Vlastně se dá říci, že tahle americká heavy/hard rocková legenda přišla právě letos se svou zdaleka nejuvěřitelnější nahrávkou za mnoho posledních let. Navíc jde již o desátou studiovou práci, což je rozhodně zaznamenání hodné výročí, zvlášť když existence uznávaného souboru sahá až někam k roku 1982. Jak známo, největší úspěchy seattleského kvintetu se datují k období přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy QUEENSRŸCHE žali obrovské úspěchy se svými nákladnými projekty „Operation: Mindcrime“ a „Empire“, které se ve své době staly nepřeslechnutelnými pomníky inteligentně vystavěného hard´n´heavy. Od té doby až do roku 2006 však zájem o tuto stabilní partu (obměny v sestavě nastaly jen na postu sólového kytaristy a to až od doby, kdy v roce 1998 odešel Chris DeGarmo – letos je však poprvé tento post neobsazen), sdruženou okolo zpěváka se skvostným hrdlem Geoffa Tatea, pozvolna klesal. Změna přišla před třemi lety, kdy v Evropě a na Dálném východě kapela zabodovala s dalším dějstvím svého fiktivního konceptu „Operation: Mindcrime II.“, který jak tématicky, tak stylově navazoval na zmiňovaný slavný první díl. Dnes jsou QUEENSRŸCHE zpět s novou, svěží a poměrně moderně znějící kolekcí „American Soldier“, která je typickou ukázkou jejich stylu a je doslova napěchována umělečtěji vystavěnými rockovými songy. Přesto však působí po všech stránkách uvolněně a naprosto nenuceně.

Volný koncept alba se dotýká nesmyslnosti válečných konfliktů a úlohy obyčejného vojáka v nich. Jde o jakousi civilní poctu těm malým dole, kteří denně nasazují svoje životy kvůli tomu, aby hájili zájmy svojí země, a nehledě na to, jaké tyto zájmy skutečně jsou. QUEENSRŸCHE nestvořili příběh, protože různé situace, myšlenky a zhudebněné úvahy sjednocuje jediné téma, jímž je válka a obyčejný člověk zatažený do ní. Kapele se podařilo stvořit svěží a přirozený materiál, který nikoho neheroizuje ani nekárá, a který jen proplouvá kolem a sděluje, co vidí. Nahrávka je ve své formě opravdu velmi civilní (nikoliv levná, tak jako tomu bylo u nedodělku „Tribe“) a zobrazuje myšlenky těch, kterých se válečná mašinérie týká především. Každá skladba je vlastně malým příběhem, zapadajícím do výsledné dokumentární skládanky. Způsobu textové interpretace také přímo odpovídá zvuk a nálada celého nosiče, protože má opravdu daleko k bombasticky vypulírovaným metalovým albům, jakými byly oba díly konceptu „Operation: Mindcrime“. Současní QUEENSRŸCHE jsou znovu do budoucnosti hledící kapelou, jejíž zvuk je moderní i přes to, že nevyužívá žádných módních technologií a počítačově šlechtěných efektů. To, co nyní zkrášluje jejich zaběhnutý styl, jde přímo z hudebníků samotných, což ještě více umocňuje spolupráce s Jasonem Slaterem, člověkem, pohybujícím se okolo QUEENSRŸCHE již déle. Tateovci jsou již dávno skupinou, která nepotřebuje pomoc od odborníků zvenčí, kteří by jim poradili, co je právě dnes dobré hrát a jak to stylizovat. A právě v tom vidím výhody novinky oproti předchůdci – její tématická i zvuková náplň je totiž na 100% poplatná době svého vzniku a je velmi upřímná.

Obsah nosiče je vyrovnaný a prakticky na něm není slabšího místa. Byť absolutní vrcholy shledávám ve skladbách „Hundred Mile Stare“, „A Dead Man´s Words“ a hlavně „The Killer“, považuji i ty ostatní za zdařilé. Songy oplývají zajímavými, melodickými motivy, které bych možná po prvním poslechu nazval nenápadnými, avšak brzy se okolo nich všechno začíná odkrývat. S každým dalším poslechem se tak dostanete blíže k rozjasnění celé téhle krásné hard rockové skládanky, naplněné hloubkou a perfekcí. Kromě kvality samotných skladeb se dbá i na detail, což doceníte při poslechu blízkovýchodních motivů v „A Dead Man´s Words“, při utahaných saxofonových partech v hypnotické „Middle Of Hell“, ale i při poslechu dětského hlasu hostující dcery frontmana Geoffa Tatea, která je ke slyšení v melancholické „Home Again“. Závěrem musím říct, že jde přesně o ten typ alba, které budete doceňovat pozvolna, ale za to stále více a bez šance své sympatie k němu zastavit. Pro mne se určitě (a po hodně dlouhé době) jedná o nejlepší desku od QUEENSRŸCHE, a proto ji doporučuji nejen fanouškům této kapely, ale všem, kdo si oblibují melodičtěji vystavěný, ale neprvoplánový hard rock s myšlenkou. Jsem velmi rád, že se situace, byť pomaloučku, ale přece jen v dobré obrátila, protože v dobách alba „Q2K“ už měli členové QUEENSRŸCHE opravdu hlavy na špalcích.