S předchozí deskou „Samsara“ chicagští YAKUZA patrně příjemně překvapili nejednoho posluchače, který hledá útěchu v jinakosti a nestandardních hudebních polohách, jimiž se tento vynalézavý kvartet vyznačuje již od úplných počátků. A tak nikoho nejspíše příliš nezaskočí, že s aktuální deskou „Transmutations“ tomu rovněž není jinak.

Co však ihned při prvním setkání upoutá pozornost, je opět otočení kormidlem o nějaký ten stupeň směrem ke tvrdšímu a frenetičtějšímu výrazu, který je ale na druhou stranu patřičně vyvážen dnes již dalo by se říci typicky rozjímavými náladami rezonujícími za zvuku saxofonu a cinkajících perkusí. „Samsara“ byla první deskou, která představila kapelu v do té doby nebývale syrových polohách, kombinujíce tvrdé hardcoreové riffy s masivními sludgeovými stěnami. „Transmutations“ kráčí v tomto směru mnohem dál, veškeré hudební dění je výrazně energičtější a agresivnější a po přímočarých post hardcoreových prvcích jakoby se slehla zem. YAKUZA jakoby nyní mnohem více vzali za své až velmi tradiční metalové prvky a některé okamžiky by v podání jiných svou téměř naivní jednoduchostí a šablonovitostí mohly vzbudit nostalgický úsměv na rtech. V celkovém kontextu alba však naopak působí velmi funkčně a hudebníci s nimi dokáži velmi zajímavě elaborovat, pokřivit jejich přímočaré rysy a integrovat je do mnohovrstevného hudebního výrazu. YAKUZA nyní s hudebními motivy pracují podstatně sofistikovaněji a komplexněji; některé, na první pohled takřka tradicionalistické postupy dokáží obrátit dnem vzhůru, umně vrství zvukové plochy, střídají nálady a s minimem prostředků budují bohatý výrazový rejstřík, jemuž opět nechybí ony charakteristické tribální motivy a všeobjímající psychedelický rozměr. Zatímco „Praying For Asteroids“ či „Steal The Fire“ zachycuje kapelu v rychlé, agresivní poloze, následující „Raus“ obnažuje zjemnělou tvář, rámovanou tklivým zvukem saxofonu, „The Blinding“ vás bez upozornění uvrhne do stavu úzkosti z pokřiveného prostoru, v jehož nepravidelných tvarech se v ozvěnách lámou útržky zvuků a hlasů zanikajících kdesi v dáli. Na mysli nejednou vytane srovnání s MINSK, k jejichž polohám má album v některých okamžicích rovněž velmi blízko, čehož dokladem je např. skladba Black Market Liver“ s velmi hezkým latino motivem.

I přes částečně rozšířený výrazový rejstřík je aktuální deska především o jemných výrazových a kompozičních nuancích, o hudebním vývoji spíše na vertikální než horizontální ose. YAKUZA dokázali výborně vyvážit svou agresivní a současně „meditativní“ tvář a mnoha tradičním postupům byli schopni vetknout nový, svěží tvar. „Transmutations“ je podstatně komplikovanější nahrávkou než loňský předchůdce, ne ovšem pro sofistikovanost samu. Kapela jednoduše vyzrála a obraz načrtnutý na aktuálním albu již není pouze o černé nebo bílé, ale o celé škále odstínů mezi těmito dvěma póly.