Jakkoliv jsou PARADISE LOST mnohými považováni za jedno z uskupení, které položilo základní stavební kámen dnes již téměř mrtvého (?) gotického metalu, ve svých počátcích přispívá pětice z britského Halifaxu ke zrodu celého death-doomového odvětví. Psala se první polovina devadesátých let a každá z kapel velké „peacevillské“ trojice měla svůj zapamatováníhodný zásek; nesmrtelné album, jež proslavilo ji samotnou a definovalo jeden hudební (sub)žánr jako takový. MY DYING BRIDE nechali posluchače smutnět s „Turn Loose The Swans“, ANATHEMA budila melancholické stavy mysli s „The Silent Enigma“ a PARADISE LOST nabídli ne zrovna kultivovanou, agresivní bouři právě prostřednictvím „Gothic“; alba, na němž není navzdory názvu „gotického“ téměř nic.
Již od úvodní skladby je posluchač bez varování vržen do víru neuvěřitelné naléhavosti, dobové syrovosti a unikátní melodičnosti všech kompozic. Notně brutální (avšak zároveň velice dobře srozumitelný) Holmesův vokál je zde doplňován andělským hláskem hostující zpěvačky Sarah, dřevní nazvučení dává nahrávce parádní feeling a kytarová práce, skvěle doplňována záhrobními klávesami, již mnohdy evokuje předzvěst věcí příštích. Agresivita a hrubost se střídá s melancholií a těžkopádností (nikoliv v pejorativním smyslu) a skladby jako „Gothic“, „Shattered“ či „Eternal“ lze považovat za jednoznačné hymny. Také díky nim je konečný výsledek mnohdy pojmenováván jako „masterpiece“. Jistě, v současné době plné vypulírovaných a vycizelovaných nahrávek může zvuková stránka věci působit poněkud úsměvně, nicméně je nutno mít na paměti, že album vyšlo již v roce 1991, kdy byli PARADISE LOST členy hlubokého undergroundu (jaký to rozdíl oproti dnešku). Formě, resp. dobovému vyznění alba a často omílané produkci tedy něco vytýkat můžeme, avšak obsahu samotnému jen stěží.
Tam, kde „Lost Paradise“ působil ještě poněkud nudným a značně nevyzrálým dojmem a „Shades Of God“ nabídlo poněkud méně hitovosti i zajímavých nápadů, vznikl prostor pro „Gothic“ – jednoznačně nejkvalitnější album z úplných počátků PARADISE LOST a jedno z nejzajímavějších v celém žánru. Nemohu sice říci, že by se jednalo o můj nejoblíbenější výtvor z dílny tohoto ostrovního seskupení, natožpak, že bych byl jeho každodenním konzumentem, avšak v každém případě si z mé strany tato nahrávka zasluhuje respekt. Respekt za to, že se stala milníkem v kariéře veleúspěšné kapely, jednou ze základních konstrukcí celého hudebního stylu či přinejmenším značným přínosem do světa metalové hudby. A to rozhodně není málo.
Stare at the dark foreboding walls
I turn and look away
The fear it haunts me
While I sleep
Now as life is torn apart
The walls they lead the way
This tortured journey
Almost at the end...
Look at time upon the skies
I turn and look away
The truth it haunts me
Wake me from sleep