ubohým a sterilním způsobem? Kdo by tomu věřil, že zrovna LACUNA COIL ve své verzi potratí veškeré kouzlo oné klasiky.

Century Media pro LACUNU COIL jistě udělají slušnou reklamu (ostatně ta již jede naplno) a album komerční úspěch mít bude, ale po čase CD zapadne a nikdo si na něj nevzpomene. A možná si nikdo ani po čase nevzpomene na tuhle partu, teda pokud se jí v blízké době nepovede něco opravdu zásadního, ale nevím, jestli tomu někdo věří.