A sakryš, co to poslouchám? Někdo mi podstrčil špatné CD? Starý dobrý Seattle ve svém nejlepším období opět ožívá? Přesně podobné myšlenky mě ihned napadly krátce poté, co jsem do přehrávače vložil tento disk. Ještě donedávna pro mě naprosto neznámá britská kapela END OF LEVEL BOSS si doslova libuje v přehlídce toho nejretrovějšího retra rockových devadesátek a tento fakt nehodlá nijak tajit.

Právě naopak. Nepokrytě nám servíruje reminiscence toho nejlepšího, co se v minulé dekádě urodilo především za velikou louží. Už od první chvíle úvodní skladby „Selfishnegativebemerchant“ se pamětníkům na mysl vkrádají velice příjemné vzpomínky a jakmile H.Armstrong poprvé otevře ústa, ocitáte se přímo uprostřed Seattlu v roce 1992. Jakoby za mikrofonem stál sám Chris Cornell. Ta podobnost barev hlasů obou pěvců je až neuvěřitelná. A když ani hudební doprovod nejeví známky jakékoliv snahy o vymanění se z těchto vlivů, je atmosféra doby, kdy rockové muzice kralovalo grunge dokonalá.

Jako každá, tak i tato mince má však dvě strany a jestliže má předchozí slova vyzněla možná jako kriticky míněná, hodlám vše uvést na pravou místu. END OF LEVEL BOSS mě totiž ve svém počínání velice baví a jejich sázku na retro jim žeru i s navijákem a tím pádem i bezvýhradně věřím. Možná za to může fakt, že ke grunge scéně z města Seattlu chovám velikou úctu a hlavně spoustu příjemných adolescentních vzpomínek. Především však za to může skutečnost, že tahle čtveřice prostě umí. Umí se pořádně opřít do svých kytar, které kromě táhlých hardrockových riffů dokáží nezřídka i slušně válcovat a zároveň se nebojí ani vycházek do pouště, do míst, kde kdysi vládli pánové z KYUSS. Za asistence razantní rytmiky tak „Inside The Difference Engine“ budí oprávněný dojem vskutku šťavnaté rockové desky.

Tak v tomto případě se opravdu nehodlám zabývat kritikou plagiátorství, či vychcané sázky na jistotu. Kdepak. END OF LEVEL BOSS nejsou žádní jachtaři napínající plachtu v aktuálním směru větru. Sázka na staromilství je v jejich případě hlavně upřímná snaha vyjádřit své hudební cítění. Navíc když jim jde očividně k duhu a jejich muzika skvěle odsýpá a má šťávu. Pak skutečně není co řešit!