OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vítězná sestava se jak je známo nemění, takže málokoho asi překvapí, že po dvou letech se výborní Američané DARKEST HOUR scházejí ve studiu s osvědčeným matadorem Devinem Townsendem, aby pořídili následovníka skvělého alba „Undoing Ruin“ (2005). Tím pádem je nad slunce jasné, že očekávání nějakých zásadních změn ve výrazu kapely byla naivní a řekněme to rovnou, že i zbytečná. Předchozí počin totiž jasně definoval rukopis DARKEST HOUR, kteří se touto nahrávkou vyprofilovali jako umní surfaři po hardcoreových a metalových vlnách.
Jestliže moje dva roky staré dojmy byly především o bezbřehém nadšení pro melodie a nesmírně silné skladby, které obsahovalo album „Undoing Ruin“, tak nyní je to vše hlavně o uznalém pokývání nad schopností udržet své laťku kvality velmi vysoko. Fakt je ten, že věci znalého už teď DARKEST HOUR ničím novým nepřekvapí. Tam, kde předtím šokovali skvělou schopností sladit soudobé metalcoreové šílenství s citem pro fantastické refrény, nyní jen precizně hájí zaslouženě dobité pozice. Přesto vás ani tentokráte nenechají chladnými. Svůj Skandinávií ovlivněný styl postavený především na melodických kytarových linkách a charakteristickém chřapláku pěvce Johna Henryho dále více zdokonalují a obohacují o ještě větší dávku energetické hodnoty. Skutečně mám pocit, že „Deliver Us “ zní mnohem našlápnutěji než jeho předchůdce a svůj nepopíratelný vliv na tom má samozřejmě i bezchybná Townsendova produkce. V tomto ohledu mohu s klidným svědomým zopakovat svá slova z recenze „Undoing Ruin“.
Ani samotná dramaturgie řazení skladeb neprošla žádnou změnou. Tvrdší kusy jsou prostřídány s hitovkami, kterých má i novinka více než dost. Svůj čich na skvělé hity DARKEST HOUR prokazují především ve třetí „Demon(s)“, jejíž hlavní melodický motiv se ihned dostává pod kůži. Pátá „A Paradox With Flies“ zase překvapí i na poměry kapely nebývale povolenou uzdou melodice. Vrcholem je pak titulní, na albu poslední „Deliver Us“ nesoucí typický skladatelský rukopis skupiny spočívající v kontrastech švédského thrashingu a mohutného, až sborového refrénu.
„Deliver Us“ je jak již bylo naznačeno především o potvrzení statusu, který si DARKEST HOUR dokázali za léta své existence získat. Jejich současnou pozici na scéně bych si troufal označit jako velice kvalitní alternativu k „těm slavnějším“ kapelám řadícím se do proudu označovaného jako NWOAHM. Nejsou tak podbíziví ani stravitelní, aby vyprodávali velké koncertní sály, či headlinovali na monstrózních letních festivalech. Jejich muzika si i nadále zachovává spíše klubový charakter, byť o jejím fungování pod holým festivalovým nebem není nejmenších pochyb. DARKEST HOUR tvoří sice v rámci metalu posluchačsky velice přívětivou, atraktivní a hitovou hudbu, avšak v jejich tvůrčí filozofii není na prvním místě hodnotového žebříčku nápis „líbivost za každou cenu“. A právě proto je jejich hudba tak příjemná a chytlavá, přitom však vkusná a zachovávající si charakteristické atributy svého žánru. Na své nové desce DARKEST HOUR potvrzují, že jsou stále ve výborné formě.
CD k recenzi poskytli Day After records
DARKEST HOUR jedou! Po dvouch letech jsou tady s další výbornou deskou. To, co jim nyní chybí na překvapivosti, dohánějí zdokonalováním vlastního hudebního rukopisu. "Deliver Us" je opět kolekcí plnou silných a hitových písní, žánrově se pohybujících na trase hardcore-skandinávský melodický thrash.
8,5 / 10
John Henry
- vokály
Paul Burnette
- basa
Ryan Parrish
- bicí
Mike Schleibaum
- kytara
Kris Norris
- kytara
1. Doomsayer (The Beginning Of The End)
2. Sanctuary
3. Demon(s)
4. An Ethereal Drain
5. A Paradox With Flies
6. The Light At The Edge Of The World
7. Stand And Receive Your Judgment
8. Tunguska
9. Fire In The Skies
10. Full Imperial Collapse
11. Deliver Us
Perpetual Terminal (2024)
Godless Prophets & the Migrant Flora (2017)
Darkest Hour (2014)
The Human Romance (2011)
The Eternal Return (2009)
Deliver Us (2007)
Undoing Ruin (2005)
Party Scars And Prison Bars: A Thrashography (DVD) (2005)
Hidden Hands Of A Sadist Nation (2003)
So Sedated, So Secure (2001)
Where Heroes Go To Die (split EP with Dawncore) (2001)
The Mark Of The Judas (2000)
Darkest Hour / Groundzero - split 7'' (1999)
The Prophecy Fulfilled (1999)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 39:33
Produkce: Devin Townsend
Studio: Ample Storage, Richmond (USA)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.