Začínat recenzi nového počinu DARK GAMBALLE a nezmínit fakt, že už nás svojí muzikou obšťastňují 20 let prostě nejde. Ano, ten čas skutečně neuvěřitelně letí, a jestli se za tu dobu vyškovští něco naučili, tak to soudě dle poslechu jejich desátého alba rozhodně není pochybování o sobě samých. Avšak po minulé tak trochu nemastné-neslané desce se přeci jen nějaký ty pochyby objevily. Skupina se po definitivním usazení ve své současné hudební poloze ocitla na křižovatce a největší otázka objevivší se v souvislosti s novou nahrávkou tak byla ihned nasnadě. Podaří se vzkřísit ducha výrazných a takříkajíc ostrými pálících melodických nápadů, kterými jejich předchozí počiny rozhodně nešetřily?

Málo naplat, právě skvělé refrény se staly poznávacím znamením a zároveň i vězením DARK GAMBALLE. Vězením, ve kterém jim to prostě sluší a ve kterém by je většina jejich současných posluchačů viděla nejraději. Zdá se, že se v tomto směru vrátil do jejich řad velmi svěží vítr. Veškeré pochyby týkající se vysychajícího hitového arsenálu skupiny rozmetá hned úvodní a zároveň titulní kus. Ten prostě nemohl mít přiléhavější název, než „Pochyby“. Zdobí ji od samého začátku v tom nejlepším slova smyslu nesmírně chytlavá melodická linka a nostalgický text, který zároveň i předznamenává náladu celé desky. Desky, která logicky nemůže zapřít i svojí bilanční rovinu, což odrážejí tradičně specifické texty plné témat medzilidských vztahů a vůbec svérázného pohledu na svět jejich tvůrce, kterým je jako pokaždé zpěvák DeSed.

„Pochyby“ však i přes svůj název není deskou, která by se pouze ohlížela v minulosti za účelem selekce a recyklace toho nejlepšího, co kapela za svoji existenci vytvořila. Ano, její styl se už nevyvíjí tak dramatickým způsobem, jako tomu bylo někdy před deseti lety. Na druhou stranu když se DARK GAMBALLE na předchozí desce pokusili o lehký odklon z přímočařejší melodiky směrem řekněme, že ke komplikovanějšímu vyznění, tak byl výsledek poněkud kontroverzní. Je tedy zjevné, že „hitovější“ hudební poloha je přesně tím teritoriem, ve kterém by vyškovští měli rozvíjet svůj potenciál. Určitě však zde nehovoříme o postávání na místě. To bychom museli ignorovat takový fakt, jakým je čím dál jistější a atraktivnější pěvecký projev DeSeda anebo hravější a strukturovanější aranžmá skladeb, jejichž už neodmyslitelnou hlavní linku vyplněnou tvrdě riffující kytarou vyplňují různé tu méně, tu více nápadné samply a další studiové vychytávky. Na tomto poli už můžeme hovořit o velmi dobře fungující rutině a jistotě, a to včetně bezchybné produkce.

Jediným nedostatkem se tak stává neschopnost udržet vysokou úroveň nastavenou vynikajícím úvodem („Pochyby“, „Noční štvanci“ a hlavně „Zhasínám“, jež se dá směle označit za jednu z nejlepších skladeb DARK GAMBALLE), kdy přicházejí na řadu i méně záživné písně („Hologram“, „Vír 105“), u kterých se však spíše než o jejich menší kvalitě dá hovořit o doplácení na silnou konkurenci zmiňovaných kousků z úvodu alba. Za nejproblematičtější bod celé kolekce pak lze považovat netradičně zvolený bonus, který tvoří předělávka od Jiřího Schmitzera – notoricky známý koncertní hit „Řekněte to“. Že jej kapela pojala čistě po svém a že to tak asi nebude každému po chuti, snad ani nemusím dodávat.

Přiznávám, že mě „Pochyby“ velmi příjemně překvapily. Teď nehodlám tvrdit, že jsem od této kapely nic nečekal, protože díky jejím velmi dobrým předchozím nahrávkám by to byla lež, ale tolik svěží invence a chytlavých skladeb mě prostě pozitivně zaskočilo. Dvě dekády existence je samo o sobě velice pěkné číslo, ale když má interpret i po této době co říct, dává toto jubileum mnohem více důvodů k obdivu. A ten si DARK GAMBALLE i díky této desce rozhodně zaslouží!