OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dissection mlčí… Vítr se tiše prohání v šedavých rozvalinách a bělavé kosti žalují času svou bolest… Zima odešla… Somberlain dobyt? Chrchlání zakrvavených veteránů v černých zbrojích…
Dobyt.
Somberlain dobyt!
Mocná pevnost severského black metalu proměněna v rumiště, vypálena a znesvěcena kříži. Zbyla jen hnijící mršina slávy.
V horských průsmycích se stále jako ozvěna ozývá nezapomenutelné kvílení kytar. Ještě stále vanou melodie, které předběhly svou dobu, které ortodoxním šikům prasečího zvuku a páru akordů dokázaly, že black metal může být skutečným kumštem. Stačí, když se ho zhostí skuteční mistři nálad, skuteční mistři svého řemesla – stačí, když se ho zhostí Dissection. Neupadne v smrduté bažiny času ten památný okamžik, kdy se pod jejich rukama z barbarské černé řeže stal nádherný kus smrtící pohanské tryzny. Magické riffy se pářily za úplňku se zapomenutým uměním melodiky, neskutečná členitost a mnohotvárnost kompozic uhranula přímočaré prasopaly pravověrných.
Black metal už nikdy nemohl být stejný, ne když Dissection prokázali, že Euronymus i Fenriz se mýlili, když ho deklarovali jako kanální svinstvo. Dissection mu pod vedením Dana Swana vtiskli něco víc než jen cejch temnoty a zla. V temných sklepeních samotného Satana se skrývalo víc, než jen póza a ortodoxnost. Mezi soudky s temným mázem spalo i několik pint černé ambrózie a právě té se Dissection z plna hrdla napili.
Podmanivé melodie španělek, vonící gotikou a vybledlou tváří staletí. Ryčný úprk černého čtyřspřeží. Kouzlo krásných sól. Melodické refrény, kterým havranní skřehot nic neubírá na síle. To všechno vedle sebe, propojeno tak samozřejmě, jako by to pro sebe bylo stvořeno. Ze všeho dýchá kouzlo atmosféry, ne atmosféry zběsilosti a berserku, ale atmosféry umu a oddanosti Největšímu z rebelů. Nemusíte ctít Kozla, aby vaší duší zarezonovala ta temná symfonie, hřbitovní epos, noční sonet… Dissection znají mocnější strunu, než je služba témuž pánu. Dissection znají hudbu, Dissection mají její dar a jím slouží samotnému ďáblu.
Její steny se nesou mračnou oblohou, její steny klnou zborceným klenbám, její steny pláčou v zhroucených parkánech, její steny se nesou v krakoru vran…
A přece Dissection mlčí…
Hrozný lesů pán Jane Nodtweidt hnije v žaláři a kapky padající vody vyměřují čas jeho trestu. Mršina hnije, ale vrány stále krouží…
Naprostá klasika melodického black/detahu, fúze göteborgské školy, španělkových renesančních vybrnkávaček a sychravé atmosféry. Nadčasový kousek, který společně s alby AT THE GATES předznamenal vývoj na scéně...
9,5 / 10
Jon Nödtveidt
- vokál, kytary
John Zwetsloot
- kytara
Peter Palmdahl
- basa
Ole Öhman
- bicí
1. Black Horizons
2. The Somberlain
3. Crimson Tower
4. A Land Forlorn
5. Heaven´s Damnation
6. Frozen
7. Into Infinite Obscurity
8. In The Cold Winds of Nowhere
9. The Grief Prophecy/Shadows over a Lost Kingdom
10. Mistress of The Bleeding Sorrow
11. Feathers Fell
Reinkaos (2006)
Maha Kali (2004)
Live Legacy (live) (2003)
The Past Is Alive (1997)
Where Dead Angels Lie (EP) (1996)
Storm Of The Light´s Bane (1995)
The Somberlain (1993)
The Somberlain (demo) (1992)
Into Infinite Oscurity (7 EP) (1992)
The Grief Prophecy (demo) (1990)
Datum vydání: Pátek, 3. prosince 1993
Vydavatel: House Of Kicks
Stopáž: 45:40
Produkce: Dan Swano
Studio: Sunlight Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.