Pařát, jeden z popredných metalových časopisov v Českej republike, tento rok oslavuje svoje desiate narodeniny. Pri tejto príležitosti vám prinášame rozhovor s hlavným mužom v pozadí tohto magazínu - Petrom Říhom. Ten síce nemá webziny dvakrát v láske, v prípade Metalopolisu však dokázal spraviť výnimku a odpovedať na otázky týkajúce sa fungovania tohto trojmesačníku.

Časopis Pařát onedlho oslávi desať rokov svojej existencie. Berúc do úvahy to, že ste len "amatérsky" metalový časopis, ide o taký menší zázrak, nie?

Záleží na tom, jak se to vezme. Pokud něco chceš dělat, stojíš si za tím a jdeš za tím, půjdeš i (přeneseně řečeno) přes mrtvoly. Pařát je můj velký koníček, asi největší, dělám ho společně se skvělými lidmi a práce nám jde od ruky (smích).

Nie vždy išla. Vo vlastných „memoároch“ (v číslach 29 a 30) si vymenoval nespočet komplikácií, ktorými ste si museli prejsť. Najviac mi utkvelo v pamäti to, že za prvé číslo na úrovni považuješ až to dvadsiateôsme. To si celé tie roky dokázal prispievať do niečoho, s čím si bol nespokojný?

To si špatně pochopil - nebo jsem to špatně napsal? Je potřeba to brát s nadhledem. Spokojenost až s číslem 28 byla myšlena tak, že tam už nebyly takřka žádné chyby. Ač to zní možná neuvěřitelně, i časopis tohoto formátu má svá přesná data vydání, žádné měsíc tam, měsíc sem, jak bývalo u zinů běžné. A hlavně člověk se pořád učí, dělali jsme to i hodně za pochodu a chyby se vloudily. Taky je zde už více korektorů. Představ si situaci, kdy do toho pořád čumíš, myslíš si, že je vše v pořádku, pak časák vytisknou a biješ se do hlavy, jak je možné, že ti uteklo tolik chyb (smích). Už to nejde opravit, už to nejde vzít zpátky, jednou je to natisklé a basta. Ber to tak, že něco napíšeš, ale teď je potřeba taky pracovat s grafikou, spoléhat na více lidí a jakmile jeden selže, už se to veze. Nespočetněkrát jsme si taky užili své s nejrůznějšími tiskárnami. Jo, kámo, tohle je věčný boj. Třeba poslední 2 čísla měla být natištěná na úplně jiném papíře, kvalitnějším křídovém papíře. Tiskárna to zvrzala jednou, zvrzala to samé i za 3 měsíce. Ale vykládej to někomu, vždyť to je skoro až neuvěřitelné, za blbce seš potom hlavně ty... teda já (smích).

Toľko starostí a aj tak je to tvoje najväčšie hobby?

Kámo, mě někdo od toho odstřihnout, tak bude po mně (smích). Ano, je to mé největší hobby, i když je to "pouze" hobby. Jelikož chci ten časák vést cestou, jakou ho vedu, je mi jasné, že to vždy u hobby zůstane, nikdy to nemůže přerůst v regulérní zaměstnání, protože bych umřel hlady (smích). Společně se starostmi kolem labelu Grodhaisn mi to měsíčně "sebere" tolik času jako regulérní zaměstnání. Občas je to solidní záhul, hlavně před uzávěrkama, to bych s tím nejraději praštil, ale věř mi, nikdy bych neměnil. Máš to v sobě, máš to pod kůží a teď už záleží pouze na jednom velmi důležitém faktoru - aby to lidi četli (rovná se kupovali), protože jinak by to nemělo smysl a v mých letech se mi na tom už taky nechce prodělávat. To bejvávalo.

Ako časopis venujete dosť veľa priestoru domácej scéne. Núdza alebo cnosť?

To taky bejvávalo. Řekl bych, že za poslední rok dva už se ten poměr spíš obrátil.

Na titulku ale ešte stále umiestňujete české kapely. Zvláštny paradox, pokiaľ sú vnútri rozhovory s oveľa väčšími zahraničnými menami.

V tomhle bych vážně nic nehledal, takhle pracujeme už od čísla 4 (rok 2001) a budeme pracovat i nadále - na titulní straně bude vždy česká nebo slovenská kapela. Že titulní strana prodává? U nás to až tak neplatí a třeba i v tom vězí to kouzlo existence - na titulní stranu můžeš dát nadneseně řečeno i fotku velkýho kulovýho, protože to na prodejnost Pařátu nebude mít prakticky žádný vliv. Děláme si jen co chceme, resp. o titulní straně rozhoduji pouze já sám a je neprodejná.

Takže by si nemenil s možnosťou posunúť časopis na profesionálnejšiu úroveň a podliehať tak väčším tlakom?

Ovšem co to je ta profesionálnější úroveň? Já chci psát o něčem, co chci já sám, ne aby mi někdo něco diktoval a dělal něco na zakázku. Můžeš namítnout, že to je obchod jako každý jiný, ale já raději zůstanu tam, kde jsem. Já si vážně na nic nestěžuji a se současným stavem Pařátu jsem maximálně spokojený. Před takovými pěti lety by mě nikdy ani nenapadlo, že by to tak jednou mohlo vypadat, fungovat... No jedině přístup dvou tiskáren, kde se Pařát naposledy tiskl, ten mi pořádně hnul žlučí. Ti lidé mi nesjpíš dokazovali, jak moc je pro ně takový časopis o 1500 kusech onuce. Že tisknou časáky v desetkrát větším nákladu (smích).

Nato, akú improvizovanú distribúciu máte, je to veľmi slušný náklad. Je Pařát ziskovým projektom?

Distribuci přes PNS si nemůžeme dovolit, to bysme museli opravdu začít psát o jiných jménech. Ano, Pařát je ziskový, ale s ohledem na to množství práce to nikdy nemůžeš brát jako práci. Jak vždy s oblibou říkám - za ty prachy by se nikdo ani na posteli neotočil (smích). Ale i tu ziskovost musíš postavit do jiného světla. Platební morálka distributorů je otřesná, to nebudu zastírat a jistě to i všichní ví, takže někde ty peníze jsou, ale ze všech to tahat je taky pořádná zabíračka. Takže máš i nemáš (smích). Ovšem při proplacení faktur z tiskárny se mě už nikdo neptá, jestli mám, nebo nemám. To je ten průser (smích). Vždy musíš mít. Ale zase můžu být rád, že to vůbec někdo distribuuje, protože zisk z toho má zanedbatelný. Většinu (asi 75 procent) toho stejně rozesíláme přes objednávky na netu a předplatné.

V Pařáte údajne recenzujete len promo CD, ktoré vám vydavateľstvá svojvoľne zašlú. Prečo? Nepripravujete tak svojich čitateľov o pohľady na kopu iných zaujímavých albumov?

Ano, recenzujeme pouze nahrávky, které k nám dojdou, protože v tom případě o to má někdo zájem. Po celém světě měsíčně vychází stovky alb, takže to slovo „zaujímavých“ je hodně diskutabilní. Samozřejmě něco jiného by bylo, kdyby nás labely zásobovaly neúměrně, to by pak musela přijít nějaká selekce, ale zatím to vychází tak 80 alb na jedno číslo, což je úměrné, takže nad žádnou selekcí jsem ještě nepřemýšlel, k žádné selekci ještě nedošlo. Prostě já chci vidět ze strany labelu nebo kapely zájem, to je pro mě prvotní. A v žádném případě nedávám do recenzentského koše nic, co se mi někdo snaží poslat po netu. To je tak na ránu.

To je pre vás prvotný záujem labelu, až potom čitateľa a jeho vkusu?

No počkej, ale sto lidí, sto chutí, každý by si chtěl přečíst o něčem jiném a na tobě je, abys to zkorigoval. Ať to nevyzní nabubřele, ale moje možnost výběru je ta nejdůležitější, já rozhoduji o tom, co to v tom čísle bude. Samozřejmě názory čtenářů mi nejsou lhostejné, ale spíš na poli interview nebo delších článků. Pepa by chtěl recenzi na VADER, Lojza zase na nový MARDUK a Pišta na nový ISACAARUM, takže potom je na šéfredaktorovi, aby to udělal po svém a na lidech je, jestli to chtějí číst, nebo ne. Samozřejmě, že mi na čtenáři a jeho vkusu záleží, ale přece nelze vyhovět všem. Já osobně si měsíčně kupuji hodně CD a jak bych měl udělat tu selekci? Tohle ano, tohle ne, proto jsem to vyřešil jednoduše...

Myslel som skôr podobnú modelovú situáciu - na trhu je nové CD od relatívne známej skupiny, redaktorom sa páči, fanúšikom podľa ohlasov tiež, ale z recenzie nič nebude, lebo nie je promo nahrávka. Pri striktnom recenzovaní len tohto typu nosiča sa to zrejme stáva.

Ano, pak z toho není nic. Myslím, že už jsem to výše dostatečně rozvedl. Nikomu se nikdy 100% nezavděčíš a říkat „proč je tam tohle a není tam tohle“ je jako mlátit prázdnou slámu. Ber taky v potaz, že Pařát vychází co 3 měsíce, nelze reflektovat vše, máme pouze 60 stran. A vycházet častěji taky nejde, to bych vážně nestíhal, byl neustále vysmahlej jen u PC a chodil na poštu (smích).

Je to vôbec voľnosť, keď sa človek venuje len tým nahrávkam, čo mu niekto pošle a nie tým, ktorým by niekedy chcel? Častokrát zrejme musíte bojovať s donútením, premáhaním samých seba a to už asi nie je tá spomínaná sloboda alternatívneho média.

Redakce Pařátu se moc nemění, snažím se jednotlivým redaktorům posílat něco dle jejich gusta, ale taky to vždy neodhadneš, někdy to jsou fakt příšery, co tu chodí. Ale pro mě osobně to volnost je. V metalu se pohybuji nějakých 15 let a nesměle si troufám tvrdit, že se orientuju ve všech jeho druzích. Jinými slovy - nejsem vyhraněný na jeden dva metalové styly. Já tím časákem fakt žiju 16 hodin denně (někdy prý mluvím i ze spaní), takže o nějakém donucení nemůže být ani řeč, spíš naopak. Pokud na mě zbyde něco křečovitého (promáče kolegům rozesílám s předstihem a co přijde pak před uzávěrkou už zůstává na mně), tak to setřu a hotovo. Hlavu si z toho nedělám.

Prostedníctvom časopisu často vydávate rôzne kompilácie, prípadne rovno regulérne nahrávky menších kapiel. Kto to vlastne financuje? Je to vaša šľachetnosť, alebo si to platia sami hudobníci?

Kapely si na to v menší míře přispívají, ve větší míře to platím já. Myslím vydání CD, ne studio. Podmínky jsou nastaveny tak, že momentálně nabízíme lepší zázemí než takové tři čtvrtiny tuzemských labelů. Nenazýval bych to šlechetností, říkejme tomu třeba pomocná ruka (smích). Kompilace nám firmy dávají přímo na klíč, do jejich podmínek nevidím.

Nie sú to len vyhodené peniaze? Dosť ľudí tie CD hádže priamo do koša.

Pak si můžeš říct, že spousta lidí háže časopisy do koše, nikdo už CD nekupuje, takže vlastně žádné časopisy nemusí vycházet, žádné CD nemusí vycházet, kapely si to nahrajou, hodí to na net zdarma na stáhnutí… Díky všem, co takto neuvažují, co si časopisy a CD kupují. Ostatně kdyby dost lidí ta CD házela do koše, asi bychom nikdy neuvažovali o tom, že od příštího roku budou součástí Pařátu rovnou dvě originální CD kapel.

Riadite sa pri výbere interpretov aj nejakou selekciou, alebo sa snažíte pomôcť každému, kto má záujem?

Kdybychom při současném vydávání 4 CD do roka chtěli pomoci každému, uspokojit všechny by nám trvalo asi 30 let (smích). Zájem je obrovský, proto koketujeme s tou myšlenkou o rozšíření počtu CD. Kapely to nemají kde vydávat a tohle je cesta. O výběru kapel s pár lidmi diskutuji, ale ten poslední krok činím pouze já sám.

Kapely, ktoré nepochodia u vydavateľstiev a obracajú sa (ako na poslednú možnosť) na časopis, zrejme nie sú nejako extra kvalitné. Alebo chyba nie je na ich strane?

A kdo dnes u vydavatele pochodí? Prodeje CD nejsou nijak valné, labely mají své koně, jiné nevezmou. Ber to tak, že jsme pořád v Česku, ne v Německu. A koneckonců kapel se tu může hlásit třeba milión, vyberu si já a tu kapelu oslovím já. WINSELLAND, EDAIN, ELYSIUM ani DEVASTATHOR (vyjdou v prosinci) se mě o nic neprosili, prvotní nabídku jsem jim učinil já, protože jsem je chtěl nějakým způsobem podpořit. Nebudeme si namlouvat, že to je extraliga - není, ale z mého pohledu se nejedná o žádný průser, tak jsem do toho šel. Vydání CD v Pařátu má být pro kapely, řekněme, odrazovým můstkem a pak už záleží pouze na nich, jak to do budoucna zúročí. A když nějaká kapela u vydavatele pochodí, myslíš za lepších podmínek než v Pařátu? Pouze ty z pohledu top, co si na sebe skutečně vydělají a těch už je tady pomalu jak na prstech obou končetin (nohy nepočítaje).

V jednom zo svojich posledných čísiel sa Pařát venoval aj kauze okolo Aleša Brichtu a jeho skladby "Deratizér", pričom kritizoval hlavne postoj webového magazínu Abyss. V rozhovore s kapelou INFERNO si zase ty osobne neúnavne ťahal z respondenta odpovede týkajúce sa problematiky black metalu a neonacizmu. Zdá sa, že okrem hudby radi riešite aj politiku a dianie okolo hudobnej scény.

Každé interview přece nemusí být zákonitě 100% jen o hudbě. Kolega Honza Kašpar měl potřebu vyjádřit svůj názor na dané téma (avšak ztotožňuji se s ním, to nařčení Brichty byla hrozná hovadina), tak ten prostor dostal.

A aký bol tvoj dojem z Adramelechových (pozn. – vokalista skupiny INFERNO) odpovedí?

Rozpačitý, ale tohle je těžké vysvětlit pro toho, kdo to interview nečetl. Každopádně souhlasím v tom, že projevy zdvižených pravicí u fanoušků má řešit pořadatel koncertu, ne kapela.

Z viacerych tvojich odpovedí bolo možne vycitiť, že ti dnešná "doba internetu" nie je veľmi po chuti. Vadí ti sťahovanie hudby?

Mohu proti tomu být jak chci, ale stejně to neovlivním. Muziku z internetu poslouchám, kapel je mraky, nejde vše kupovat, ale nemám žádnou MP3 sbírku. Ovšem originální CD nosič je to, bez čeho se neobejdu. Vše musí mít svůj obal, jinak to pro mě ztrácí hodnotu a mění se na pouhé stahování dat. Vždycky kapelám říkám: „Jestli chcete, aby někdo vaši hudbu kupoval, musíte taky vy kupovat hudbu někoho jiného.“ Kdoví kolik kapel to tak dělá, rád bych se podíval na statistiku, kdyby existovala (smích).

Aký je tvoj postoj k webovým magazínom? Nezazlievaš im v duchu to, že to majú oproti tým tlačeným o niečo jednoduchšie?

Jak si to kdo udělá, tak to má. Mě by dělat webzin nebavilo a psát na něj už vůbec ne. Prostě by mě to nijak nenaplňovalo, o to jde. Avšak to neznamená, že bych to odsuzoval, webziny jsou důležité především z hlediska aktuálnosti informací. O tom žádná. Zase respektuji, že nikoho v republice nenaplňuje práce dělat takový časopis, proto to prakticky nikdo nedělá. Problém bych viděl spíš v tom, že „redaktorem“ webzinu se dnes může stát v podstatě každý, když všude (čest výjimkám) visí nápis „hledáme nové redaktory“. A pak to taky tak podle toho vypadá. Z mého pohledu prostě není nad to vzít si tištěný časopis (nemyslím jen Pařát), lehnout na pohovku a číst si, než na něco pořád koukat do monitoru. Tak samo, pustit si CD, listovat bookletem... Jo a přímo nesnáším ve spojení s webzinem slovo zinař nebo magazín (smích).

Články z tištěného Pařátu nejsou po dobu minimálně třech měsíců k mání nikde na internetu, maximálně dávám kapelám svolení k vyvěšení recenzí. Úplně nejraději bych byl, kdyby si to tam kapely nedávaly vůbec (mimo informace o vydání, za to dík), ale po vydání dalšího čísla už jsem schopen přimhouřit oči. Není v tom žádná finanční kalkulace, pouze osobní přesvědčení.

Staršie čísla predsa tiež obsahovali rôzne články, čo do kvality a počtu chýb. Ako keby sa redaktorom Pařátu tiež mohol stať hocikto.

Pár přehmatů bylo, řekněme v prvních třech letech, ale to bych spíš přičítal tomu, že jsme spadli rovnýma nohama do vody a pokoušeli se v ní plavat. Na výběr redaktorů už několik let velmi pečlivě dbám, šanci zde nedostane ani každý desátý. Ovšem redakce Pařátu se moc nemění, za což jsem velmi rád. Snad jen pokud to někoho přestane bavit, ztratí motivaci, což naštěstí nehrozí tak často. Taktéž jsem rád, že jsem prostřednictvím tohoto časáku mohl poznat super lidi, jako jsou ti služebně nejstarší Mira "Anxur", Martin "W.", Johan, Jirka Veselý nebo Honza Kašpar.

Podľa teba nerobia takú selekciu aj webziny?

Stačí se podívat a vidíš, že většina ne. Dnes je pomalu každý rád za každé jméno a ani nevadí, že už píše na další weby. Hlavně, ať na tom našem webu zase něco přibude (smích). Ale pokud to tak lidem vyhovuje, proč ne, říkám jen svůj názor. Jako šéfredaktor časopisu se snažím jít všem dalším v redakci příkladem, nechci být šedá eminence v pozadí, proto mimo psaní dělám i prakticky tu veškerou neviditelnou práci jako je např. propagátor, listonoš, sekretářka, uklízeč, mecenáš s děravou kapsou... a nevím co ještě (smích).

Chcel som sa ťa opýtať, čo všetko obnáša prevádzka takého magazínu, akým je ten váš, ale tušim si to všetko zhrnul do jednej vety.

V první řadě do toho musíš být maximálně zapálený a pamatovat na to, že při periodicitě 3 měsíců si nemůžeš dát měsíc oraz, protože pak už bys to nedohnal. Dělání takového časopisu se s psaním na webzin vážně nedá vůbec srovnat. Každé číslo začíná tak, že obešlu kolegy, co kdo má v plánu udělat a stránky co zbydou si beru na sebe. Jsou pevně dané uzávěrky, ale samozřejmě ne vždy se vše podaří a skrz nespolehlivost některých lidí či kapel musíš improvizovat, něco dodělávat na poslední chvíli, vyřizovat si v práci neplánovanou dovolenou atd. Zmatky a stres jsou hlavně v době uzávěrky na denním pořádku a můžeš si 100-krát říkat, že tomu příště předejdeš, ale v jednom krátkém časovém úseku pracuješ třeba se třiceti lidma a stačí jedno zaváhání a všechno se veze, neb je jedno propojené s druhým. Je potřeba tomu udělat nějakou sazbu, grafiku, všechno to zabalit, rozeslat, stát nekonečné fronty na poště, vyřizovat snad sto mailů denně, mít v pořádku všechny databáze, evidence... Kolikrát na zbláznění, ale jak se s tím jednou zžiješ, neměnil bys, to mi věř (smích).

Nebolo to väčšie čaro v začiatkoch, keď ste robili časopis doslova na kolene?

Praxí se člověk nejlépe učí a co jsem před 5 lety dělal 2 hodiny, to dnes udělám za hodinu. Začátky všeho jsou krušné, založení Pařátu a jeho první roky existence byly hotové harakiri, ale jsou to krásné vzpomínky plné neumětelství, nalézání a poznávání.

Za všetku snahu ste boli niekoľkokrát odmenení v ankete Břitva ako najlepšie české metalové médium. Znamená to pre teba niečo?

Každé ocenění samozřejmě velmi potěší. Jsem nesmírně rád za zájem každého člověka, který do Pařátu investuje své peníze, protože teprve finanční investice je pro mě důkazem skutečného zájmu, že něco chci. Co je zadarmo, tam se může podívat každý, ale pokud je potřeba vytáhnout peníze, to už si člověk daleko více rozmyslí. Proto díky všem těm, kdož si Pařát kupují.

Foto: Herdronov archív