KORN dokázali obdivuhodně dlouho zůstat na vrcholu, hledat nové cesty, vyvíjet se, experimentovat. Dnes patří právem mezi historicky nejúspěšnější metalové kapely s miliony prodaných alb a celosvětovou popularitou. Nic však netrvá věčně. Každého umělce jednou postihne útlum a vyčerpání se začíná projevovat i u KORN. Jako první odpadl kytarista Brian Welch a nedlouho po něm se z kapely poroučel i původní bubeník David Silveria. Poslední bezejmenná studiová deska i přes velké umělecké ambice úspěch nepřinesla a poté, co turné k „Untitled“ absolvovali z původní sestavy již pouze Davis a Fieldy, vyústila koncem roku 2008 krize v přerušení činnosti.

KORN se však nečekaně rychle hlásili na scénu zpět a pro návrat si zvolili populární slogan -„návrat ke kořenům“. Dle informací kapely se tento návrat netýká ani tak hudebního stylu, jako spíše přístupu k muzice samotné. Hlavním cílem při nahrávání „KORN III – Remember Who You Are“ bylo po všech těch platinových deskách a vyprodaných stadionech, připomenout si své začátky a důvody, proč se jako kapela rozhodli dělat muziku. Pokusit se v podobných podmínkách jako před patnácti lety, bez studiových efektů, elektroniky a jiných pomocníků společně složit a nahrát jednoduchý úderný materiál. Na pomoc si pozvali starého známého Rosse Robinsona, který první dvě alba kapele produkoval a ví tedy velmi dobře, jací tenkrát KORN byli. A jaký je výsledek terapie?

Začátek je výborný. Mohutná „Oildale(Leave Me Alone)“ je otvírák jako hrom. Zabijácký riff a odhodlání v hlase Johnatana Davise dávají tušit, že KORN to myslí vážně. Jednoduchá hitová skladba s monstrózní pěveckou linkou se valí nekompromisně vpřed a je velmi nakažlivá. Druhá „Pop And Pill“ pokračuje v nastoupeném směru, zajímavé kytary a skočná rytmika baví. Nový KORN zní jednoduše, přímočaře, bez studiových kudrlinek, ale také dost předvídatelně. „Fear Is The Place To Live“ ještě podrží výborný zpěv, ale počínaje čtvrtou „Move On“ jde kvalita dolů a nastupuje nepříjemný pocit zklamání. Vrátil se praskající zvuk Fieldyho basy, ale jeho divoký perkusivní styl je vytažený (nejspíše záměrně) až moc a spolu s výraznými bubny často přehlušuje kytary. Kytarista Munky jakoby si na tomto albu vybíral oddechový čas, jeho riffy jsou z valné části překvapivě nevýrazné a pouze doprovodné. Kapela na desce střídá typické houpavé razantní rytmy s melodickými refrény nebo s klidnějším vybrnkáváním, ale absentují zajímavé nápady, které by vás nutily vracet se k této desce častěji. „Move On“ nebo „Let The Guilty Go“ jsou tradiční nu-metalové věci s výrazným refrénem a skočným rytmem, které by možná obstály v playlistu COCOTTE MINUTE nebo EKTOMORF, ale od věhlasných KORN se prostě čeká víc. Z druhé poloviny alba vyčnívá pouze „The Past“, kde kapela pracuje s dynamikou, tichá sloka postupně nabírá intenzitu a graduje v silném melodickém refrénu. Radost ale nevydrží dlouho, neboť následující tři skladby „Never Around“, Are You Ready To Live?“, „Holding All These Lies“ jsou utrpení a spolu s pátou „Lead The Parade“ asi nejvíce odhalují trápení současných KORN, kteří se snaží recyklovat dříve použité postupy, ale tentokrát to prostě až na několik málo vyjímek nefunguje.

KORN se na novince„III – Remember Who You Are“ snaží zahrát stejně jako na prvních albech, ale návrat ke kořenům se nedaří a výsledek má blíže k revivalu než k originálu z první poloviny devadesátých let. Album zachraňuje Johnatan Davis, jehož zpěv je od „Unplugged“ opět o úroveň výš, ale v kontextu s předchozí tvorbou obstojí maximálně tři věci. Tradiční rukopis této kapely zůstal zachován, ale současní KORN mají hodně daleko ke kapele, která natočila klenoty „Follow The Leader“, „Issues“, „Untouchables“, nebo „See You On The Other Side“. V porovnání s těmito stylotvornými záseky je nové album průšvih a ona cesta ke kořenům se zpětně jeví jako sázka na jistotu v situaci, kdy už kapela nevěděla kudy dál.