Dva roky poté, co se PIN-UP WENT DOWN představili s debutovým albem „2 Unlimited“, si pozornosti žádá v pořadí druhá nahrávka „342“. Vraťme se však na kratičký moment do roku 2008. Tehdy aktuální deska Francouzů prezentovala hravý mix nejrůznějších poloh vokálů, zvuků, ruchů, nástrojů a samplů - prostě bláznivou fůzi na pomezí avantgardního metalu a elektra s často popovými melodiemi. Jakkoliv zní tato kombinace nesourodě a snad i nedůvěryhodně, „2 Unlimited“ bylo a je zábavnou pohodovou deskou. PIN-UP WENT DOWN se díky ní rychle nominovali do škatulky „kapely, které stojí za to sledovat i nadále“.

Za již zmíněné dva roky nastaly ve skupině personální změny. Za piánem teď můžeme hledat Nicolase Damiena, bratra Alexise, který doposud sám obstarával veškerou instrumentální složku. Rozšíření skupiny dalo také vzniknout zpočátku těžce vysvětlitelnému názvu „342“, který má více-méně podporující charakter. Přesně slovy zpěvačky Asphodel, která v jednom z internetových rozhovorů pro nové album uvedla: „We were two persons on the first album and now we’re three with Nicolas. Three for two. That’s just this simple.“

„Diapositive“ se stává dveřmi do jiného světa. Něžná pozvánka v podání zpěvačky se však rychle změní v hudebně tvrdší kolotoč zmatku, elektroniky, ženských skřeků a všeho, na co byste po spolknutí červené pilulky měli být připraveni (nebo snad nepřipraveni?). „Escargot“ – minimalistická vokální skladba utišuje atmosféru a vyznívá do písničkové „Porcelain Hours“, která spolu s následující „Essence Of I“ předvádí klasickou P-UWD „podivnost“. Posledně jmenovaná však navíc přidává i znatelně metalovější pasáže, kombinuje je s téměř až éterickými vokálními vsuvkami a koketuje s napodobováním jiných kultur. Hladivá, mateřská „Home“ působí do všeho toho zmatku skoro až nepatřičně, pohádkově. Představuje však poměrně vítané zklidnění a osvěžení spojené s nádechem k dalším „dávkám“.

Opomeneme-li už tak bláznivý název skladby „Vaginaal Nathrakh“, je právě ona pravděpodobně nejzajímavějším a nejzábavnějším počinem desky. Tak trochu elektro Alenka v říši divů, běhající králíci nabízející LSD a zlej strejda libující si v growlingu. V klidné „Pictures To Speak To“ dostane příležitost „nové“ piano, a přestože počáteční dojem není špatný, ve výsledku vyznívá skladba místy dosti utahaně. Baskytary se nabažíme v „Paradoxical Sarabanda“. Za její pomoci se začátek vymaňuje z přicházejícího otupělého (ne)vnímání nejrůznějších vjemů předchozích skladeb. Rozhodně jeden z povedenějších kousků. Závěrečnou „Aquarium“ si zapamatujeme jako převážně ambientně-ruchovou skladbu.

Pokud mám tedy srovnat obě alba jako taková, budu se především ohánět zábavností a provedením maličkostí do toho nejabsurdnějšího detailu, protože právě to dělá PIN-UP WENT DOWN takovými, jací jsou a jakými si přeji, aby byli. „2 Unlimited“ působilo jako svěží závan něčeho, co jsem již delší dobu neslyšela a srovnání s CARNIVAL IN COAL nebylo od věci. „342“ na mě však působí jako udýchaně dobíhající závodník. Je rovněž poměrně zábavné, s pár dobrými a vtipnými nápady a stejně jako předchůdce mi bohužel nebude dělat společníka po delší čas. Oposluchá se. Dost rychle. Na druhou stranu, já takové šílenosti „na chvíli“ někdy moc ráda! Jestli však osobně hodnotím prvotinu na 7,5/10, zaslouží si aktuální nahrávka o půl bodu až bod méně.