INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RHAPSODY OF FIRE to v posledních letech nemají snadné. Nejprve byli nuceni si změnit jméno, respektive připojit „Of Fire“, a poté je od roku 2008 čekala právní bitva s vydavatelem. Oním vydavatelem nebyl nikdo jiný než Magic Circle Music, respektive Joey DeMaio, dnes již asi jejich bývalý kamarád. Dle vyjádření na webových stránkách RHAPSODY OF FIRE byli nuceni na několik měsíců zcela zastavit jakékoliv své aktivity, než se to celé vyřeší. Je paradoxní, že kapela celá léta vypráví bájné příběhy o boji dobra a zla, o soubojích s mocnými démony a draky a nakonec je srazí na kolena obyčejný lidský mamon. Trvalo asi rok, než se vše nějak vyřešilo, od Magic Circle Music odešli a smlouvu na další působení podepsali na podzim minulého roku s Nuclear Blast.
Nové album představuje třetí kapitolu ságy započaté na „Symphony Of Enchanted Lands II: The Dark Secret“, pokud někdo dopodrobna pročítá texty. Pro ostatní posluchače se dá říci, že kapela vydala osmý díl ságy započaté na „Legendary Tales“. Ani po hudební stránce se nic nezměnilo. Tahounem je rychlý rytmus z kulometu páně Holzwartha. A jako na všech předchozích počinech se o vykreslení melodií stará duo Turilli/Staropoli. Jejich prolínání kytarových a klávesových sól je velice přirozené a působivé, ale bohužel nepřekvapí novotou svých postupů. Svou studnici nápadů vyčerpali již před mnoha lety, a tak alespoň snaha o dokonalý zvuk a technickou vybroušenost drží jejich poslední alba na slušné úrovni. O produkci se postarali sami, dvorní producent Sascha Paeth se tentokráte ujal pouze mixu. Úvodní trojice skladeb nasazuje tempo, které je pro tuto kapelu charakteristické a ze kterého se příliš slevovat nebude. A jak už to bývá, během těchto úvodních písní kapela řekne i vše podstatné. V případě „Reign Of Terror“ se Turilliho parta předvede v plné síle, že stále dokáže skloubit zběsile rychlý speed metal s klasickými prvky. Mluvené pasáže jsou již standardem, stejně tak hlas herce Christophera Lee. Na řadu přijde i italština, a to v taneční písni „Danza Di Fuoco E Ghiaccio“. To taneční je samozřejmě myšleno ve stylu středověkého nápěvu. Pro své netradiční pojetí pak tato skladba představuje to zajímavější z aktuální placky, oproti ostatním alespoň na chvíli uvízne v paměti a nezapadne mezi rychlé hromobití. Na závěr dojde i na desetiminutový epos, podle kterého je pojmenované celé album, ale to už pozornost posluchače upadá a sluchové ústrojí si od této rychlé kovadliny neodbytně žádá odpočinek. Jak již bylo řečeno, úvodní trojice skladeb je slušná, poté se již překvapení nekoná a ani dokonalý zvuk nezpraví poněkud hořký pocit z nastavované kaše.
Zatímco v letech devadesátých hvězda RHAPSODY zaslouženě stoupala a kapela kromě svého zvuku pilovala i svůj styl, nyní již piluje pouze zvuk. Hudebně ustrnula. Fanoušek možná může být spokojen, pokud dostane to, co očekává, ale také si novinku vůbec nemusí kupovat, pokud adekvátní poslechový zážitek nabízí několik předchozích desek.
„The Frozen Tears Of Angels“ není špatné album, ale adekvátní poslechový zážitek nabízí i několik posledních počinů těchto metalových bardů, a tak ani není důvod do novinky investovat.
5,5 / 10
Fabio Lione
- zpěv
Luca Turilli
- kytary
Alex Staropoli
- klávesy
Patrice Guers
- basa
Alex Holzwarth
- bicí
Christopher Lee (host)
- mluvené slovo
1. Dark Frozen World
2. Sea Of Fate
3. Crystal Moonlight
4. Reign Of Terror
5. Danza Di Fuoco E Ghiaccio
6. Raging Starfire
7. Lost In Cold Dreams
8. On The Way To Ainor
9. The Frozen Tears Of Angels
Challenge the Wind (2024)
Glory for Salvation (2021)
The Eighth Mountain (2019)
Into the Legend (2016)
Dark Wings of Steel (2013)
From Chaos To Eternity (2011)
The Cold Embrace Of Fear – A Dark Romantic Symphony (EP) (2010)
The Frozen Tears Of Angels (2010)
Triumph Or Agony (2006)
Live In Canada 2005 – The Dark Secret (2006)
The Magic of the Wizard's Dream (EP) (2005)
Symphony Of Enchanted Lands II - The Dark Secret (2004)
The Dark Secret (2004)
Power Of The Dragonflame (2002)
Rain Of A Thousand Flames (EP) (2001)
Dawn Of Victory (2000)
Holy Thunderforce (singl) (2000)
Symphony Of Enchanted Lands (1998)
Emerald Sword (singl) (1998)
Legendary Tales (1997)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 59:42
Produkce: Luca Turilli, Alex Staropoli
Studio: Gate Studio
To nie je fér...oni dali na album az 9 skladieb!!!!!
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.