Tahle kapela způsobila v roce 2003 pořádné pozdvižení. DECREPIT BIRTH vtrhli do stojatých vod USBDM přinejmenším stejně tak hrubě a intenzivně jako ono tornádo vyobrazené na překrásném old schoolově designovaném přebalu jejich debutové desky „…And Time Begins“. První pokus a hned se jednalo o jasný zásah do černého. Z nepřeberných řad zaoceánských spolků se zčistajasna vynořil jeden výjimečný.

Po pěti letech podezřelého ticha se zubaté logo DECREPIT BIRTH objevuje znovu na scéně, tentokráte však v úplně jiném světle. Nečekejte prosím žádné „…And Time Begins part II“, nová deska toho s debutem zas tak moc společného nemá. Ostatně i sám předák Matt Sotelo věcně prohlásil, že „Diminishing Between Worlds“ nebude jen o přímočarosti ale i o melodice, progresivitě a v neposlední řadě i o četných odkazech na tvorbu velkých mistrů, kterými jsou nebo byli DEATH, CYNIC či QUO VADIS. Ty první dvě jména tentokráte v potaz vezměte, i když dobře víte, že si je do kolonky „inspirace“ vypisuje každá druhá techničtěji zaměřená kapela. Přesto více upřete svůj zrak a následně i slechy na jméno třetí. Ano, kanadští vyznavači vzletných melodií jsou tu opravdu znát, dovolím si dokonce poznamenat, že ještě více než u nedávno recenzovaných ODIOUS MORTEM.

Pomalu se začínáme dostávat k jádru věci, neb autoři famózní desky „Cryptic Implosion“ jsou s DECREPIT BIRTH hodně spříznění, a to jak musicky tak personálně. Pojítkem hudebním je samozřejmě precizně zvládnutý techno death metal, tím lidským pak KC Howard, bez nadsázky jeden z nejšikovnějších extrémních bicmanů současnosti. Mladý talent exceloval na obou albech ODIOUS MORTEM, exceloval v sestavě ELEMENT při příležitosti nahrávaní „Aeons Past“ a světe div se, exceluje i na „Diminishing Between Worlds“. Zatímco poměrně konzervativní schéma „…And Time Begins“ nutilo Tima Yeunga k hodně straightforward drummingu, nová deska je o poznání komplexnější a poskytuje tak Howardovi mnohem více životního prostoru. Podobným způsobem rozvinul svůj potenciál i Matt Sotelo, tam kde před pěti lety figurovaly zejména přímočaré old schoolové party, dneska bují prudce chytlavé melodie a technicky náročné strunné ekvilibristiky. I přesto si „Diminishing Between Worlds“ dokázalo uchovat ohromnou energičnost a koneckonců i ten nezaměnitelný odér „staré školy“, jímž tolik oplývalo debutové album. Kromě skutečně bohatého přídělu líbivých kytarových linek se dočkáme i jiných překvapení, za všechny pak jmenujme nejvíce experimentální skladbu desky „The Enigmatic Form“, kde zazní jak tklivá španělka, blackem načichlý sjezd po vzoru skandinávských kapel poloviny devadesátek (hned se mi vybavili BLOT MINE) tak i tutové flashbacky na legendární CYNIC. Marně přemýšlím o nedostatcích, snad bych si dovolil trochu povytáhnout Robinsonův vokál (mimochodem o dost srozumitelnější než na debutu), ale to je skutečně jediná výhrada, kterou vůči novým DECREPIT BIRTH mám.

Zhruba před rokem jsem tady rozebíral „Feeding The Abscess“, třetí to záznam quebeckých virtuózů MARTYR. Ač se to přirovnání nemusí zdát právě košer, „Diminishing Between Worlds“ je v některých rysech deskou podobnou. Stejně jako Kanaďané odkazují i DECREPIT BIRTH směrem do minulosti, na druhou stranu si však uchovávají tvář moderní, progresivní kapely. Skutečně působivá a maximálně funkční syntéza současnosti a časů dávno minulých. Ač nedisponuji křišťálovou koulí, dovoluji si již teď pasovat „Diminishing Between Worlds“ na jednu z vůbec nejlepších nahrávek, kterých se v roce 2008 dočkáme.