OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po neskutečných vedrech nás oblažilo docela příjemné ochlazení s občasnou dešťovou sprškou, takže i Klánovice dnešní večer vítaly příchozí pláčem z nebes. O to větší radost však klokotala uvnitř každého z té zhruba stopadesátky zasvěcených, neboť pro Black Pes byla nachystána skutečná lahůdka. Po (tuším) třinácti letech k nám totiž opět zavítali floridští pionýři technického deathu ATHEIST, a to, podpořeno navíc faktem, že nejde o žádný dnes tolik populární reunion s vidinou peněz za novou desku v nejstarších šlépějích, nýbrž jen a pouze o pár koncertních zastávek pro potěchu z hraní, pasovalo tuhle předzvěst letošního Brutal Assaultu na jeden z dobře utajených koncertních vrcholů roku. A koho byste na podobné akci asi tak mohli očekávat? Muzikanty, škrabálky, pamětníky? Ano, pochopitelně, ti všichni tam byli.
Začátek plánovaný na devatenáctou hodinu byl samozřejmě utopií, když se konečně otevřela kasa, nápis nad ní hovořil jasně - dříve jak v 20:45 to nezačne. Zbývající čas tedy trávil každý po svém, těm trpělivě čekajícím před klubem se osud odměnil skupinou vracející se z večeře, a tak si na své přišli i fotoaparátníci.
Black Pes je v podstatě malý klub, takže opticky bylo plno. Skupina nastoupila v určený čas, sympaticky, bez pompézních inter a po krátkém rozehřátí odpálila titulku „Unquestionable Presence“ z druhého alba. A od počátku bylo jasné, že zvuk má k ideálu hodně daleko. Jenomže ještě než mohla obsluha mix pultu vůbec začít svůj korigující šavlový tanec, udělalo to v elektrickém vedení LUP - a celé jeviště zhaslo. Slabší povahy, například ti kteří svou předkoncertní přípravu trávili v nedaleké restauraci a byli až tam svědky výpadku proudu, když skupina zvučila, už už propadali panice, ale všechno se v dobré obrátilo a ve chvilce jen o málo delší, než by trval běžný aplaus po skladbě, agregáty naskočily a mohlo se jet dál. Respektive znovu totéž a tentokráte bez přerušení až do konce. ATHEIST ústy svého frontmana Kellyho Shaefera poděkovali, přidali něco řečí a bez dlouhých cavyků tady máme „On The Slay“ z debutu „Piece Of Time“. Osobně v tvorbě Ateistů preferuji až třetí a poslední zápis „Elements“, čili po následné děkovačce konečně jedna z dlouhé řady favoritek - „Mineral“. Zvuk se už tou dobou dá jakžtakž snést, i když pravda, klasická klubová „houkaná“ z tu a tam vazbu chytajících mikrofonů, či přece jen utopené kytary (za nimi prstokladují Chris Baker a „číňan“ Sonny Carson, oba jinak z GNOSTIC - díky za pomoc s identifikací putují panu Bizzarovi), v sólech často těžko zachytitelné, rozhodně zamrzí. Na druhou stranu se ale opět ukazuje dávná pravda, že když to holt má někdo v pazourách, popřípadě jako bubeník Steve Flynn i v dalších končetinách, na kvalitě aparátu zase tak moc nezáleží. Vracíme se k prvotině dávnou klepačkou „Unholy War“, chvilka ladění vyplněná murmurem z davu a krok vpřed ke dvojce prostřednictvím „Your Life´s Retribution“. Málo bylo „Elementů“, a tak následující „Air“ potěšila desetinásobně. Určitě „nejprogovatější“ věc večera s parádně houpavým „refrénem“. Další kolečko po diskografii načíná „I Deny“. Kelly (s image stárnoucího glam rockera, včetně nezbytného šátku a kérek) mezi zpěvem provozuje svou „sekanou“ show, v jednu chvíli chce od publika připálit cigaretu, jenže první řady jsou tou dobou už plně v zajetí decibelů, takže mu nezbývá, než ji zase zahodit a naladit publikum na svou nejoblíbenější věc z dvojky, a sice „An Incarnation´s Dream“, samozřejmě bez komorního začátku, který ji uvádí na albu. Následuje „Mother Man“, a protože mít v sestavě takové eso, jakým bez debaty je basák Tony Choy a nedat mu prostor by byla neodpustitelná chyba, plynule nám na jeho sólíčko naváže kratší jam rytmiky, později i kytar s hvízdajícím Kellym. Co nám ještě zbývá? Už jen „And The Psychic Saw“ a jsme bohužel na konci. Hodinka uběhla jako voda (aby také ne, při sledování těch parádiček), takže poslední „regulérka“ v podobě „Piece Of Time“, čímž je dnešní playlist definitivně vyčerpán.
Ale pochopitelně to nemohlo být všechno. Tou dobou již naprosto probuzené osazenstvo si halasným skandováním ATHEIST, ATHEIST (konkurenční direktor z fotbalově nemohoucího Marastu byl jistě spokojen) vymohlo přídavek, takže po troše dohadů, kterou pecku z již odeznělých by fanoušci rádi slyšeli ještě jednou, ten gordický uzlík rozlouskl někdo z první řady a dostalo se nám znovu mé oblíbené „Air“. Aspoň nepatrná záplata na trochu nespravedlivě opomíjené „Elementy“. No, a nepočítáme-li následné zjištění, že milený šéfredaktor Dalas nakonec nenafotil ani jediný snímeček z důvodu selhání lidského faktoru, byla tohle definitivní tečka za čtvrteční povedenou (byť asi o něco kratší, než by si všichni přáli) seancí.
Playlist:
Unquestionable Presence (polovina)
výpadek proudu
Unquestionable Presence
On The Slay
Mineral
Unholy War
Your Life´s Retribution
Air
I Deny
An Incarnation´s Dream
Mother Man
Sóla
And The Psychic Saw
Piece Of Time
přídavek
Air (podruhé)
Jupiter (2010)
Elements (1993)
Unquestionable Presence (1991)
Piece Of Time (1990)
Beyond (demo) (1988)
On They Slay (demo) (1986)
Rotting In Hell (demo) (1985)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.