OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Virulent Procreation“ je pro mě osobně již druhým setkáním s kapelou SMASHED FACE. Dějství první však neproběhlo v souvislosti s jejich debutovou nahrávkou „Human: Earth Parasite“, nýbrž se odehrálo v rámci jedné velmi zajímavé akce, totiž v obskurním brněnském sklepení Brooklyn, kde kapela vesele zahudlala (prosím nebrat v pejorativním slova smyslu) jako předvoj maltské death/grindové kapacity BEHEADED. Tenkrát jsem si z jejich setu odnesl více méně neutrální dojmy, dnes je ale vše jinak, při poslechu nového alba „Virulent Procreation“ nevědomky podupávám nohou do rytmu a z finálních pocitů rozhodně převažují ty pozitivně laděné.
Ještě jednou podotýkám, že taje prvotiny mi bohužel zůstaly utajeny, proto vás pro tentokrát ani nemohu zatížit nějakým srovnáváním. Ale ono je mnohdy ku prospěchu věci začít od nuly, pěkně na čistém stole. Jak asi většina z vás dokázala dešifrovat (určitě i podle veselého názvu skupiny a ostnatého loga) SMASHED FACE se upsali death metalu, konkrétně pak jeho výrazně obhroublé formě, jež má svůj trvalý domov za vlnami atlantského oceánu. Hošové z Velké Bíteše sice hrají na tu brutálnější notu, dejme tomu po vzoru raných DEEDS OF FLESH nebo ještě lépe pak DYING FETUS, nicméně kromě nasazení nezapomínají ani na tu obtížnější stránku věci, totiž na tu technickou. Jistě, tuzemskou pětici zatím ještě nemůžeme strkat do stejného pytle s těmi největšími deathovými esy, samozřejmě, přesto si dovolím tvrdit, že v kontextu české scény máme tu čest s jednoznačně nadprůměrnou kapelou co se úrovně instrumentace týče. SMASHED FACE se snaží do svého projevu zaintegrovat i hard corové prvky, a nutno dodat, že se tak děje s úspěchem, neb nejsou roubovány nijak křečovitým způsobem a s poměrně konzervativní stylovou kostrou výtečně koexistují. Na pestrosti „Virulent Procreation“ dozajista přidávají i různé vokální kreace zpěváka Freda, klasický growl samozřejmě beru, proti srsti mi není ani vysoký uječený vokál, ale hluboký vepřový guttural tedy strávit nemohu. Jistě, jedná se o „povinný žánrový atribut“, bohužel však na desce převažuje a dle mého názoru občas působí i zbytečně rušivým dojmem (viz úvodní, jinak zdařilá skladba „I Despise You“). Do podobné kategorie spadá i zvuk bicího nádobíčka, opět je mi úplně jasné, že tenhle typicky plechový sound k takto laděnému materiálu jaksi patří, ale na mě, stejně jako nadužívaný extrémní vokál, nepůsobí zrovna dvakrát dobře. Co však jednoznačně sklízí kladnou odezvu jsou texty, které se velkým obloukem vyhýbají klišovitým gore-tématům a věnují se spíše otázkám ekologie, berou si na mušku problém týrání zvířat apod.
Druhé album SMASHED FACE patří určitě k těm chutnějším plodům letošní sklizně v rámci tuzemských luhů a hájů. Osobně bych se do příště přimlouval za razantnější redukci okrajových vokálů a určitě i za přítomnost nějaké té výraznější melodické linky (v instrumentální skladbě „Requiem II“ je jasně slyšet, že by to jít i mohlo). Pro dnešek ale i tak dobrá práce.
"Virulent Procreation" z dílny death metalových SMASHED FACE patří určitě k těm chutnějším plodům letošní sklizně v rámci tuzemských luhů a hájů. Osobně bych se do příště přimlouval za razantnější redukci okrajových vokálů a určitě i za přítomnost nějaké té výraznější melodické linky. Pro dnešek ale i tak dobrá práce.
6,5 / 10
1. I Despise You
2. Mankind Degeneration
3. Skinning Alive
4. Malignant Delicacy
5. Requiem II
6. In The Eyes Of Mayhems
7. Industrial Slaughtering
8. Global War With The Earth
9. Virulent Procreation Intermezzo
10. RY 67
Misanthropocentric (2011)
Virulent Procreation (2006)
Human : Earth Parasite (2004)
Invaze (demo) (2002)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Nice To Eat You Records
Stopáž: 31:10
Produkce: SMASHED FACE and Shaark
Studio: CH studio, Shaark studio
Kontakt: Luboš Kristek, Za Potokem 49, Velká Bíteš 59 501
Mám úsměv na tváři když čtu recenzi. Sem rád že si někdo vzpoměl na SMASHED FACE. 1.10 navštívili právě zmiňovaný klub Brooklyn, ten jsem však zaspal. ale nezaspal jsem Brutal Assault kde se mě moc líbili. Toto CD hodnotím velice kladně. Kluci odvedli velkej kus práce. Brutální, slušně propracovaný materiál a zvuková stránka je na jedničku.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.