OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jméno zpěvačky Floor Jansen bylo až doposud spojeno s kapelou AFTER FOREVER. Bohužel však kytarista a tvůrčí osobnost Sander Gommans již delší dobu trpěl zdravotními problémy, díky nimž se nemohl účastnit turné a kapela buď koncerty rušila, nebo hrála bez něj (jako například na zimním Masters Of Rock 2007). V lednu 2008 oznámili, že dočasně přerušují svoji činnost a o rok později se rozpadli úplně. Svůj konec nechali otevřený a nevyvraceli možný návrat, dočasně se však jednotliví členové rozutekli do jiných kapel. Floor Jansen, mimochodem velice dobrá zpěvačka se silným, školeným hlasem, se rozhodla dát dohromady skupinu pod hlavičkou REVAMP. Jde sice o novou kapelu, ale její členové jsou na poli metalové hudby již více jak provaření. Předně se jí podařilo ulovit člověka jménem Waldemar Sorychta, jenž je znám jednak jako kytarista GRIP INC. (které založil s Davem Lombardem) a pak jako producent převážně gothic metalových kapel (LACUNA COIL, TIAMAT, SENTENCED, SAMAEL a další). Byla to právě Sorychtova producentská práce, která tento hudební směr značně ovlivnila, ostatně stojí za alby, jako je například „Wildhoney“. Vedle Sorychty se na hudbě k albu „ReVamp“ podílel klávesista Joost van den Broek, známý z AFTER FOREVER.
A jak to vypadá s hudbou, když se do toho opře takto silná sestava? Bohužel nelze jinak než konstatovat, že eponymní prvotina „ReVamp“ obsahuje vcelku průměrný materiál. Sice se sešli schopní hudebníci, ale očividně chyběl tvůrčí mozek. Zahrát dobře hudbu daného žánru je jedna věc, ale složit záživný materiál je něco jiného. Dokud Floor Jansen zpívala pod taktovkou AFTER FOREVER, bylo to v pořádku, ale její sólový projekt postrádá šťávu. Hudebně se velmi blíží své někdejší kapele, jen se poněkud vytratili silné melodie, kterých se pár na každém albu našlo. Kromě Jansen se na „ReVamp“ představí i několik hostujících zpěváků, Björn Strid (SOILWORK), George Oosthoek (ORPHANAGE), nebo Russell Allen (SYMPHONY-X). Album disponuje slušným rozjezdem v podobě skladeb „Here´s My Hell“ a „Head Up High“, které jasně poukazují na dědictví AFTER FOREVER, především jejich posledního počinu. Nicméně prvotní náboj se postupem ztrácí a jen několik písní se vyhoupne nad práh unylosti. Pěkný, melodický refrén se podařilo včlenit do skladby „Break“. Za zmínku ještě stojí „Fast Fovard“, která je postavená na hutném pochodovém rifu prostřídaném umírněnějšími pasážemi. Tento přístup dává dostatek prostoru pro Floor, aby předvedla svůj hlasový rejstřík. Toto byl zřejmě záměr celého alba, ale jen na několika málo skladbách to nakonec zní přirozeně a bez křeče.
Úroveň desky tak drží v přijatelných mezích hlavně dobrá produkční práce. Asi je na místě otázka, jak to bude s kapelou do budoucna. Sorychta, Van den Broek i bubeník Herfst sice album nahráli, ale pro živá vystoupení si Floor Jansen musela najít jiné lidi. Ale to se uvidí časem. Celkově vzato se „ReVamp“ poslouchá slušně, byť výraznějších momentů je poskrovnu.
REVAMP je sólový projekt Floor Jansen, zpěvačky ze zaniklých AFTER FOREVER. Najde se tu pár zajímavých momentů, vynikající zpěv a dobrá produkce, ale jinak je to takové nemastné neslané.
5,5 / 10
Floor Jansen
- zpěv
Waldemar Sorychta
- kytara, basa
Joost van den Broek
- klávesy
Koen Herfst
- bicí
1. Here's My Hell
2. Head Up High
3. Sweet Curse
4. Million
5. In Sickness 'Till Death Do Us Part: All Goodbyes Are Said
6. Break
7. In Sickness 'Till Death Do Us Part: Disdain
8. In Sickness 'Till Death Do Us Part: Disgraced
9. Kill Me With Silence
10. Fast Forward
11. The Trial Of Monsters
12. Under My Skin
13. I Lost Myself
Vydáno: 2010
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 48:47
Produkce: Valdemar Sorychta, Joost van den Broek
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.