OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že jsem byl celkem překvapen, když renomovaní Unique Leader Records rozšířili svoji skvostnou stáj zrovna o HOUR OF PENANCE. Přeci jen, v takto vybrané společnosti bych očekával zcela jiná jména, rozhodně ne poměrně nenápadnou italskou čtveřici, která dle mého zatím ještě nedokázala předložit dostatečně reprezentativní žádanku o přestup do první BDM ligy. Nicméně na druhou stranu je nutno poznamenat, že po ničím nevybočujícím debutu na sobě mladí Římané celkem zapracovali a vyrukovali s poměrně akceptovatelným následovníkem „Pageantry For Martyrs“. Ovšem i v tomto případě se z přehrávače linula nikterak invenční produkce, jakýsi hybrid DEEDS OF FLESH a HATE ETERNAL, občas naštěstí opepřený nějakým tím světlejším momentem, kterým byla třeba závěrečná, staroškolským odérem načichlá skladba „Egomanisch“.
Pozitivní progres se díky Bohu nezastavil a HOUR OF PENANCE pokračují v růstu i na své další nahrávce. „Obludná koncepce“ se sice ještě více přiblížila ke tvorbě kapely okolo majitele buldočí čelisti (pro méně chápavé – Erika Rutana, předáka HATE ETERNAL), ale zároveň se dokázala zbavit onoho až příliš typického USBDM ug-spiritu. Místo toho se na „The Vile Conception“ dočkáme modernějšího vyznění, které často hraničí s přístupy aktuální evropské (tech) death metalové špičky. Ucho posluchačovo tak dostává spoustu šancí zavadit o feeling předních polských BDM kapel (to platí zejména pro rytmicky rovnější předěly podkreslené obskurnější old schoolovou melodikou), ve vysypaných pasážích s důrazem na instrumentální komplikovanost zase dochází k invokaci ducha KRONOS, a to v rámci jejich nejnovějšího manifestu „The Hellenic Terror“. Potřebné aktualizace se dočkala i zvuková stránka věci, HOUR OF PENANCE model 2008 jsou o poznání transparentnější a přesvědčivější, přičemž největšího úspěchu se podařilo dosáhnout v kontextu ozvučení bicích nástrojů. Jestliže na „Pageantry For Martyrs“ jsme byli nuceni vyrovnat se s nepříjemným „plechovým“ efektem, tak na „The Vile Conception“ je všechno jinak, neb drumkit je nazvučen opravdu excelentně. Zlomyslní puntičkáři sice poznamenají, že bicí jsou oproti ostatním instrumentům poněkud povytažené, ovšem v tom já, příznivec takto namixovaných desek, žádný nedostatek nevidím (kór, když paličky třímá takový blastmaster jakým je Mauro Mercurio). Co se složitosti skladeb týče, musíme poznamenat, že HOUR OF PENANCE řádně přitopili pod kotlem, ovšem ke zběsilým exhibicím v podání top tech death metalových kapel jim stále nějaký ten krok schází. Domnívám se však, že cílem římské čtveřice není uvěznit své posluchače ve spletité síti disharmonických riffů, ale naopak je pořádně probrat z letargie pomocí intenzivní a maximálně přímočaré produkce. „The Vile Conception“ je agresivní deskou, ze všeho nejvíce připomínající HATE ETERNAL v časech, kdy se starali hlavně o rychlost, přičemž jejich současná komplikovanost ještě nebyla v plném rozkvětu.
HOUR OF PENANCE debutují u Unique Leader Records podařenou nahrávkou, na absolutní špičku to sice zatím nestačí, nicméně na statut nemalé naděje BDM scény zcela jednoznačně ano. Necelých čtyřicet minut přísného pokání (odkazuji na název kapely) je tak akorát, Italové totiž stále nedisponují nejtěžšími skladatelskými kalibry schopnými přinutit zhýčkaného posluchače k náročnější časové investici. Ovšem první vlaštovky už tu poletují, zejména pak ta se štítkem „Hideously Conceived“ je skutečně výstavní. Pokud se takových (nebo možná i lepších?) kousků dočkáme i na dalším řadovém albu, bude už s definitivní platností jasné, že na Apeninském poloostrově vyrostla nová death metalová ikona.
P.S. „Dvorní techno deathový grafik“ Pär Olofsson (viz přebaly PSYCROPTIC, SPAWN OF POSSESSION nebo ODIOUS MORTEM) boduje i tentokrát.
Zatím suverénně nejlepší HOUR OF PENANCE. "The Vile Conception" je moderní, maximálně energická nahrávka, navíc disponující slušným technickým potenciálem. Domnívám se, že příznivci BDM v rozpětí od HATE ETERNAL až po KRONOS by neměli příliš váhat.
8 / 10
Francesco Paoli
- zpěv
Giulio Moschini
- kytara
Silvano Leone
- baskytara
Mauro Mercurio
- bicí
1. Misconception
2. Liturgy Of Deceivers
3. Hideously Conceived
4. Drowned In The Abyss Of Ignorance
5. Abscence Of Truth
6. Slavery In A Deaf Decay
7. The Holy Betrayal
8. From Hate To Suffering
9. Conjuration Sworn
10. Hierarchy Of The Fools
Misotheism (2019)
Cast The First Stone (2017)
Regicide (2014)
Sedition (2012)
Paradogma (2010)
The Vile Conception (2008)
Promo 2007 (demo) (2007)
Pageantry For Martyrs (2005)
Disturbance (2003)
Promo 2000 (demo) (2000)
Datum vydání: Sobota, 23. února 2008
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 36:37
Produkce: Stefano Morabito
Studio: 16th Cellar Studios
coverart: Pär Olofsson
Kontakt: Giulio Moschini, V. A. Macinghi Strozzi 40, Rome, Italy
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.