OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Francesco Paoli je vskutku pilná včelička. Na posledním záznamu z dílny HOUR OF PENANCE se ještě ani nestihl usadit prach a italský death metalový mušketýr se znovu objevuje v ostrém světle pódiových reflektorů. Tentokráte jsme nuceni upnout pozornost na jeho druhou kapelu, „orchestrální“ death metalové těleso FLESHGOD APOCALYPSE. Všichni dobře víme, že tahle sestava zpoza Kolosea se minulý rok uvedla velice slušným záznamem „Oracles“, který nabídl zdařilou kombinaci ostrého, technicky vyspělého BDM s nejrůznějšími orchestrálními intermezzy. Pravda, ve skutečnosti se mělo jednat o fúzi těchto složek, nicméně k jejich vzájemnému prolínání na desce prakticky vůbec nedochází (s výjimkou decentních kytarových poklon starým mistrům klasiky). Dle mého názoru je to však jen ku prospěchu věci, neb přehnaná snaha o fúzování death metalu s elementy klasické hudby může vést pouze a jen ke kostrbatým záznamům typu „Souls Despising The God“ (osobní kyselá poznámka autora). Pojďme však zpět k věci, tedy k aktuálnímu EP „Mafia“.
Na obalu se panovačně roztahuje obří chobotnice (samozřejmě se jedná o symbolický odkaz na italskou mafii), jež svými tučnými chapadly uvrhá celé zástupy nešťastníků v bezedný chřtán organizovaného zločinu. Právě těm, kdo v boji proti mafii přišli o to nejcennější, čili o svůj život, je nová nahrávka FLESHGOD APOCALYPSE zasvěcena. Francesco Paoli a spol ukazují hned při první skladbě „Thru Our Scars“, že chuť experimentovat je v žádném případě nepřešla, po standardně kvalitním zahájení totiž přichází refrén a s ním i šokující překvapení v podobě extrémně vypjatého heavy metalového falzetu (!). Cožpak o to, výpravný vokál (třeba typu „Sovereigns Unknown“ od AUGURY) rád akceptuji, nicméně tento sluchové kůstky nesmírnou měrou trýznící jekot je opravdu příliš silná káva. Nedá se nic dělat, toto je zákeřný faul na samotnou žánrovou podstatu a mě bohužel nezbývá nic jiného než sáhnout do kapsičky a ocenit toto nešetrné počínání kartou barvy červené. Ovšem hned následující položka „Abyssal“ vrací FLESHGOD APOCALYPSE zpět do hry a konečně přináší to, co od římského komanda čekáme, tedy řízný, nesmlouvavý BDM opentlený výraznou melodikou. Je nutno zdůraznit, že Italové trochu spomalili, dali větší životní prostor chytlavé kytaře, což je ve spojení s uhlazenější produkcí notně odlišilo od současného projevu sesterské kapely HOUR OF PENANCE. Třetí skladba „Conspiracy Of Silence“ mohla být vrcholným představením aktuálního EP, nicméně opět úřaduje vypjatý falzet a nám nezbývá nic jiného než rychle přeskočit na další track, coververzi skladby „Blinded By Fear“ od slovutných AT THE GATES. FLESHGOD APOCALYPSE přetvořili legendární severskou klasiku k obrazu svému, přidali na rychlosti, jedovatý Lindbergův vokál nahradil obhroublý growling a jak je u Římanů již zvykem, přibylo i několik dodatečných výstupů melodické šestistrunky. Celý komplet uzavírá titulní skladba „Mafia“, zcela v režii dona Ferriniho, jenž je ve FLESHGOD APOCALYPSE zodpovědný za obcování s černobílými klapkami.
Francesco Paoli a spol. zúčtovali s mafií tak napůl. Jistě, FLESHGOD APOCALYPSE pořád representují velice solidní BDM, nicméně tentokráte, přiznejme si to, trochu oslabený nepříliš zdařilým experimentováním. Přesto by bylo pošetilé dělat nad kapelou nějaký definitivní křížek, přeci jen, pořád máme tu čest pouze s více méně tréninkovým EP formátem.
Francesco Paoli a spol. zúčtovali s mafií tak napůl. Jistě, FLESHGOD APOCALYPSE pořád representují velice solidní BDM, nicméně tentokráte, přiznejme si to, trochu oslabený nepříliš zdařilým experimentováním.
6,5 / 10
Tommaso Riccardi
- zpěv, kytara
Cristiano Trionfera
- zpěv, kytara, orchestrální aranžmá
Paolo Rossi
- zpěv, baskytara
Francesco Paoli
- zpěv, kytara, bicí
Francesco Ferrini
- piano
1. Thru Our Scars
2. Abyssal
3. Conspiracy Of Silence
4. Blinded By Fear (AT THE GATES cover)
5. Mafia
Opera (2024)
Veleno (2019)
King (2016)
Labyrinth (2013)
Agony (2011)
Mafia (EP) (2010)
Oracles (2009)
Da Vinci Death Code (split s MODUS DELICTI, ONIRIK a SEPTYCAL GORGE) (2008)
Promo '07 (demo) (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 23:55
Produkce: Stefano Morabito
Studio: 16th Cellar Studios (Rome, Italy)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.