OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brutal Assault míří ke své pubertě - čtrnáctiletý festival se letos dramaturgicky poněkud odklonil od legendárních velkých jmen a dává prostor mladým a neokoukaným kapelám. Otazník zůstává nad tím, jestli je tato cesta tou správnou. Jako obvykle vám před vlastními reporty z jednotlivých dnů festivalu nabízíme krátké bezprostřední a chcete-li ryze návštěvnické shrnutí od některých našich redaktorů…
Reaper:
Dle mého dramaturgicky jasně nejsilnější ročník v celé historii Brutal Assaultu. Podobně jako kolega RIP, uvítala i moje maličkost absenci provařených kapel a nudných headlinerů, kteří jsou již dlouhé roky výkonnostně zcela za zenitem. Jejich zdánlivě předplacená místa letos okupovala méně okoukaná, leč o to kvalitnější náhrada. V útrobách josefovské pevnosti se odehrálo reprezentativní divadlo, což platí zejména o death metalové stránce věci. Milovníci žánru žánrů mohli jednak nahlédnou do kuchyně starých mistrů technických řemesel (CYNIC, ATHEIST, PESTILENCE), zkontrolovat snažení mladých štik (THE FACELESS, BENEATH THE MASSACRE, OBSCURA) nebo se nechat dobrovolně přejet těžkotonážním parním válcem ze severu Evropy (VOMITORY, GRAVE). Potěšilo vyučování tasmánských tech death metalových kapacit z PSYCROPTIC i má osobní třešnička na pomyslném festivalovém dortu - nekopromisiní popůlnoční diktát v podání MITHRAS. Z jiných stylových luhů a hájů u mě zabodovali NOVEMBERS DOOM a velmi příjemné zpestření josefovského jídelníčku - GHOST BRIGADE. Na opačném pólu naopak stojí neslaní nemastní BIOHAZARD (i přesto, že jsem od nich nic nečekal) a na úplném festivalovém dně pak spočinula naprosto otřesná tancovačka z dílny TURISAS. Co se dění mimo stage týče, tradičně otravovali akorát nejrůznější povaleči, Poláci a samozřejmě i početné zástupy výpitků, kteří se na Brutal Assault přijeli podívat maximálně tak do pivního stanu. Ale to už je tradiční festivalový kolorit, ke kterému holt tupě vyřvávající „metloši“ s nezbytným zvětralým „kelímkáčem“ v ruce tak nějak patří.
Sympatie:
MITHRAS
PSYCROPTIC
CYNIC
VOMITORY
OBSCURA
sprcha
Antipatie:
slunce
Zvuk na Metalshop stage
RIP:
Letošní Brutal Assault byl pro mě dramaturgicky jeden z nejzajímavějších ze své historie a dotahuje díky tomu přelomový „první velký Brutal“ v roce 2006. Méně veteránů a sázek na jistotu, více mladých tváří, to je dle mého slibná cesta. Nemyslím si, že by mě bavilo dívat se na ty stejné stárnoucí metalové hvězdy stále dokola. Nejvíce jsem se těšil na kapely zatím nepoznané. Oproti loňskému roku se dostavilo o něco méně návštěvníků, takže areál byl pro fanouška nepřecpaný a téměř nikde jsem na nic nemusel čekat. Securiťáci tentokráte díky tahákům i věděli, která páska kam patří, horší to snad bylo s informovaností pomocných crew. Na počátku fotografům slečna z Brutal Crew k velkému překvapení odmítla přístup do fotokoridoru. Prý mají fotografové fotit jen v návštěvnickém areálu, což vyvedlo z míry hlavně zahraniční kolegy, kterým slečna nebyla schopna anglicky vysvětlit co se děje a proč. Když jsem vyžadoval dovedení původce této desinformace, tak nám slečna odběhla a za pár minut přiběhla, že tedy jako fotografové do fotokoridoru milostivě mohou. Následně byly dost velké zmatky, když se poslední den v podvečer zavedlo fotografování po skupinách a ochranka nedokázala odhadnout stejné časy pro fotoskupiny. Tak se stalo, že jedna skupina fotila ani ne celou písničku a druhá třeba písničky tři. Ale to jistě nepálilo běžného hosta festivalu. V areálu se žádné velké organizační excesy v mém dohledu nekonaly. Velmi potěšily lavičky na přírodní tribuně, nicméně na tomto místě byl jen velmi ojediněle povedený zvuk. Celkový zvuk poněkud vázl na Metalshop stage, a to hlavně první dva dny. Stejně jako loni musím konstatovat, že některé zákroky ochranky na lidi, kteří přepadli z hlediště do koridoru před stage, se mi zdály zbytečně brutální a stejně tak působilo i zbytečné komentování hudebníků ze strany securitas. Zvláště pokud šlo o poznámky týkající se barvy kůže a šikmých očí u Hoyi z MADBALL, což bych na festivalu, který má v hesle „proti intoleranci“ nečekal.
První den mě bavil již od prvního výkopu – metaličtí HC aktivisté FLOWERS FO WHORES střídali na scéně v Česku již velmi zavedení math hardcore metaloví němci WAR FROM A HARLOTS MOUTH, které jsem konečně slyšel po delší době s pořádným zvukem, reparát u mě složili i ORPHANED LAND, kteří pro mě po posledním koncertu u nás byli díky své hudební úrovni jedním z největších zklamání Brutal Assaultu 2006. Velmi pozitivně překvapili výteční étericky ladění páni hudebníci z MITHRAS. Ti se v mých uších stali jedním z nejpříjemnějších překvapení letošního Brutal Assaultu. Druhý den se nesl v duchu tech-deathových brusek, z nichž nejvíce přesvědčili germáni z OBSCURY a nezapomenutelnou lahůdkou samozřejmě byli hypertechničtí extrémisté BENEATH THE MASSACRE. Potěšili epičtí kouzelníci z OPETH a stejně tak death doomová náladovka NOVEMBERS DOOM. Poslední den u mě zavládli řezníci z THE RED CHORDS, výtečně uvolňující GHOST BRIGADE a skvěle drtící THE FACELESS. Velmi mě pobavili MARDUK při focení v útrobách novinářského stanu. Všichni se samozřejmě snažili tvářit velmi vážně a zamračeně, což je samotné rozesmávalo a tak jen velmi ztěžka dosahovali výsledné „black metalově feelingové“ image.
Top:
BENEATH THE MASSACRE
WAR FROM A HARLOTS MOUTH
MITHRAS
OBSCURA
NOVEMBERS DOOM
Antitop:
Zvuk na metalshop stage
Zvuk na zpoplatněné tribuně
Opět spousta okradených
Nezvládnutá organizace fotografů
Některé zákroky securitasRudi:
Pre mňa určite najpríjemnejší Brutal Assault od čias útulných Svojšíc. Počasie, počet ľudí, výborne vylepšený areál – detaily, ktoré robili dobre. Ak by som mal hľadať chybičky krásy, boli snáď len dve. Tou prvou autogramiádový stan opäť v znamení ťažkej anarchie. Stačil by jeden aktívny sekuriťák - usmerňovač a konečne nejaké tie zátarasy na vytvorenie normálneho radu. Tou druhou nepríjemný prach pred pódiami. Kropiť, kropiť a ešte raz kropiť. Inak bez debaty výrazná festivalová pohoda v priebehu celých troch dní vyšperkovaná desiatkami úžasných koncertov.
Top:
1. ANAAL NATHRAKH
Ďalej bez poradia:
CARNIFEX, MADBALL, BIOHAZARD, TESTAMENT, THE FACELESS, GHOST BRIGADE, SUFFOCATION, IMMORTAL, WALLS OF JERICHO
Vidíme sa o rok!
Tears of death:
Brutal Assault bývá pro mnohé událostí léta. Vybudoval si slušnou pověst a s ní získal i jakýsi status jednoho z nejlepších festivalů extrémní hudby u nás. Letošní ročník přivedl mladé energické HC kapely i black metalové legendy, ale co je hlavní – dočkali jsme se dechberoucích ULVER a s nimi i z minulého roku slíbených ANAAL NATHRAKH.
Ať už se jedná od metalový, punkový, alternativní, či jakýkoliv jiný festival, slibují pořadatelé každým rokem lepší hygienické zázemí, organizaci a různá užitečná překvapení. Škoda jen, že většinou zůstává u slibů, tedy, přesněji řečeno, tato vylepšení fungují nanejvýš první den. Brutal Assault 2009 byl světlejší výjimkou. Ať už se jedná o zmíněné hygienické zázemí nebo informované a obecně příjemnější securitas. Myslím, že nejen já jsem ocenila chytrý příruční program, který sice vypadá jako „prkotina“, ale ve výsledku hodně zjednoduší orientaci v kapelách.
Top 5:
1. Ulver
2. Anaal Nathrakh
3. Ghost Brigade
4. Orphaned Land
5. Walls of Jericho, Black Bomb
Antitop:
Zmatený pohyb a usměrňování fotografů před hrazením
Zvuk na tribuně
Neosvětlená strmá cesta ke stanům
Fotogalerie:
-----
-----
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.