PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Resty by sa mali plniť a keďže ich máme dosť, tak tentoraz padla voľba na minulý rok vydaný nosič nemeckých progresivistov a thrasherov MEKONG DELTA. „Wanderer On The Edge Of Time“ je druhým albumom po ich comebacku a nemôžem sa k nemu vyjadriť inak ako v superlatívoch. Netuším, či mám nejaké veštecké schopnosti, prípadne či sa moje dve pripomienky k predchádzajúcemu albumu nejakým záhadným spôsobom dostali až do uší Ralf Huberta, no presne s nedostatkami, ktoré som vtedy spomínal, sa Nemcom podarilo vysporiadať k mojej úplnej spokojnosti.
Hlavná zmena súvisí s výmenou na poste frontmana, Martin LeMar (TOMORROW´S EVE) sa so svojím hlasom hodí ku kapele oveľa viac ako jeho predchodca. Zmeny v zostave sa však nezastavili len u jeho osoby. Ralf Hubert obmenil komplet celú zostavu a môžete si byť istí, že všetci noví muzikanti patria k hudobníckej špičke. Dôkazom nech je krátky zoznam kapiel, v ktorých doteraz pôsobili či pôsobia: AT VANCE, ANNIHILATOR, ANNON VIN, MEMENTO, IVORY NIGHT.
Druhá zmena, ktorá ma určite potešila, tkvie v konečne modernom zvuku. Som naozaj rád, že Ralf Hubert prestal lpieť na archaickom sounde a „Wanderer On The Edge Of Time“ je dôkazom toho, že MEKONG DELTA touto zmenou určite neutrpela žiadne škody na svojej lovecraftovsko-horrorovej atmosfére. I keď aj tu možno sledovať istý pokrok(?) vo forme vzdialenia sa od akejsi animálnosti, na ktorú sme boli v minulosti zvyknutí.
Ak chcem opísať tvorbu kapely na aktuálnej „novinke“, už sa budem len opakovať. Symfonické aranžmány, vyšperkované bombastickými a atmosferickými kompozíciami pôsobia ako pozadie k thrashmetalovému hobľovaniu a neprinášajú nič nového, pretože toto všetko sme už v podaní tejto kapely mali možnosť počuť mnohokrát. Prečo som potom z tejto nahrávky taký nadšený? „Wanderer On The Edge Of Time“ je vybrúsený diamant - asi najkomplexnejšia nahrávka tejto progresívnej legendy. Možno menej tvrdá a bláznivá, ale na druhej strane viac prepracovaná, uhladenejšia a vyšperkovaná.
A keď už spomínam komplexnosť, tak nemôžem nespomenúť aj vydarenú grafiku z dielne Eliran Kantora. Ralf Hubert si vždy dal záležať na každom detaile, akokoľvek súvisel s kapelou alebo albumom, takže aj v tomto prípade sa Eliran Kantor inšpiroval u H. P. Lovecrafta. Jediné, čo tak trochu zamrzí, je absencia spoločnej promo fotografie súčasnej zostavy, i keď v porovnaní s úplným utajovaním zostavy v začiatkoch existencie kapely je súčasný stav stále obrovským skokom vpred...
P.S.: Rovnako zamrzí aj nie veľmi podarený klip. Síce nič nevypovedá o kvalite samotnej nahrávky, ale ako prezentácia sa veľmi nevydaril. Veď posúďte sami:
Vybrúsený diamant - asi najkomplexnejšia nahrávka tejto progresívnej legendy. Možno menej tvrdá a bláznivá, ale na druhej strane viac prepracovaná, uhladenejšia a vyšperkovaná.
8,5 / 10
Ralph Hubert
- basgitara
Martin Lemar
- spev
Alex Landenburg
- bicie
Erik Adam H. Grösch
- gitara
Benedikt Zimniak
- gitara
1. Intro - Concert Guitar
2. Ouverture
3. "A Certain Fool" (Le fou) // Movement 1
4. Interlude 1 - Group
5. "The 5th Element" (Le Bateleur) // Movement 2
6. Interlude 2 - Group
7. "The Apocalypt - World In shards" (La Maison Dieu) // Movement 3
8. Interlude 3 - Concert Guitar
9. "King With Broken Crown" (Le Diable) // Movement 4
10. Intermezzo (instrumental) // Movement 5
11. Interlude 4 - Group
12. "Affection" (L'Amoureux) // Movement 6
13. Interlude 5 - Group
14. "Mistaken Truth" (Le Hérétique) // Movement 7
15. Finale
In A Mirror Darkly (2014)
Intersection (2012)
Wanderer On The Edge Of Time (2010)
Lurking Fear (2007)
The Principle Of Doubt (Ambitions) (2005)
Pictures At An Exhibition (1997)
Visions Fugitives (1994)
Classics (1993)
Kaleidoscope (1992)
Live At An Exhibition (1991)
Dances Of Death (And Other Walking Shadows) (1990)
The Principle Of Doubt (1989)
Toccata (12“) (1989)
The Music Of Erich Zann (1988)
The Gnome (picture disk) (1987)
Mekong Delta (1987)
Vydáno: 2010
Vydavatel: AAARRG Music
Stopáž: 49:34
Produkce: Ralph Hubert
Studio: Phoenix Studios
parádička pre inteligentných fajnšmekrov... nič pre pivnobrušných sedlisov z vydlákova... :-))
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.