Svaz sovětských socialistických republik se rozrostl o komunistickou Kanadu. Moskva pořádá na Rudém náměstí závod formule jedna. Castro dostal Nobelovu cenu míru. Že píšu nesmysly? Ano, jistě, z pohledu dnešního světa tomu tak je, ale pokud bychom se vrátili tak o dvě desítky let zpět, rázem by se z těchto vět staly politicky uvědomělé vize a naopak by bylo nemyslitelné tvrdit, že v Rusku může natočit desku metalová skupina. I když, pokud někdo pamatuje tehdejší dobu, možná si vzpomene, že z uvolněnější atmosféry perestrojky prosákly až k nám první důkazy o existenci metalu v sovětském impériu. Kdesi na kazetě dokonce stále mám skladby skupiny „Чорный кофе“.

Ale dnes je vše jinak a v Rusku je možno najít i mnohé velice zajímavé hudební chuťovky. Jednou z nich je i projekt MECHANICAL POET, jehož zrod v roce 2002 přinesl na východní scénu závan kvalitní metalové progresivity. Aktuální album „Creepy Tales For Freaky Children“ však výrazně překračuje hranice tohoto stylového označení a v jisté okázalosti rozvíjí již na dřívějších počinech naznačovanou náladovou rockovost a až popovou hitovost. Jako by MECHANICAL POET s nadhledem překročili mnohé současné v kruhu se točící „progresivisty“, kteří jen přehrávají své instrumentální prstoklady, a rozžehli svíci tradiční písničkové formy, ve které nejsou utlačovány až hitové melodie a důraz je jednoznačně kladen na nálady. Rusové se pro docílení tohoto efektu nebojí sáhnout do historie i čerpat z folklorních pramenů. K posunu ve výrazu přispěl i nový vokalista s upoutávajícím jménem Jerry Lenin, který svůj velice variabilní projev netlačí do přehnaně vysokých poloh a naopak nechává plně vyznít přirozenou barvu hlasu. Pohrávání si s inspiracemi a zdroji sice občas získává rozměr osobitě zpracovaných napodobenin, avšak působí velice svěže a neotřele i díky faktu, že kvalitní reminiscence se dnes nevidí příliš často. Škoda jen, že invence není bezedná a některé motivy používají MECHANICAL POET v různých obdobách opakovaně, takže se na albu dočkáme i variací na témata jako vyseparovaná z předchozích dvou desek.

Veselý čertík hravosti však vykukuje z alba „Creepy Tales For Freaky Children“ mnohem výrazněji, než tomu bylo u minulých počinů skupiny, hutně metalový zvuk ustoupil měkčí rockové produkci vyšperkované i syntetickými efekty orchestrálních nástrojů a na povrch se dere místy až parodická úsměvnost třeba v případě skladby „Dolly“. Jako by MECHANICAL POET zkoušeli napodobit fígle PAIN OF SALVATION z alba „Scarsick“, jen s tím rozdílem, že místo přepracovaných disko motivů používají až kýčovité popové a etnické popěvky, které ale stejně jako zmínění PAIN OF SALVATION povyšují svým hudebním uměním. Zajímavým způsobem se ve skladbách střetává moderně znějící zpracování s tradičními postupy, které vás nejednou přinutí přemýšlet, kde jsem tohle už dříve slyšel? MECHANICAL POET zkrátka nejsou nároční k sobě ani k posluchači. Přesto se nevzdávají svých v progresivní hudbě usazených základů a nabízejí tak hudbu příjemnou i plnou zajímavých momentů.