THE ABSENCE pojali přípravu své druhé desky skutečně ve velkém stylu. Je až s podivem, že nahrávání alba zatím poměrně neznámé kapely se zúčastnila taková trumfová esa jako James Murphy , Santiago Dobles (AGHORA) nebo Jonas Granvik (EDGE OF SANITY, WITHOUT GRIEF). Pokud se alespoň trochu zajímáte o tvorbu floridských nováčků, jistě velmi dobře víte o jejich posedlosti severskou, zejména pak švédskou scénou. Není proto divu, že producentskou taktovku vzal do ruky Jonas Kjellgren (poněkud překvapivým faktem ale je, že se tak stalo ve studiích Mana), který obstaral i závěrečný mix, konkrétně pak v prostorách švédského (no proto) sklepení Black Lounge. Abychom učinili povinnosti za dost, musíme poznamenat, že na desku přispěl ještě kytarista Per Nilsson (SCAR SYMMETRY) a dokonce i sám pan producent (CENTINEX, CARNAL FORGE a rovněž SCAR SYMMETRY). Na začínající skupinu poměrně reprezentativní výčet, co říkáte? Teď ještě aby pomohl překonat onu přílišnou upjatost a šablonovitost, kterou se THE ABSENCE prezentovali na svém prvním dlouhometrážním záznamu „From Your Grave“.

Jenže nepřekonal. Američané se znovu utápí v permanentním poklonkování svým velkým vzorům, tedy ARCH ENEMY post Liivovské éry, a opět neprokazují dostatečnou vůli pohnout se konstruktivnějším směrem. Po pravdě řečeno mě to velmi nepříjemně zaskočilo, neb některé momenty na debutovém albu naznačovaly, že THE ABSENCE rozhodně mají potenciál oprostit se od svazujícího diktátu Amottova all-star bandu a vyrukovat s mnohem odvážnějším materiálem. Co naplat, že floridská čtyřka i tentokrát ohromuje výtečnou instrumentací, dává na odiv skvělý zvuk a nablýskanou produkci, když zas a znova zapomíná na to nejpodstatnější, totiž na vlastní tvořivé myšlenky. „Riders Of The Plague“ zní v mých uších navzdory slibnému úvodu (první trojka skladeb odsýpá poměrně slibně) až příliš sterilně a synteticky. Ano, díky výbornému zvuku kapela působí jako kdyby hrála přímo ve vašem pokoji, skladby jsou dotažené do posledního puntíku, všechno do sebe úžasně zapadá ale se mnou to vůbec, ale vůbec nic nedělá. Jen tak rezignovaně sedím, poslouchám, můj malíček i ukazováček svorně abdikují na jakoukoli aktivitu. Je to jako pohled na silikonová ňadra, jsou tak dokonale tvarovaná, přímo zvou k polaskání ale pak najednou ouha, brzy zjistíte, že není nad ta pravá přírodní (tento cenný postřeh jsem samozřejmě získal od zkušenějších kolegů, přesto jsem si jej dovolil použít). THE ABSENCE to je dobře promazaný stroj, všechno na něm šlape tak přesně, jak má, ale jakmile se ho dotknete neucítíte tlukot horkého srdce, nýbrž studený závan oceli pronikající až do samého morku kostí.

Docela dobře si dokáži představit, že nemálo z vás bude „Riders Of The Plague“ považovat za vynikající desku. Vůbec se tomu nedivím, vždyť melodický thrash/death dnes patří díky ARCH ENEMY nebo SOILWORK k extrémně populárním metalovým žánrům. Úplně do stejné škatulky si můžete v klidu zařadit i THE ABSENCE, kapelu o které asi ještě hodně uslyšíme. Já však raději zůstanu postávat mírně stranou, v očekávání příchodu méně mechanických a více lidských nahrávek.