Německá kapela GAMMA RAY se se svým stylem poprala v první půli devadesátých let, poté jej chvíli brousila a zkoušela, kam se ještě dá sáhnout. Nové tisíciletí pro kapelu znamenalo období stability hudební i personální a ničím nerušené tvorby a produkce ve vytyčeném směru. Dokonce měla i dostatek prostoru, aby v drobných náznacích sklonila poklonu některým svým kolegům. Na „No World Order“ metalovým, respektive jidášským kněžím, na „Land Of The Free II“ pak mistru Harrisovi. Nebo snad je to tak, že hrají to, co je od nich očekáváno a na vlastní vývoj rezignují? Zanechme těchto úvah a berme novinku zcela zodpovědně… a vážně.

Novinka je trefně pojmenovaná: „To The Metal“. Podobně výstižný je i obal desky. Jak už jsme si za těch posledních deset patnáct let mohli zvyknout, GAMMA RAY jsou co se týče obalů konzervativní kapela a jak jednou našli vhodnou kombinaci oranžové a modré barvy a vcelku specifických symbolů heavy metalu, nebyl důvod pro přílišnou změnu. „To The Metal“ je stylově album ve starých kolejích GAMMA RAY. Sice se sem tam dá nějaká ta pocta najít, ale to lze brát jen jako projev slušnosti. Například v refrénu titulní skladby na nás z dálky kýve „Revolution“ (z alba „Angel Of Retribution“). „All You Need To Know“ je od Kaie hezká vzpomínka na doby, kdy odešel od HELLOWEEN a oni poté nahráli vynikající píseň „Kids Of The Century“. Dokonce si jí nechal zazpívat od Michaela Kiskeho. Dalo by se najít ještě několik menších „inspirací“, ale to už by bylo hnidopišství, ostatní skladby už na album s cedulkou GAMMA RAY sedí bez větších výhrad. Chlapci se „Do Metalu“ pořádně opřeli a jedou svou divokou jízdu na vlnách vysokého kmitočtu. Za zmínku určitě stojí úderná, ale melodická „Rise” z pera (respektive paličky) Dana Zimmermanna. Hansenova „Deadlands”, která předvádí GAMMA RAY ve zlatém období let devadesátých. Dojde i na dojemnou baladu „No Need To Cry”, a nezapomeňme na chytlavým, stadiónově pompézním refrénem obdařenou „Empathy“.

Přimhouříme-li oči nad tím, že pánům z GAMMA RAY již před lety došly nápady, a tak je berou kde se dá, a přičteme jim k dobru těch několik podařených skladeb, vychází z toho vcelku slušné, leč průměrné album. „To The Metal“ nijak z řady několika posledních desek nevyčnívá a v tomto srovnání to není ani vysloveně propadák. Jde o poslouchatelné, místy i zábavné heavy metalové album, jakých již mají na kontě několik a jakých, tuším, ještě pár nahrají.