OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že budu jednou sepisovat řádky o UNANIMATED bych tušil maximálně v rámci historického ohlédnutí za sto let starými deskami, které kdysi pomáhaly spoluvytvářet unikátní švédskou black/death metalovou subkulturu začátku devadesátek. Tuhle mechem obrostlou kapitolu hudebních dějin jsem uzavřel již dávno, konkrétně pak krátce po vydání alba „Ancient God Of Evil“, jež disponuje řádně omšelou visačkou s letopočtem 1995. Po čtrnácti letech, při naprosto ordinárním internetovém „výlovu“ však narážím na hotovou Latimerii Podivnou, desku „In The Light Of Darkness“ nesoucí na přebalu důvěrně známé ostnaté logo UNANIMATED. Inu, dobří holubi se vracejí a starý zapomenutý příběh se znovu otevírá...
UNANIMATED? Kdo si na ně ještě vzpomene? Vždyť i mezi žánrovými nadšenci byla tahle kapela ve své době tak trochu opomíjena a její věhlas nedosahoval ani k patě trůnu, ze kterého tehdy vzhlíželi nedostižní DISSECTION. Stockholmské kvarteto se vždy presentovalo odlehčenějším melodickým black/death metalem, spadalo tedy někam po bok GATES OF ISHTAR, EMBRACED a částečně snad i SACRILEGE. Ovšem comebacková nahrávka představuje UNANIMATED v trochu jiném světle. Seveřané především značně zhrubli a na stará kolena řádně přitopili pod kotlem. Talent vytasit se s lehce zapamatovatelným riffem nebo chytlavou melodickou linkou typu „Life Demise“ jim však zůstal a styloví hitmakeři to dokazují hned na několika místech. Za všechny pak uveďme rozjezd „Serpent´s Curse“ nebo povedený refrén „Endless Beyond“. Návykovost těchto momentů si samozřejmě uvědomují i samotní UNANIMATED, proto je v průběhu skladeb pro jistotu hned několikrát opakují. Ale to je samozřejmě stylová klasika, stačí si vzpomenout na výše uvedené GATES OF ISHTAR, kterým jeden povedený základní riff bez problémů vystačil na polovinu skladby (schválně zkuste třeba vzorek „Embrace Of Winter“). Kolekce je samozřejmě opatřena odpovídající produkcí i zvukem. Rozhodně tedy nečekejte současný vybroušený high-tech kabátec, nýbrž typický dobový produkt made in Unisound, Los Angered nebo prvotní Fredman. Nutno dodat, že ve studiu přiložila ruku k dílu i celá řada osobností, rovněž vesměs myšlenkově zakopaných někde v polovině devadesátých let. Namátkou jmenujme Seta Teitana (viz reunion sestava DISSECTION) nebo kytaristu Sebastiana Ramstedta ze stylově spřízněných NECROPHOBIC.
Důstojné navázání na „Ancient God Of Evil“ a debutovou klasiku „In The Forest Of The Dreaming Dead“. UNANIMATED udělali radost především sami sobě a také několika příznivcům staré skandinávské black/death metalové školy, početné zástupy nových ctitelů však “In The Light Of Darkness“ přitáhne jen těžko. Poctivá deska určená pouze a jen staromilcům a pamětníkům časů minulých, ostatní můžou její poslech s klidem v srdci vynechat.
Důstojné navázání na „Ancient God Of Evil“ a debutovou klasiku „In The Forest Of The Dreaming Dead“. Poctivá deska určená zejména staromilcům a pamětníkům časů minulých, ostatní můžou její poslech s klidem v srdci vynechat.
7 / 10
Micke Jansson
- zpěv
Johan Bohlin
- kytara
Richard Cabeza
- baskytara
Peter Stjärnvind
- bicí
1. Ascend With The Stench Of Death
2. Retribution In Blood
3. The Endless Beyond
4. Diabolic Voices
5. In The Light Of Darkness
6. The Unconquered One
7. Enemy Of The Sun
8. Serpent's Curse
9. Death To Life
10. Strategia Luciferi
Victory In Blood (2021)
As The Night Takes Us (single) (2021)
Annihilation (EP) (2018)
In The Light Of Darkness (2009)
Ancient God Of Evil (1995)
In The Forest Of The Dreaming Dead (1993)
Fire Storm (demo) (1991)
Rehearsal / Demo (demo) (1990)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Regain Records
Stopáž: 45:46
Produkce: Tore Stjerna
Studio: Necromorbus Studios (Stockholm, Sweden)
Ve studiu hostovali:
Set Teitan (DISSECTION)
Erik Wallin (MERCILESS)
Erik Danielsson (WATAIN)
Necro (PEST)
Sebastian Ramstedt (NECROPHOBIC)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.