Multi-instrumentalista Aviv Geffen si v rodném Izraeli vybudoval status hudební ikony, jež si získala přízeň i díky svým mírovým výzvám zemi, kde se vojenská a policejní pohotovost stala normální součástí každodenního života. Těžko říci jaké procento posluchačů z ostatních částí světa (mojí maličkost nevyjímaje) by se o tomto šestatřicetiletém chlapíkovi vůbec dovědělo, nebýt projektu BLACKFIELD, kde společně s kytaristou a šéfem renomovaných britských progerů PORCUPINE TREE Steve Wilsonem vyprodukovali dvě kritiky velmi dobře přijatá alba, hladící křehkou srdeční komoru nejednoho rozervaného rockera.

Recenzované eponymní album vyšlo v říjnu loňského roku a je první, které Aviv nazpíval celé v angličtině a zcela jistě mělo za cíl rozvířit umělcův hvězdný prach i za hranice jeho domoviny. Težko řici do jaké míry se podobná očekávání naplnila, nicméně aktuální vydání webových stránek avizuje německé turné po boku tamnější popové divy Neny. Je tedy jasné, že jistý potenciál pro sólový úspěch na jiných trzích nejspíše objeven byl. Média Geffenovi sice ušily několik rozeznávacích kabátků, takže bychom měli očekávat post-punkovou až alternativně experimentální rockovou módní přehlídku, nicmémě asi nebudu daleko od pravdy, pokud Aviva prohlásím především písničkářem, pro nějž je největším zadostiučiněním, když většina naslouchajícího publika má tu možnost zpívat jeho příběhy společně s ním. Podobné teorii by odpovídalo i skladatelské a textové usílí prezentované na aktulálním počinu. Po hudební stránce je nám předkládáno lehce stravitelné pop rockové menu, které v několika případech skutečné nemá daleko do tanečních poloh, zmiňme hned uvodní skladbu „It Was Meant to Be a Love Song“ nebo „It´s Alright!“, jenž je dokonce na britské verzi disku do tanečního hávu zremixována. Nouze není ani o tesklivé balady, ať už se sociálním podtextem „It´s Cloudy Now“, kterou známe z debutu „černých polí“ ,nicnémě svůj původ má již v roce 1993, kdy způsobila šílenství mezi izraelskými fanoušky pod názvem „Achshav Meunan“. Podobně chmurná nálada je dále šířena například v písních „ Heroes“ s již zmiňovaným pacifistickým poselstvím, která je pouze doprovázena jednoduchou akustickou kytarou a téměr nenápadnými kapičkami kláves nebo řádně depresivní „October“ s hodně výrazným piánem na stejné bázi objevující se i ve „Forest in My Heart“. Za zmínku určitě stojí hodně návykové pomalejší písně „Black & White“, „Berlin“ a „Silence“ sahající k nevyčerpatelnému tématu neutěšených lásek. Většina skladeb se line v poklidnějším duchu disponujíce kytarovými nebo piánovými základy, které jsou často přetlačovány poměrně rozsáhlými orchestriálními aranžemi, někdy až nápadně povědomými, což by mohlo souviset s účastí několika známých persón u produkčního pultu. Kromě zpěváka samotného se na albu ješte produkčně podíleli David Andrew Sitek (YEAH, YEAH, YEAHS) Trevor Horn (FRANKIE GOES TO HOLLYWOOD, PET SHOP BOYS) a konečně Ken Nelson (COLDPLAY). Kolekce však jako celek nepůsobí nijak roztříštěně, přeplácaně, ale také nevyznívá lacině nebo příliš vtíravě, což je nemoc většiny tvorby hořečně se cpoucí na mainstreamové večírky.

Osobně jsem myslel, že Geffen použije i nějaké hudební prvky odkazující na prostředí, ze kterého pochazí (menší satisfakce se mi dostalo pouze při poslechu „The One“). Stejně tak by mohla desku obohatit aspoň jedna píseň v mateřském jazyce, ale tady musím uznat, že angličtina s Avivovým přízvukem dáva jeho muzice jenom další příjemný rozměr.

Od této nahrávky jsem nečekal žadné hudební zázraky a ona také žadné nepřinaší. Spíš jsem měl obavy, aby solový projev Izraelce nebyl při tomto pokusu dobýt svět příliš křečovitý, ale na to je asi dosti sebevědomý a nakonec i zkušený, i když některá „baby atd.“ spojení občas možná skřípou, celkový dojem tímto nějak závážně netrpí. Myslím, že jsem nenašel ani nějaký větší podnět k tomu, abych nahrávce něco pořádně vytknul, pokud tedy nechci peskovat pop rock jako takový. Radši říkám, jen tak dál! Takto nádherně rozhodně ano!

PS: Standardní verze, kterou se mi nepodařilo sehnat má rozdílné řazení skladeb a je prosta od písní „Silence“ a remixu „It´s Alright“, čili jsem vlastně dost rád, že mám tu UK verzi ještě s dvěma video klipy navíc.