Někdejší frontman SKID ROW – Sebastian Bach (vlastním jménem Sebastian Philip Bierk) – se od svého odchodu (1996) z této druhdy slavné hardrockové party v hudebním světě příliš nepřetrhl. I přes svůj výrazný „look“ a nesporný pěvecký talent se kromě sporadického účinkování se svým krátkodobým macho projektem LAST HARD MEN a účastí v některých dočasných hudebních „all stars týmech“, sloužících v Americe pouze jako jakési tribut bandy, uctívající známými předělávkami odkaz nejrůznějších rockových legend (avšak jen při mediálně sledovanějších akcích – to aby z toho něco káplo) k ničemu pořádnému neodhodlal. Před rokem jsem jej dokonce zahlédl na kabelovce v nějaké směšné americké reality show na pokračování. Neuvěřitelné! Dnes, téměř po jedenácti letech od svého odchodu ze SKID ROW, je tedy konečně zpět se svou první regulérní sólovou deskou.

Role producenta se nakonec ujal Roy Z., machr zodpovědný za produkci a moderní hutný zvuk posledních sólových alb Bruce Dickinsona, ale i kapely HALFORD. A musím říct, že i tentokrát nezůstal své pověsti nic dlužen. Album obsahuje masivní hutný sound, který přispívá i přes klasickou powermetalovou fazónu zde zaznamenané hudby k velmi současnému a modernímu výrazu. Sebastian Bach má v současnosti i neuvěřitelně silnou sestavu spoluhráčů. Však kdo by nechtěl spolupracovat s baskytarovým monstrem Stevem DiGiorgiem nebo s dvojicí Bobby Jarzombek, Mike Chlasciak, kteří pocházejí ze sestavy HALFORD. Album je tak jednoznačně typickým dílem Roye Z., přesně takovým, jakým jsou výše jmenovaná sólová díla britských metalových bohů. Přejděme tedy k samotnému materiálu. Titulní song „Angel Down“ je těžkotonážní powermetalový válec, kde Sebastian Bach exceluje a svým hlasem doslova vyždímává všechen  morek z kostí – vzpomínáte na časy SKID ROW a jejich „Slave To The Grind“ (1991)? Tak přesně takhle úvodní nakládačka vypadá, akorát že je poplatná době vzniku. Hned druhá skladba naopak představuje její protipól – odlehčená a velmi přímočará rocková hitovka „You Don´t Understand“ s nápadně melodickou zpěvovou linkou. V následujících třech písních účinkuje také kontroverzní lídr stále mlčících GUNS ´N´ ROSES – Axl Rose. První z nich je předělávka přes třicet let staré klasiky od AEROSMITH „Back In The Saddle“, zde zahraná v podstatně hutnějším a metalovějším podání. Následující dvě písně „(Love Is) A Bitchslap“ a „Stuck Inside“ znovu stylově upomenou na zlaté časy SKID ROW, avšak v trochu tvrdším a modernějším kabátku. Skladby obsahují jak typickou frackovitost obou lídrů, tak správný rockový feeling. Ve druhé jmenované pak Chlasciak oře s kytarou podobným stylem, jakým se proslavil třeba Zakk Wylde – tedy mohutné moderní riffy doprovázené efektními hvízdanci.

V polovině alba si Sebastian Bach vybere trochu toho oddychového času, protože ve skladbách jako „American Metalhead“ a „Negative Light“ je nápad jednoznačně přehlušen tvrdostí. Ať jsem se snažil jak chtěl, prostě jsem v nich příliš zajímavého nenašel. Naštěstí přichází „Live And Die“, píseň s podstatně nápaditější melodikou. Do stejné kategorie můžu směle přiřadit i „Our Love Is A Lie“ – těžkotonážní rock ´n´ roll střižený ve středních tempech. Jsou zde i dvě pro Sebastiana Bacha tolik typické balady a obě vcelku povedené – „By Your Side“ a „Falling Into You“. I když z nich zřejmě nikdy nebudou monstr hity kalibru nezapomenutelných čísel SKID ROW, jakými byly songy „18 And Life“, „Wasted Time“ či „I Remember You“, jde o dostačující kvalitu. První je autorským dílem samotného Bacha, který má zde coby autor na svědomí dvě třetiny celého alba (zbytek nahrávky si potom připisuje jak producent Roy Z., tak všichni čtyři Bachovi spoluhráči), druhou sem přispěl známý hitmaker a zachránce umírajících hvězd Desmond Child. Trojice skladeb „Take You Down With Me“, „Stabbin´ Daggers“ a „You Bring Me Down“, umístěná v druhé půlce kolekce, představuje tvrdé jádro nahrávky a stojí někde na pomezí navztekané samoúčelnosti a určité moderně metalové zajímavosti. Zejména prostřední věc nepostrádá povedený nápad se střídáním poklidné akustické polohy s bořícími riffy ve stylu hry známého vikinga Michaela Amotta u SPIRITUAL BEGGARS.

Celkově musím říct, že se Bachovi podařilo nahrát moderní, silné a tvrdé metalové album, u kterého sice trochu postrádám přirozenou lehkost a melodičnost prvních dvou alb SKID ROW, ale je to pořád jednoznačně lepší než plácání se na místě s nemožnými tribute bandy nebo nahrávání senilních návratových alb, jejichž těžiště stojí v nudných baladách. Řekl bych, že jde o nejlepší nahrávku od časů „Slave To The Grind“ (1991), na jaké je Sebastian Bach k slyšení.