Alternativní instrumentální duo složené z bicí soupravy a zefektovaných houslí zvané ORCHESTRA si s albovou prvotinou jaksepatří vyhrálo. Nejen, že se na vzniku CD podíleli osobnosti typu Roman Holý, ale když vezmete do ruky CD obléknuté do kovové krabičky připomínající tabatěrku a prohlédnete si papírový poloobal nebo booklet, projede vám hlavou, že hoši jsou nekonvenční nejen v pojetí hudby. Jejich hravost je téměř ve všem, co dělají a název „Beauty in Detail“ není jen výkřikem do prázdna.

Když jsem před rokem a půl ze své uhelné krychle věštil této dvojčlenné alternativní vichřici světlou budoucnost, měl jsem za to, že entuziasmus  a odhodlání obou mladíků vrhnout se se svými zástavami na bojové pole české alternativy, bude poháněno mnohem dynamičtějším motorem. Minimálně vydáním tohoto nosiče pod větším labelem, který by svým fukem popohnal jejich plachetnici dále na otevřené moře, by nebylo od věci, neboť „Beauty in Detail“ na podobné mety rozhodně má. Novinka se může krom stylového obalu pochlubit i kolekcí dvanácti skladeb, které jsou všechny tvořeny jen dvěma nástroji a samplíky, ale přesto nejde o nějaké chudé, šedobarevné nebo minimalistické aranže. Celé album staví na zkušenostech a technickém umu obou hudebníků, který dokáží předkládat bez sebemenšího zaváhání. Inspirace by se dala hledat u současných špiček rockové alternativy, pokud bych měl vytáhnout jedno konkrétní jméno, budou to asi A PERFECT CIRCLE. Skladby staví na epičnosti a hravosti, obsahují opravu malebné a dechberoucí hudební zátiší, kterým bychom jen velmi ztěžka hledali v naší zemi obdoby. Velmi živě si dokáži obsah alba „Beauty in Detail" představit jako filmový soundtrack. Abych ale jen nechválil. Stále mi trochu vadí sice zahlazenější, ale patrná frekvenční mezírka mezi kopákem a houslemi. Mnohem více mne však rozesmutnil fakt, že mnoho skladeb, ačkoliv jsou instrumentálně nápadité, nenudící a technicky brilantní, postrádá duši a intenzitu. Jako by některé tracky byly zabaleny v plastovém sáčku a zajímavý emotivní obsah, který dlí někde hluboko uvnitř, se k vám přes umělohmotnou bariéru nedostal. Některé skladby kolem sebe staví syntetickou zeď z efektů, přes kterou je obtížnější se dostat k tomu zajímavému – tedy pokud vaše interesování nezačíná a nekončí právě u těch efektů. Toto je však neduh alba, živě je ORCHESTRA mnohem silnějším a drtivějším zážitkem.  

Okouzlující jsou jak skladby staršího data, například pětiapůlminutvý dynamický opus „Terrorism“, který obsahuje až hardcorově bustrované sekanice proplétající se relaxačními plochami, tak ty novější. Tato skladba je jednou z nejsilnějších z alba, ale třeba jedním dechem dodat, že všechny vály si drží velmi podobnou úroveň. Moment překvapení ze svojského přístupu tvorby těchto Sušičáků je za námi. Nyní se už jen modlím, aby další album nebylo příliš „stejné“ a Martin s Jiřím dokázali opět něčím překvapit. Pevně doufám, že do tohoto kotouče nevystříleli všechen invenční zásobník. Zvukový kabátec je oproti minulému počinu velmi příjemný, padnoucí – zdá se, že ORCHESTRA nalezla, co jí vyhovuje. Není tajemstvím, že desku míchal Roman Holý. Ačkoliv je „Beauty in Detail“ instrumentálně vypiplaná a bohatá, přistihl jsem se, že si ji nejčastěji pouštím jako podklad k jiným činnostem, neboť tvoří příjemnou relaxační kulisu, jen málokdy jsem se dokázal plnohodnotně soustředit celých čtyřicet minut jen na poslech. Tam vidím potenciální nebezpečí do budoucna a není to rozhodně způsobeno absencí vokálu. Pokud se svým neduhům podaří ORCHESTŘE čelit, mohu trvat na svém tvrzení z minulé recenze. K trůnu české alternativy se vydali dva válečníci ze Sušice.