OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak odoberieme od slova „Immortal“ sedem písmen, vznikne nám I - a to už nie je náhoda. Po (dnes už vieme, že dočasnom) rozpade IMMORTAL si tak Abbath vytvoril projekt, kde by mohol realizovať svoje skryté hudobné vízie a snáď aj naskočiť na v súčasnosti populárnu vlnu black’n’rollu. Možno sa tu nájdu aj nejaké tie vyššie ambície, ale v prípade „Between Two Worlds“ skutočne nevidím a hlavne nepočujem nič, čo by potvrdzovalo zámer I zájsť niekam ďalej alebo úplne inam.
Ako tak pozerám, hneď v úvode som stihol vyriecť pomerne ostrý ortieľ a ďalej by nemalo zmysel plytvať časom, no minimálne za minulosť si to Abbath, jeho tvorba a reklamne zvučné mená v zostave (GORGOROTH, ENSLAVED) zaslúžia. V konečnom dôsledku to nevypálilo až tak zle. Napriek tomu, že Abbathovi spoluhráči nie sú totožní s minulosťou, bude po prvých taktoch „The Storm I Ride“ každému, kto čo i len trochu zakopol o tvorbu IMMORTAL, že sa jedná o istý druh derivátu. Určite budete počuť tradičné riffy nesúce sa celou ich kariérou, až sa divíte, prečo tento album nemohol vyjsť pod pôvodnou značkou. Nuž, nemohol, lebo by ho pravoverní blackeri asi zavrhli a spolu s ním aj vtipnú pandiu družinu. Dôležitejší ako popis spoločných čŕt je však v tomto prípade popis odlišností. V prvom rade je to asi celkové vyznenie albumu, ktoré je výrazne posunuté do rockovejšej a ľahšej polohy. Aj keď je základ riffov položený v temnej minulosti, tak jemnejší zvuk im dáva pomerne melodickú tvár, na ktorú je v konečnom dôsledku kladený dôraz. Podobné konštatovanie je možné v prípade Abbathovho vokálu, ktorý nie je tak drsný a snaží sa aj melodicky spievať alebo aspoň ten svoj charakteristický hlas trocha melodizovať. Taktiež nejakých klepavých eskapád sa nedočkáme a vychutnáme si skôr dynamickú strednetempú melodiku. Celý metalovo rockový základ je prekladaný klenutými hymnickými sólami a občasnými basovými výpadmi. Ako sme u IMMORTAL zvyknutí, množstvo skladieb má tradičný epický nádych, ako napríklad „Mountains“, „Far Beyond The Quiet“, „Between Two Worlds a tak ďalej, v kontraste s hitovkami ako „Days Of North Winds“ alebo „Cursed We Are“. Názvy týchto skladieb nepíšem samoúčelne, malo by z nich byť zrejmé, že opäť sa tématicky budeme točiť okolo snehových búrok, večne zasnežených hôr, severských bojovníkov, severskému tichu a podobne (radšej nepokračujem).
Aby som to nejako výstižne zosumarizoval: kto má chuť na IMMORTAL v ľahšom rockovejšom balení, nech sa páči. Tak, to bolo asi až príliš výstižné... nuž, čo... ešte trocha vtipného textu si dáme, aby bolo každému jasné, že sme ďaleko od minulosti neutiekli:
"Mountains of ice, come in my sight ... platforms made by wind...
Mountains of ice, come in my sight ... platforms made for kings..."
Kto má chuť na rockovejší IMMORTAL a chce si vyplniť čakanie na ich novinku, tomu "Between Two Worlds" poslúži.
6,5 / 10
1. The Storm I Ride
2. Warriors
3. Between Two Worlds
4. Battalions
5. Mountains
6. Days of North Winds
7. Far Beyond the Quiet
8. Cursed We Are
Between Two Worlds (2006)
Vyvážené, skvěle se poslouchající album. Konec.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.