Na evropské metalové scéně zřejmě není většího workoholika, než jakým je zakladatel a leader švédských THERION Christopher Johnsson. V posledních letech si na sebe nabaloval čím dál tím víc povinností a kromě koncertování se dvěma kapelami (mimo THERION se donedávna angažoval ještě v projektu DEMONOID, kteří vedou bratři Niemannové) se pustil s vervou také do skládání, čehož důkazem byla dvě alba („Lemuria“ a „Sirius B“) z roku 2004. O tom, že v nastoleném tempu nepolevil ani letos, nás Chris přesvědčuje aktuální deskou „Gothic Kabbalah“, která se opět, díky megalomanské stopáži, rozprostírá na ploše dvou CD.

Již před těmi dvěma lety, při vydání zmíněných titulů (k nim ještě musíme připočíst také album DEMONOID – „Riders Of The Apocalypse“), jsem si smutně povzdechl, že pro THERION, potažmo Chrise, přesně platí pořekadlo „méně je někdy více“. Ač se ta dvě alba celkem povedla, stále se na obou našla řada slabých, chcete-li „vycpávkových“ skladeb. Proto mě přepadly podobné chmury i nyní, když jsem se dozvěděl, že letošní nadílka bude také ve formě dvojalba, třebaže jen pod jedním názvem. Očekával jsem další heavymetalovou klasiku doplněnou (někdy více, někdy méně podařeně) „symfoaranžemi“, kterou nám THERION servírují nepřetržitě již od alba „Vovin“. Až do letošního roku se žádnému z jeho následovníků nepodařilo nijak výrazněji vybočit z lehkého nadprůměru, ale již nyní, na začátku recenze, mohu všechny fanoušky THERION s klidem ubezpečit, že letošní počin je úplně, ale úplně o něčem jiném – samozřejmě v tom kladném světle slova smyslu. Ačkoliv na předchozích albech se vždy našla nějaká skutečně dobrá píseň, jinými slovy „pecka“ (např. „Son Of The Sun“, „Ginnungagap“ nebo „Dreams Of Swedenborg“), tak díky mnoha vycpávkovým paskvilům (jako například „Victory Of Buráky“ z „Lemurie“) neměla žádná z těchto desek šanci dosáhnout na kvality takových fenoménů jako byly „Lepaca Kliffoth“, nebo „Ho Drakon Ho Megas“. Oproti tomu „Gothic Kabbalah“ je naprosto vyzrálým dílem, kde podobné nešvary rozhodně nenajdete a pro mě osobně je to, díky výrazně sníženému podílu již zmíněných „symfoaranží“, jakýsi návrat do období mezi „Lepacou“ a „Theli“.

Právě snaha nacpat do tvorby co nejvíc prvků z vážné hudby a výsledek presentovat jako ten „nejlepší symfonický metal“ bylo to, za co v posledních letech řada kritiků nenávratně odsoudila THERION do těch nejspodnějších vrstev metalové žumpy, odkud (zdánlivě) není návratu. Možná si to Chris uvědomil, možná ho ovlivnili oba bratři, nebo k tomu prostě došel přirozeným vývojem, jisté ale je, že většina materiálu na „Gothic Kabbalah“ je postavena na čistě rock/metalovém základě, kterého se ovšem skupina striktně nedrží a neváhá experimentovat s různými žánry, jako např. speedmetalem („Falling Stone“), doomrockem („Perennial Sophia), těžkotonážní powermetalem ala NEVERMORE („T.O.F. – The Trinity“), nebo řízným hardrockem se zběsilými výjezdy „hammondek“ („Tuna 1613“). V ostřeji laděných písních dominuje převážně hlas starého známého Matse Levena (ten přispěl významnou měrou také coby skladatel a kytarová výpomoc), v těch klidnějších se dostává ke slovu světoběžník Snowy Shaw. Ten s THERION spolupracuje, mimo pěveckého vkladu, také coby vizážista, nebo stylista, který má na starosti design koncertní scény, image a oblečení muzikantů pro chystané videoklipy. Ženské vokály obstarává švédská diva Hannah Holgersson, v tandemu s talentovanou Katarinou Liljou. Christopher Johnsson už na zpěv rezignoval úplně, proto nikde nenajdete žádné vokální fragmenty, které by odkazovaly na ducha tvorby z prvních desek.

Skladatelská procenta jsou tentokrát rozdělena rovným dílem na celou skupinu a pozorný posluchač časem odhalí rukopisy jednotlivých autorů, aniž by přitom musel nahlížet do bookletu. Bubeník Peter Karlsson dodal chytlavé a úderné skladby, ve kterých má dostatek prostoru předvést svou technickou hru („Trul“, „Falling Stone“, „Path Of Arcady“),  principál si libuje v pomalejších pompézních písních, někdy silně okořeněných různými orientálními vlivy („Close Up The Streams“, „The Wand Of Abaris, „Three Treasures“), kytarista Kristian Niemann přirozeně preferuje ostrou hru založenou na neotřelých riffech („T.O.F. – The Trinity“, „Wisdom And The Cage“), no a čtvrtý člen do party, basák Johan Niemann, samozřejmě staví své komponování na basových linkách a jeho písně jsou zdaleka nejpohodovější, nejvíc uvolněné („The Perennial Sophia“, „Chain Of Minerva“). Díky tomuto rozložení sil a jinému stylu každého skladatele působí celé album velmi pestře a rozhodně nehrozí sklouznutí k monotónnosti. Textově se většina skladeb drží víceméně jednoho konceptu, kde hlavní roli hrají odkazy na různá dávná proroctví, mystickou tématiku a s ní související postavy. Co se právě textů týká, tak THERION ukazují svou extratřídu a v porovnání s potenciální konkurencí na poli heavymetalu mají, díky naprosté absenci tuctovosti a klišé, navrch.

Je velmi těžké vybrat nejlepší skladby, ale pokud bych měl určovat podle toho, jak často jsem si jednotlivé tracky pouštěl (vřelé díky statistice na www.last.fm), tak by o prsa vyhrál závěrečný čtrnáctiminutový kousek z pera mistra Johnssona „Adulruna Rediviva“, těsně následovaný Kristianovou „Wisdom And The Cage“, která boduje zřejmě nejpovedenějším refrénem na albu.

Vypichovat věci jako jsou naprosto perfektní produkce (od vydání „Secret Of The Runes“ je to samozřejmostí), nebo výkony zúčastněných muzikantů, to je jen nošení dříví do lesa. Ostatně o tom druhém nás přijedou THERION přesvědčit na jaře v rámci koncertní šňůry s GRAVE DIGGER.

Co říci závěrem? Bez mučení přiznávám mé nedávné pochybnosti tom, že by se Chrisově ansámblu ještě někdy podařilo natočit tak silnou desku, jako byla například již vícekrát zmíněná „Lepaca Kliffoth“, ale několikanásobný poslech „Gothic Kabbalah“ mě utvrdil v tom, že mé obavy byly liché. Zavedení demokracie v kapele, ponechání „mladým“ volné ruky při skládání a také spolupráce s takovými persónami jako jsou Mats Leven a zejména pak Snowy Shaw, to vše se ukázalo v případě „Gothic Kabbalah“ jako ten správný prostředek pro získání ztraceného kreditu. Já osobně vidím v novince plynulé navázání na „předtheliovskou“ tvorbu a pevně věřím, že se nejedná pouze o náhodný „výstřel do tmy“, ale o trvalou změnu kurzu směrem „kvalita“.