À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokoušet se sepisovat nějaký méně tradiční posudek na album typu „As Yggdrasil Trembles“ je vskutku úmorná práce. Vždyť i čtenář disponující pouze krátkou praxí v severské death metalové kultuře už s předstihem velmi dobře ví, jaké standardizované fráze ho v následujících odstavcích asi budou čekat. UNLEASHED mají novou desku. Vlastně i tahle čtyři slova bohatě stačí ke kompletnímu popisu jubilejní desáté kapitoly v albové historii jedné z posledních přežívajících ryze old schoolových formací zpoza bran švédského království. Podobně jako GRAVE či DISMEMBER, i partička okolo blonďatého předáka Johnnyho Hedlunda presentuje svoji mechem a lišejníkem obrostlou filosofii již více než dvacet dlouhých let. Nutno podotknout, že poslední dobou se tak děje se slušnými výsledky, vždyť „Hammer Battalion“ a především pak výtečná osmá řadovka „Midvinterblot“ patří do zlatého žánrového fondu.
Desátá svíčka na slavnostním dortu je však mírně neduživá, rozhodně neplápolá tak jasným plamenem jako ta rozžatá při příležitosti vydání již jednou zmiňované kolekce „Midvinterblot“. Novinka s mýtickým jasanem Yggdrasilem na obalu (samozřejmě nemůže chybět ani nezbytný motiv Thorova kladiva) především neobsahuje takové procento na první poslech účinkujících hitovek (však to znáte, skladbičky jako „Execute Them All“, „Dead Forever“ nebo z těch novějších, „We Must Join With Him“, jsou návykovost sama). Jistě, k dispozici máme chytlavou linkou vybavenou „This Time We Fight“, atmosféričtější „Chief Einherjar“ a hezky odsýpající rychlovku „Return Fire“, leč další položky již, tu více, tu méně, za standardem kapely pokulhávají. Mám tím na mysli zejména vyloženě slaboduchou „Wir Kapitulieren Niemals“, která UNLEASHED posouvá zpět v čase až někam k neslavným momentům typu „Metalheads“ nebo „Helljoy“, které mi dodnes značně znepříjemňují poslech jinak slušného alba „Sworn Allegiance“. Pokud sledujete tvůrčí genezi UNLEASHED podrobněji, jistě vám na post-comebackových záznamech neunikl jistý příklon k melodičtější produkci. Ono se samozřejmě může zdát, že Švédové vyhrávají už po dvě dekády stále tu samou písničku o třech akordech, leč pokud vedle sebe postavíte totálně dřevní kolekci „Warrior“ a aktuální řadovku „As Yggdrasil Trembles“, nemůžete si nevšimnout hned několika rozdílů. UNLEASHED i tentokrát potvrdili trend posledních desek. Znovu mírně natáhli stopáž skladeb, odlehčili nohu na plynovém pedálu a do popředí ještě více vytáhli melodickou a často o překot sólující kytaru, tedy prvek, který byl na „Warrior“ osekán na nejvyšší možnou míru.
Desáté řadové album živoucí švédské fosilie bohužel zůstalo tak trochu za očekáváním. Kvalitativní křivka tvorby UNLEASHED je momentálně ve fázi poklesu. Aby se tento neblahý sestup do suterénu podařilo zarazit, bude v budoucnu nutné podniknout hned několik reformních kroků. Především se mi zdá, že přílišná sázka na košatější produkci zadusila onen typický tah na branku, čili atribut, kterým byli UNLEASHED tolik pověstní. Síla prvohorního death metalu z dílny těchto sveřepých seveřanů vždy spočívala v jednoduchosti, v jediném úderném a snadno zapamatovatelném motivu, opěrném bodu, na němž bez problému stála celá konstrukce skladby. Tak tedy zpět ke kořenům, přes vesele trylkující kytary cesta do slavnostních síní Valhally nevede.
Nové album UNLEASHED. Tentokráte však bez přidané hodnoty.
6,5 / 10
Johnny Hedlund
- zpěv, baskytara
Fredrik Folkare
- kytara
Tomas Måsgard
- kytara
Anders Schultz
- bicí
1. Courage Today, Victory Tomorrow!
2. So It Begins...
3. As Yggdrasil Trembles
4. Wir Kapitulieren Niemals
5. This Time We Fight
6. Master Of The Ancient Art
7. Chief Einherjar
8. Return Fire
9. Far Beyond Hell
10. Dead To Me
11. Yahweh And The Chosen Ones
12. Cannibalistic Epidemic Continues
Dawn Of The Nine (2015)
Odalheim (2012)
As Yggdrasil Trembles (2010)
Immortal Glory (boxset) (2008)
Viking Raids 1991-2004 (best of) (2008)
Hammer Battalion (2008)
Midvinterblot (2006)
Sworn Allegiance (2004)
...And We Shall Triumph In Victory (boxset) (2003)
Hell's Unleashed (2002)
Warrior (1997)
Eastern Blood - Hail To Poland (live) (1996)
Victory (1995)
Across The Open Sea (1993)
Live In Vienna '93 (live) (1993)
Shadows In The Deep (1992)
Where No Life Dwells (1991)
And The Laughter Has Died... (EP) (1991)
In The Eyes Of Death (split s ASPHYX, GRAVE, TIAMAT a LOUDBLAST) (1991)
...Revenge (demo) (1990)
The Utter Dark (demo) (1990)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 45:07
Produkce: Fredrik Folkare
Studio: Chrome Studios (Stockholm, Sweden)
Nemastne neslane
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.