OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EPICA se již od svých počátků držela zásady: čím více sborů a orchestru, čím mohutnější zvuk, tím lépe. To bylo kolem roku 2002, kdy Mark Jansen odešel z AFTER FOREVER, a dal dohromady tuhle kapelu, jejímž maskotem se vzápětí stala rudovlasá Simone Simons. Zpočátku sice neměli kompoziční zkušenosti dua Turilli/Staropoli a ani Simonin zpěv nebyl úplně košer, ale očividně to mysleli vážně, neboť snaha prosadit se na nich byla zřejmá. Snadné to však neměli, přeci jen vznikli v době, kdy byl ženský zpěv a orchestr v módě. Nyní snad nastala vhodnější doba. Tarjina nadvláda vzala za své, NIGHTWISH přešlapují na místě, stejně tak WITHIN TEMPTATION, a starší gothic metalové kapely se vracejí k intimnější hudbě. A stačilo by jen vypustit tu hromadu vaty a vsadit na silné nápěvy, kterých se na každé placce pár objeví.
Navzdory tomu však EPICA i na tomto albu pokračuje ve vytyčených mantinelech. Pár silných věci se najde, například „Burn To A Cinder“, „Unleashed“, baladická „Tides Of Time“ nebo zřejmě nejlepší věc, co jsem od skupiny dosud slyšel, „Our Destiny“. Být podobných skladeb na albu více, tak smekám. Ale bohužel i na „Design Your Universe“ je příliš mnoho „výplně“. Tím hůř, že ve výše zmíněných skladbách kapela ukázala, jak jí i střídmost sluší. Pod mohutnou studiovou aranží tak skrývá dost jednoduché riffy a nepříliš širokou škálu rytmů, přičemž přechody mezi „on“ a „ona“ pasážemi jsou značně uniformní. Proto na albech této kapely bývají nejzajímavější ty skladby, které se nedrží hlavního tématu. Poslouchat sedmdesát minut jen a pouze ty samé variace, ztělesněné například v „Semplance Of Liberty“, to chce hodně dlouhý pobyt na čerstvém vzduchu. EPICA svou tvorbou zdůrazňuje kontrast mezi melodickými pasážemi a hutným metalem, mezi „operním“ zpěvem a chrapotem, ale u „Design Your Universe“ (podobně jako u předchozích počinů) mám pocit, že jde spíš o kontrast mezi talentem na pěkné melodie a paličatým drhnutím stokrát omletého schématu. A to nemyslím nijak zle, dobrá polovina alba představuje zajímavý materiál, jen má na sobě závaží táhnoucí celek dolů. Dokonce i Simone se už za ta léta docela slušně vypracovala.
Po technické stránce není moc co vytknout, ostatně i EPICA je jedním z produkčních dítek Saschy Paetha (momentálně dokončil další RHAPSODY OF FIRE, „The Frozen Tears Of Angels“). To má však i své stinné stránky, jelikož všechny „jeho“ kapely zní dost podobně. „Design Your Universe“ z linie předchozích počinů EPICY nevystupuje a při občasném použití tlačítka „Forward“ je z něj docela podařené album.
EPICA pracuje tvrdě, ale stále tomu chybí trochu svěžího větru. V mých očích jde stále jen o slabý nadprůměr + bodík nahoru za „Our Destiny“.
7 / 10
Simone Simons
- zpěv
Mark Jansen
- kytara, zpěv
Isaac Delahaye
- kytara
Coen Janssen
- klávesy, piano
Yves Huts
- basa
Ariën van Weesenbeek
- bicí
1. Samadhi - Prelude
2. Resign To Surrender - A New Age Dawns - Part IV
3. Unleashed
4. Martyr Of The Free Word
5. Our Destiny
6. Kingdom Of Heaven - A New Age Dawns - Part V
7. The Price Of Freedom - Interlude
8. Burn To A Cinder
9. Tides Of Time
10. Deconstruct
11. Semblance Of Liberty
12. White Waters
13. Design Your Universe - A New Age Dawns - part VI
The Holographic Principle (2016)
The Quantum Enigma (2014)
Requiem For The Indifferent (2012)
Design Your Universe (2009)
The Classical Conspiracy (2009)
The Divine Conspiracy (2007)
Consign To Oblivion (2005)
2 Meter Sessies - We Will Take You With Us (2004)
The Phantom Agony (2003)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 79:07
Produkce: Sascha Paeth
Studio: Gate
A mě to zase nějak ne a ne přestat bavit. Což je s podivem, protože jsem touhle kapelou donedávna celkem silně pohrdal a starší desky nemůžu ani slyšet. 14.6.2010: Mám potíže tomu sám uvěřit, ale zvyšuju hodnocení ještě o půl bodu. Zkoušel jsem mimochodem dát znovu šanci jejich starší tvorbě a pořád to nejde. Universe je ale vážně bomba.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.