O „Sacred Heart“ by se dalo říci, že je jakýmsi závěrem úvodní a velmi úspěšné trilogie kapely DIO. Trilogie, na kterou jak fanoušci, tak tehdejší hudební kritici pěli jen samou chválu. Pojítkem s předchozími dvěma alby však není žádný jednotící koncept nebo příběh zachycený v textech, nýbrž pouze stylová provázanost a pak samozřejmě také neměnná sestava kapely. Když mluvím o stylové provázanosti, musíme si připomenout, že DIO již od samotných počátků najeli na svojskou heavy metalovou notičku, inspirovanou v textové složce všemožnými starodávnými příběhy o hrdinství a nadpřirozenu, kterou jen čas od času obměňovali syrovějším výrazivem a sociálně kritickou tématikou. Toto však, až na některé výjimky („Rock´N´Roll Children“), neplatilo o období jejich prvních třech záseků, jež nás především braly na jakousi pohádkovou cestu a nabízely všechny ty mystické příběhy, které se Ronniemu tenkrát rodily v hlavě.

Album „Sacred Heart“ se však přece jen v něčem od svých dvou předchůdců liší - klávesy Claude Schnella na něm totiž dostaly o něco více prostoru, než bylo obvyklé. Pro „Sacred Heart“ je dále typické, že stojí pouze na několika singlech s výraznými hitovými ambicemi. Jsou zde totiž jen čtyři skladby, které výrazně ční nad zbytek nahrávky. Celku vévodí mohutný titulní pochod, který sám o sobě budí velký respekt díky srdnatým Diovým nápěvům, pomalým tempům a zejména atmosféře umocněné právě klávesovými hradbami. V úvodu zahřmí vypalovačka „King Of Rock´N´Roll“, která dá vzpomenout na období, kdy Ronnie zpíval u RAINBOW, a navíc je jakýmsi pokračováním nekompromisního otvíráku „We Rock“ z předchozí desky. Skladba je nastylizována tak, aby budila dojem, že je zaznamenána na jednom z velkolepých koncertů DIO (ve studiu do ní byli přimícháni diváci). Největšími hitovkami alba však navždy zůstanou „Hungry For Heaven“ a již zmíněná „Rock´N´Roll Children“, opatřené na první poslech výraznými refrény a tíhnoucí k melodické AOR stylizaci své doby. Obě písně byly také podpořeny (zejména ve Spojených státech) často hranými videoklipy. Zbylé skladby si buď drží kvalitní standard nebo příliš nezaujmou. Zejména pak samotný závěr celé desky („Fallen Angels“ a „Shoot Shoot“) považuji za hodně nijaký. Za tuto vadu podle mne může vysoké tempo, jež DIO na úsvitě své dráhy nasadili. Každý rok jedno album a ještě do toho všechna ta turné (v roce 1985 navíc korunovaná účastí na „Live Aid“, monstr akci uspořádané na podporu hladovějící Etiopie), to se musí dříve nebo později někde projevit.

Přes své malé neduhy zůstává „Sacred Heart“ nadále mezi nejúspěšnějšími nahrávkami bohaté kariéry Ronnieho Jamese Dia a je dílem, které s velkou bravurou zachycuje atmosféru své doby. V roce 1987 přechází ke konkurenčním WHITESNAKE kytarista Vivian Campbell (později však nastálo zakotví v DEF LEPPARD) a záhy je nahrazen Craigem Goldym, s nímž příběh malé velké skupiny pokračuje dál.