OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jakkoliv jsou PARADISE LOST mnohými považováni za jedno z uskupení, které položilo základní stavební kámen dnes již téměř mrtvého (?) gotického metalu, ve svých počátcích přispívá pětice z britského Halifaxu ke zrodu celého death-doomového odvětví. Psala se první polovina devadesátých let a každá z kapel velké „peacevillské“ trojice měla svůj zapamatováníhodný zásek; nesmrtelné album, jež proslavilo ji samotnou a definovalo jeden hudební (sub)žánr jako takový. MY DYING BRIDE nechali posluchače smutnět s „Turn Loose The Swans“, ANATHEMA budila melancholické stavy mysli s „The Silent Enigma“ a PARADISE LOST nabídli ne zrovna kultivovanou, agresivní bouři právě prostřednictvím „Gothic“; alba, na němž není navzdory názvu „gotického“ téměř nic.
Již od úvodní skladby je posluchač bez varování vržen do víru neuvěřitelné naléhavosti, dobové syrovosti a unikátní melodičnosti všech kompozic. Notně brutální (avšak zároveň velice dobře srozumitelný) Holmesův vokál je zde doplňován andělským hláskem hostující zpěvačky Sarah, dřevní nazvučení dává nahrávce parádní feeling a kytarová práce, skvěle doplňována záhrobními klávesami, již mnohdy evokuje předzvěst věcí příštích. Agresivita a hrubost se střídá s melancholií a těžkopádností (nikoliv v pejorativním smyslu) a skladby jako „Gothic“, „Shattered“ či „Eternal“ lze považovat za jednoznačné hymny. Také díky nim je konečný výsledek mnohdy pojmenováván jako „masterpiece“. Jistě, v současné době plné vypulírovaných a vycizelovaných nahrávek může zvuková stránka věci působit poněkud úsměvně, nicméně je nutno mít na paměti, že album vyšlo již v roce 1991, kdy byli PARADISE LOST členy hlubokého undergroundu (jaký to rozdíl oproti dnešku). Formě, resp. dobovému vyznění alba a často omílané produkci tedy něco vytýkat můžeme, avšak obsahu samotnému jen stěží.
Tam, kde „Lost Paradise“ působil ještě poněkud nudným a značně nevyzrálým dojmem a „Shades Of God“ nabídlo poněkud méně hitovosti i zajímavých nápadů, vznikl prostor pro „Gothic“ – jednoznačně nejkvalitnější album z úplných počátků PARADISE LOST a jedno z nejzajímavějších v celém žánru. Nemohu sice říci, že by se jednalo o můj nejoblíbenější výtvor z dílny tohoto ostrovního seskupení, natožpak, že bych byl jeho každodenním konzumentem, avšak v každém případě si z mé strany tato nahrávka zasluhuje respekt. Respekt za to, že se stala milníkem v kariéře veleúspěšné kapely, jednou ze základních konstrukcí celého hudebního stylu či přinejmenším značným přínosem do světa metalové hudby. A to rozhodně není málo.
Stare at the dark foreboding walls
I turn and look away
The fear it haunts me
While I sleep
Now as life is torn apart
The walls they lead the way
This tortured journey
Almost at the end...
Look at time upon the skies
I turn and look away
The truth it haunts me
Wake me from sleep
Nahrávka zasluhující respekt. Respekt za to, že se stala milníkem v kariéře veleúspěšné kapely, jednou ze základních konstrukcí celého hudebního stylu či přinejmenším značným přínosem do světa metalové hudby.
Nick Holmes
- vokály
Gregor Mackintosh
- kytary
Aaron Aedy
- kytary
Stephen Edmondson
- basa
Matthew Archer
- bicí
Host:
Sarah Marrion
- vokály
1. Gothic
2. Dead Emotion
3. Shattered
4. Rapture
5. Eternal
6. Falling Forever
7. Angel Tears
8. Silent
9. The Painless
10. Desolate
Icon 30 (2023)
Obsidian (2020)
Medusa (2017)
The Plague Within (2015)
Tragic Idol (2012)
Faith Divides Us - Death Unites Us (2009)
In Requiem (2007)
Paradise Lost (2005)
Evolve (Live) (2002)
Symbol Of Life (2002)
Believe In Nothing (2001)
Host (1999)
Reflection (1998)
The Singles Collection (1997)
One Second (1997)
Draconian Times (1995)
Icon (1993)
Shades Of God (1992)
Gothic (1991)
Lost Paradise (1990)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.