OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Potrebujete prečistiť uši kvalitnou extrémnou muzikou? Pre jarné mesiace roku 2008 niet lepšieho riešenia než práve vychádzajúci debutový album veselých chlapcov z Kalifornie, ktorí si hovoria SUICIDE SILENCE. Okolo týchto faganov sa dejú priam neuveriteľné veci. Po vydaní EP "Suicide Silence" v roku 2005 boli kritikou vynesení do nebies. Očakávania ešte viac vystupňovali intenzívnym koncertovaním po boku takých zavedených značiek ako DARKEST HOUR, UNEARTH, DESPISED ICON alebo WALLS OF JERICHO. Správne načasovanie fanúšikovského šialenstva napokon prinieslo 94. miesto v rebríčku US Billboard Top 200, čiže absolútne najvyššiu priečku debutového albumu v histórii vydavateľského kolosu Century Media. Treba povedať, že kupujúca masa amerických priaznivcov drsného metalového nášupu má v tomto prípade celkom dobrý vkus.
Na svoj vek sú SUICIDE SILENCE nadpriemerne inštrumentálne a tiež aranžérsky zdatní. Tučným základom ich hudobného výrazu sú ťažkotonážne gitarové riffy niekde na pomedzí brutálneho death metalu vystrihnutého v strednom tempe a hácéčka v štýle HATEBREED, ktoré skvelým spôsobom vynikne najmä pri živých vystúpeniach. Do toho mládenci vrážajú grindcorové kliny s takou vervou, že priaznivci severských zverstiev ROTTEN SOUND alebo SPLITTER nestíhajú utierať sliny. Zbesilé sypačky náhle prechádzajúce do zdrvujúcich zásekov a kvílenia gitár priam v štýle nestorov IMMOLATION, vyšperkované drobnosťami majstrov (gitarové sólo v závere krutej paľby "No Pity For A Coward") a nad tým všetkým neskutočné hrdelné cvičenia potetovaného výrastka Mitcha Luckera. Odkiaľ ťahá všetok ten záhrobný growling a grindové škriekania orangutana so soľou v zadku, to zostáva obrovskou záhadou. Keď som už spomínal kanadských machrov DESPISED ICON, s ktorými SUICIDE SILENCE okupovali spoločné pódiá, netreba zabúdať na paralelu medzi týmito extrémnymi spolkami. Kým DESPISED ICON pútavým spôsobom mixujú death metal a hardcore, SUICIDE SILENCE na to idú podobnou, no predsa len o trochu prirodzenejšou formou - ich prechody medzi deathom, HC a grindom sú menej násilné, ucelenejšie, bez zbytočných rušivých hrán, jednoducho kompaktnejšie.
SUICIDE SILENCE sú veľkou nádejou svetovej extrémnej muziky. Ak dokážu stvárať takéto veci už na debutovom albume, v budúcnosti nám pripravia rozhodne ešte nejedno prekvapenie. Ďalšou výraznou métou v ich kariére bude prvé európske turné spolu s PARKWAY DRIVE a BURY YOUR DEAD v apríli a máji tohto roku. Ak sa nevyhne Prahe, kolegovi Dalasovi vrelo odporúčam kvalitný kotol na vypotenie post-rockových feromónov.
Brutálny death metal mixnutý ešte brutálnejším grindom, podávaný s patričným mladíckym entuziazmom a v prvotriednom zvukovom balení. Debut s veľkým D.
8,5 / 10
Mitch Lucker
- spev
Chris Garza
- gitara
Mark Heylmun
- gitara
Mike Bodkins
- basgitara
Alex Lopez
- bicie
1. Revelations (Intro)
2. Unanswered
3. Hands Of A Killer
4. The Price Of Beauty
5. The Fallen
6. No Pity For A Coward
7. The Disease
8. Bludgeoned To Death
9. Girl Of Glass
10. In A Photograph
11. Eyes Sewn Shut
12. Green Monster
13. Destruction Of A Statue (Hidden Track)
No Time To Bleed (2009)
Green Monster (EP) (2008)
The Cleansing (2008)
Suicide Silence (EP) (2005)
Datum vydání: Úterý, 18. září 2007
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 44:02
Produkce: John Travis
Chvíľu to znie úplne skvelo, až dokonalo, ale s pribúdajúcim časom sa vždy postupne nadšenie vytráca a pozornosť ochabuje (sem-tam ju ešte opäť pripúta nejaký dobrý nápad či riff) až nakoniec úplne mizne... Nič sa na tom nezmenilo ani po mnohých vypočutiach... Pre mňa v tomto žánri stačí aby mal album maximálne 30 minút, potom už je všetko navyše...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.