OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nie náhodou sa tento výnimočný počin pri nedávnom koncoročnom bilancovaní našej redakcie ocitol medzi desiatimi najlepšími albumami roku 2009. Kúzelná kresba uzimenej samoty z rúk majstra Travisa Smitha na obale novej nahrávky pánov z Los Angeles predznamenáva nezabudnuteľné chvíle plné hodnotných poslucháčskych zážitkov. Kto by to bol povedal, že na konci „nultej dekády“ dokáže takýmto strhujúcim spôsobom zaujať hudba, ktorá má svoje najlepšie časy už nejakých tých 15 rokov za sebou.
Áno, REDEMPTION v plnej miere vystihujú na prvý pohľad nezmyselnú a nelogickú hudobnú škatuľku „stará škola progresívneho metalu“. Hudba z deväťdesiatych rokov minulého storočia zvečnená vo svojej najrýdzejšej podobe v dielach kúzelníkov ako DREAM THEATER, FATES WARNING, SYMPHONY X či SHADOW GALLERY. Multiinštrumentalista Nicolas Van Dyk prináša so svojimi REDEMPTION na štvrtom štúdiovom počine takú porciu vzrušujúceho muzikantstva, že aj zarytí pochybovači musia uznať, že tu už neobstojí ich argument „Načo skúšať niečo nové, keď mám vo svojej zbierke klenoty ako „Images And Words“, „Awake“ či „Parallels“?“.
Je radosť počúvať muziku, ktorej tvorca nie je viazaný iba na jeden hudobný nástroj. „Snowfall On Judgment Day“ prekvapí tvrdými gitarovými atakmi, rýchlymi riffovačkami, na druhej strane dokáže držať pozornosť postupne rozpracovávanými klávesovými postupmi a prekrásnymi opulentnými kompozíciami. Musí byť radosť skladať muziku, keď máte v kapele muzikantov ako Bernie Versailles a speváka ako Ray Alder. Jeden z najlepších rockových hlasov všetkých čias robí nielen zo skladieb ako „Black And White World“, „What Will You Say“ a monumentálnej „Love Kills Us All / Life In One Day“ úžasné zimomriavkové a slzyvyrážajúce záležitosti. Pri počúvaní parádnej hitovice „Walls“ musí byť aj dlhoročnému fanúšikovi REDEMPTION jasné, že takto dobre veru ešte nebolo. Výrazným bonusom pre priaznivca žánru bude určite rezký kúsok s názvom „Another Day Dies“, v ktorom si s chuťou zahosťoval James LaBrie. Veľmi rád prijal ponuku po veľkom spoločnom turné DREAM THEATER a REDEMPTION.
Nicolas Van Dyk je úspešným finančným riaditeľom hollywoodskej filmovej spoločnosti. Hudba je pre neho prekrásna časť života, plnením svojich muzikantských snov robí veľkú radosť aj nám, jeho fanúšikom. Škoda, že práve ten jeho život nie je žiadnou prechádzkou ružovým sadom. Skladba „Keep Breathing“ je o nepríjemnom ochorení očí u jeho dcéry a sám Nick už nejaký ten čas bojuje s obzvlášť agresívnou formou leukémie. Pevne verím, že napriek všetkému nás čaká ešte veľké množstvo podobne krásnych hudobných zážitkov, akým je „Snowfall On Judgment Day“ – jeden z najlepších albumov roku 2009.
Dokonalým spôsobom naaranžovaná výkladná skriňa progresívneho metalu.
9,5 / 10
Ray Alder
- spev
Bernie Versailles
- sólová gitara
Nick Van Dyk
- sólová a rytmická gitara, klávesy
Sean Andrews
- basgitara
Chris Quirarte
- bicie
1. Peel
2. Walls
3. Leviathan Rising
4. Black And White World
5. Unformed
6. Keep Breathing
7. Another Day Dies
8. What Will You Say
9. Fistful Of Sand
10. Love Kills Us All / Life In One Day
Long Night's Journey Into Day (2018)
The Art Of Loss (2016)
This Mortal Coil (2011)
Snowfall On Judgment Day (2009)
Frozen In The Moment - Live In Atlanta (2009)
The Origins Of Ruin (2007)
The Fullness Of Time (2005)
Redemption (2002)
Datum vydání: Úterý, 6. října 2009
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 70:29
Tak tohle jsem vážně nečekal. První ukázky z alba dávaly vzpomenout na skvělé "The Fullness Of Time" a zapomenout na fádní držkopád "The Origins Of Ruin". Přesto album dopadlo...nějak jinak. Ani vlastně nevím, jak bych popsal, co se mi na něm líbí. Snad je to zvláštním průzračně úderným zvukem, snad za to můžou vkusně vyvedené samply, možná je to podmanivý textový obsah některých skladeb. Pravda je taková, že i když album samo o sobě neobsahuje nic světoborného, nemohl jsem ho už od první chvíle přestat poslouchat. Prostě to nešlo. Troufám si tvrdit, že tohle album nemůže zklamat nikoho. Nick Van Dyk tentokrát namíchal koktejl tak univerzálě přijatelný, že spojil pokrevním poutem tak rozdílné jedince jako jsem já a Rudi, navzdory faktu, že to co Rudimu koluje v žilách snad ani není krev. A oblíbené skladby? Rozhodně "What Will You Say", "Black And White World", "Love Kills Us All" a geniální "Walls", kde TO Nick prostě dokázal.
Pokud si nalijeme čistého vína, je hned po prvním poslechu jasné, že ani napočtvrté REDEMPTION nepřináší nic jiného, než jen klasickou variaci na progresivní metal. Zkrátka a dobře, takřka vše, co si i neznalý posluchač pod touhle škatulkou představí u nich najdete. A tím by to mělo skončit, jen přihodit průměrné bodové hodnocení a šmitec. Jenomže nekončí. REDEMPTION sice nepřináší lautr nic nového, ovšem svoji práci ovládají s přehledem starých mazáků. Na "Snowfall On Judgment Day" navíc poskládali hodně silný a vyrovnaný materiál (snad jen "Another Day Dies" s hostujícím LaBriem si mohli odpustit), který zkrátka baví. A ač se to na první poslech nemusí zdát zřejmé, máme před sebou zřejmě vůbec nejsilnější zápis losangelských.
Vynikajuce album,Dream maju o com premyslat.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.