OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve Švédsku pomalu abyste pracně hledali kapelu, se kterou neměl co dělat Thomas Lindberg. Těžko říct, zda-li předchozí tvorba NIGHTRAGE vzbuzovala pozornost hlavně díky jeho přítomnosti za mikrofonem, nicméně nedostatek času mu nedolil nadále setrvat v sestavě této kapely. Jeho místo zaujal holohlavý křikloun Jimmie Strimmel, jehož schopnosti jsme mohli posoudit už loni v lednu, kdy NIGHTRAGE předskakovali anglickým BOLT THROWER na jejich evropské šňůře, která neminula ani Prahu.
Přiznám, že když jsem si „A New Disease Is Born“ pustil poprvé, tak jsem nevěřil svým uším. Neuvěřitelným způsobem vybrakovaná tvorba moderních metalových kapel vycházejících ze švédského melodického death metalu zasluhovala okamžitý transfer směr odpadkový koš, ovšem to bych se dopustil dosti tragického recenzentského omylu. Ono to totiž s tímto albem není nakonec tak jednoznačné, jak se jevilo napoprvé. Je nesporným faktem, že NIGHTRAGE skutečně berou, kde se dá. Šuplíčky s nápisy SOILWORK, KILLSWITCH ENGAGE anebo klidně i ten starší s visačkou AT THE GATES jsou v neustálé permanenci, což poznáte ihned s mohutným, až téměř stadiónovým refrénem první skladby „Spiral“. Heavy kytary se vtírají s jednou příjemnou melodií za druhou, jeden zpěvný a zatraceně chytlavý refrén střídá druhý a vy ač se zpočátku bráníte, jste velice rychle lapeni v této důmyslné pastičce.
Tím hlavním, co mě na nahrávce tolik baví, jsou právě vskutku podařené melodické nápady, které chrlí šikovný kytarista řeckého původu Marios Illiopoulos. Ano, jsou nadmíru chytlavé, ovšem hranici bohapusté podbízivosti nepřekračují ani jednou, byť mají mnohokráte solidně našlápnuto. NIGHTRAGE se taktéž mohou spolehnout na velmi dobrého zpěváka. Jimmie podává hlavně v refrénech velmi dobrý výkon a věřme, že si tuto formu ponechá i pro živá vystoupení. O ty se koneckonců budou NIGHTRAGE hodně opírat, neboť materiál z nové desky si o to vysloveně říká.
Uvidíme, jestli se bude jednat o hodnotu s trvalejší kvalitou, anebo se dostaví efekt v podobě rychlého oposlouchání. Těžko nyní soudit, faktem však zůstává, že „A New Disease Is Born“ zatnulo drápky v mém přehrávači dost pevně a jen tak rychle se mu nebude chtít ven. Čert vem fakt, že je to plagiát až na půdu, čert vem fakt, že takovýchto kapel jsou dneska spousty a čert vem i fakt, že je to deska tvořená s nepopíratelným důrazem na efekt… Nic z toho nemá cenu řešit, když se výsledný produkt poslouchá více než dobře.
Hudební krádež desetiletí v přímém přenosu. NIGHTRAGE berou všude, kde se dá i nedá, ovšem problém je v tom, že jim to žeru i s navijákem!
7,5 / 10
Jimmie Strimell
- vokály
Marios Iliopoulos
- kytara
Henric Carlsson
- basa
Alex Svenningson
- bicí
1. Spiral
2. Reconcile
3. Death-Like Silence
4. A Condemned Club
5. Scars Of The Past
6. De-fame
7. Scathing
8. Surge Of Pity
9. Encircle
10. Drone
11. Spiritual Impulse
12. A New Disease Is Born
A New Disease Is Born (2007)
Descent Into Chaos (2005)
Sweet Vengeance (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Lifeforce Records
Stopáž: 46:09
Produkce: Jacob Hansen
Marios Iliopoulos má na tyhle obsáhlé citace celkem právo. Šikovný řecký struník totiž kdysi dávno stál za projektem EXHUMATION, který zejména v období eposu „Traumaticon“ tvořil zajímavý protipól gothenburským relikviím typu IN FLAMES nebo DARK TRANQUILLITY. Ani ve svém novém působišti NIGHTRAGE se od své filosofie příliš neodklonil, jeho současné myšlenky sice už nejsou tolik košaté, jako byly na zmíněném „Traumaticon“, nicméně i tak bohatě stačí na slušný žánrový nadprůměr. Inu, řeckému kovotepci se dá věřit, není to žádný plagiátor, ale spíše zarputilý průkopník starých „fredmanských“ časů…
Tak tak. A mě to třeba baví hodně...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.