OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ze seznamu loňských restů je třeba čas od času umazat nějakou tu položku, a tak si dnes prosvištíme sólovou prvotinu kytaristy NEVERMORE Jeffa Loomise „Zero Order Phase“. Že má rychlík Jeff moc rád CACOPHONY nikdy nebylo žádným tajemstvím. Ani se nijak netajil myšlenkou pojmout dvě neskutečné jízdy pánů Jasona Beckera a Martyho Friedmana („Speed Metal Symphony“ a „Go Off!“ z let 1987 a 1988) jako hlavní zdroj inspirace pro debut. Plus další podobné klasiky žánru, nejen od téhle povedené dvojice, pochopitelně. Ovšem žádné kopírování se konat nebude, jde skutečně pouze o lehké „načuchnutí“ (které se jen tu a tam přihlásí silněji v uších těch, co mají tato alba sježděná nahoru dolu), což musí být jasné každému, jen co se na něj vyvalí úvodní „Shouting Fire At A Funeral“, která jakoby NEVERMORE z oka vypadla. Jde tedy o pokračování v odkazu s vlastní ksichtem a (nejen zvukovými) výdobytky doby. Potud tedy velká spokojenost s drtivou většinou alba. Kdo hledá nedostatky, najde fakt, že ač Loomis na nahrávce nenechal (na rozdíl od dua Becker/Friedman) žádného zpěváka vydat ani hlásku, přece jen je výsledek někdy až zbytečně blízko domácím NEVERMORE, což je pro sólovou nahrávku přece jen krapet svazující, a taktéž i skutečnost, že přes hostující hráče (producent Kernon, Jarzombek, O´Brien a další) to celé zní jednokytarově. Jedna hlava, jeden rukopis, kterému by volná ruka druhého stejně nadaného strunoběžce určitě prospěla. Ale nechápejte mě špatně, „Zero Order Phase“ je hodně příjemná nahrávka člověka, co přesně ví co chce a má to v hlavě (i rukách) dobře srovnané. A vezmeme-li navíc ještě v úvahu, co za nudné onanie běžně vydává většina „kapelových“ sekerníků, vyjde nám, že se Jeffovi práce podařila, no… chvalitebně.
7,5 / 10
velmi dobry album, pripada mi ako pokracovanie solovky Dragon's Kiss od Martyho Friedmana, co je jeden z mojich dvoch najoblubenejsich albumov v tomto style vobec, a pritom za nim aspon na prvych par pocuti vobec nezaostava... bodik strhavam len za tu mozno az prilisnu podobnost
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.