OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po jedenácti letech přicházejí legendární KISS s novým studiovým albem, o kterém již s předstihem mluvili jako o nekompromisním návratu do sedmdesátých let. Já k tomu můžu jen dodat, že „Sonic Boom“ nezklamalo a přesně naplnilo veškerá očekávání do něj vkládaná. KISS jsou zpět a stejně silní jako v dobách svých alb „Destroyer“, „Rock´ N´ Roll Over“ nebo „Love Gun“. Místa po známé dvojici potížistů ze základní sestavy byla sice již nějaký ten rok obsazena výtečnými náhradníky Ericem Singerem a Tommym Thayerem, ale v tomto složení došlo na vydání studiové placky až nyní (byť Eric Singer již u KISS působil nějaký čas v první půli devadesátých let, tedy v éře bez masek). Gene Simmons tradičně opatřil promo kampaň katarzí velkohubých výroků a Paul Stanley dodal valnou většinu hudebních nápadů. A stejně jako u své tři roky staré sólovky, nezklamal ani letos.
Výsledek je velmi dobrý, už jenom z toho důvodu, že album je schopno navodit veškerou atmosféru nahrávek staré éry, což se třeba sterilnímu „Psycho Circus“ nepodařilo. Nová kolekce skladeb totiž působí oproti svému předchůdci vzácně vyrovnaným dojmem, a to ať už jde o tradiční rozdělení pěveckých partů mezi Stanleyho a Simmonse, nebo zejména o skutečnost, že na ní nenaleznete žádný vysloveně hitový maják, natož pak nějaký cílený slaďáček. „Sonic Boom“ se vrací k pravé podstatě KISS a nabízí jedenáct zejména na riffech postavených skladeb. Celá nahrávka je téměř bez vatových míst, díky čemuž působí jako příklad poctivého a velmi semknutého rockového alba, které omrzí mnohem pomaleji, než jedenáct let starý „cirkusácký špektákl“. Desku tedy drží hlavně klasické kissácké riffy a melodika, se kterou skupina vešla ve známost již před dlouhými pětatřiceti lety. Skvělým příkladem tohoto stavu budiž hned úvodní „Modern Day Delilah“, což je na pilotní singl poměrně zemitá skladba. K mým velkým favoritům však řadím jak Simmonsem odzpívanou „Yes, I Know (Nobody´s Perfect)“, povinné Stanleyho chorály „Never Enough“ a „Stand“ (s parádními refrény ve stylu „Shout It Out Loud“) nebo „All For The Glory“, ve které se v roli pěvce předvede také bubeník Eric Singer.
Velkou devízou současných KISS je i již zmíněný kytarista Tommy Thayer, který na „Sonic Boom“ bez mrknutí oka staví výtečné frehleyovské vyhrávky a opatřuje vůbec celý nosič opravdu znamenitými sóly, jež novým songům přidávají na autentičnosti z původních let. Nevidím tedy jediný důvod být zásadně nespokojen - nevím jak vy, ale já osobně dostal přesně to, co jsem chtěl, a to mi v případě této legendy stačí. Poctivá práce.
Velmi autentické navození starých dobrých časů. Pouliční groove nočních ulic New Yorku sedmdesátých let ožil v plné síle.
7,5 / 10
Paul Stanley
- zpěv, kytara
Gene Simmons
- zpěv, baskytara
Tommy Thayer
- zpěv, kytara
Eric Singer
- zpěv, bicí
1. Modern Day Delilah
2. Russian Roulette
3. Never Enough
4. Yes I Know (Nobody´s Perfect)
5. Stand
6. Hot And Cold
7. All For The Glory
8. Danger Us
9. I´m An Animal
10. When Lightning Strikes
11. Say Yeah
Sonic Boom (2009)
Kiss Symphony: Alive IV (2003)
Psycho Circus (1998)
You Wanted The Best, You Got The Best! (1996)
Carnival Of Souls (1996)
Kiss Unplugged (1996)
Alive III (1993)
Revenge (1992)
Hot In The Shade (1989)
Smashes, Thrashes And Hits (Best Of) (1988)
Crazy Nights (1987)
Asylum (1985)
Animalize (1984)
Lick It Up (1983)
Creatures Of The Night (1982)
Killers (kompilace) (1982)
Music From The Elder (1981)
Unmasked (1980)
Dynasty (1979)
Double Platinum (kompilace) (1978)
Peter Criss (1978)
Paul Stanley (1978)
Gene Simmons (1978)
Ace Frehley (1978)
Alive II (1977)
Love Gun (1977)
Rock´n´Roll Over (1976)
Destroyer (1976)
Alive! (1975)
Dressed To Kill (1975)
Hotter Than Hell (1974)
Kiss (1974)
Vydáno: 2009
Vydavatel: KISS Records / Universal / Roadrunner Records
Stopáž: 43:07
Produkce: Paul Stanley, Greg Collins
Pořád to umí rozbalit.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.