Tak jsme se toho dočkali! „Gods Of War“ jsou na světě a MANOWAR můžou opět pět chválu sami na sebe (ostatně na nikoho jiného to ani neumějí). I když v posledních deseti letech slyšíme hlavně kvanta těch sebechvalných slov, se studiovými nahrávkami je to již slabší. Holt když dochází nápady, je třeba to něco málo aspoň umět prodat. Jeden by si myslel, že arogantním postojem „my jsme ti nejlepší“ postaveném na dvacet let se neměnící hudbě si jen pošlapou jméno kdysi respektované metalové kapely, ale reklama funguje, koncerty se navštěvují, alba prodávají a o skupině se přou i ti největší mudrci v našich fórech. Co na tom, že veškeré jejich silácké pózy jsou dávno již jen prázdnými slovy?

O invenci a originalitu v hudbě kapely MANOWAR nikdy nešlo, přesto v minulosti natočili dobrá alba, „Hail To England“, „Fighting The World“, „Kings Of Metal“ nebo novější „Triumph Of Steel“. „Louder Then Hell“ byla průměr, přesto se tam pár chytlavých skladeb našlo. Jenže pak začalo období, kdy se skupina víc než práci na nových písních začala věnovat vydávání nespočtu koncertních CD a DVD. Pět let měli hudebníci na novou desku a stvořili „Warriors Of The World“, ze které kdyby vykopali tu vatu uprostřed, tak mohlo jít o slušné heavymetalové EP. Ale oni místo toho tvrdili, že něco podobné jiná kapela na světě nenatočí. V tom mají svým způsobem pravdu. Očividně se jim tento scénář zalíbil a po dalších pěti letech vydávají album nové. V mezidobí samozřejmě nelenili a vydali další a další nesmyslná DVD včetně neuvěřitelné série „Hell On Earth“, kde snad nic jiného než pózy a dvacet skladeb na jeden způsob nebylo... Nové album, „Gods Of War“ bez diskuze překonává album předchozí. „Warriors Of The World“ mělo aspoň tu výhodu, že když si člověk po druhé skladbě zvyknul zmáčknout šestkrát „dopředu“, tak měl ono slušné metalové EP. Jenže v případě „Gods Of War“ to bude na programování náročnější. Aby jednu skladbu doprovázely dvě mezihry, to umí opravdu asi jen MANOWAR! Osobně mám hudbu této kapely v oblibě, byť jde především o starší alba, ale opravdu nemám potřebu poslouchat víckrát tak neuvěřitelně nudné mezihry plné vyprávění pohádkových příběhů z dob, kdy světu vládl černý vítr, oheň a ocel. Když si to spočteme a budeme brát pouze regulární skladby (tj. ty, které se drží schématu započatém na „Battle Hymns“ a metronom aspoň trochu cvaká) dojdeme k číslu šest z patnácti (bez bonusů), sedm pokud budeme počítat závěrečnou „Hymn Of The Immortal Warriors“ za baladu a ne outro. A nejhorší je, že z těch šesti jsou jen dvě relativně chytlavé, na poměry MANOWAR dobré heavymetalové písně („King Of Kings“, „The Sons Of Odin“). Vezmeme-li v úvahu, že obě byly již na singlu, pak mi přijde „Gods Of War“ jako úplně zbytečná nahrávka. Album ještě obsahuje bonusovou skladbu „Die For Metal“ a pokud vám její úvodní rif přijde povědomý, věřte, že si jej vypůjčili ze slavného „Kashmiru“, jinak je to klasický pochod za slávu metalu.

O textové stránce se netřeba zmiňovat, snad jen to, že z jejich náhodného generátoru textů opět vymazali několik slov, aby se „válka, metal, krev a meč“ ještě více nakoncentrovaly v jednotlivých verších. A asi si vzpomněli, že kdysi se inspirovali severskou mytologií a tak přibylo slovo „Odin“. A přeodinováno je tu poněkud moc. V „Glory Majesty Unity“ se dokonce dočkáme oživení „Warriors Prayer“ z pohádky na dobrou noc z alba „Kings Of Metal“. Jinak se ale nic nezměnilo, a tak mě texty nechávají chladným. Hudebně je to však velký propad. Ze všech těch prázdných chvastounských řečí, jak je nové album skvělé, se nedá brát vážně ani slovo. „Gods Of War“ si bez zaváhání odnáší cedulku nejhorší album kapely.