MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Návrat ke kořenům v případě sadisticky nažhavených Němců prostě nemůže nezafungovat na početné hordy dlouholetých thrashers. To ostatně samotní DESTRUCTION moc dobře vědí. Stejně tak to vědí i jejich současní chlebodárci od Nuclear Blast, a tak se dočkáme hry na jistotu, kde sotva nějaký moment překvapí.
Osobně si myslím, že je to velká škoda, protože jsem u této kapely vždy kladně hodnotil spíše počiny mající v sobě kromě brutality alespoň špetku nějaké progrese, počiny které dokazovaly, že kytarovým umem byli tito Němci vybaveni opravdu nadstandardně. Minulá deska byla navnaděním na lepší zítřky, ty se však letos nedostavily. V případě, že se vám však jedná pouze o důrazný rychlý metal s potřebnou dávkou agrese, nebudete opět zklamáni.
Z formální stránky je všechno v pořádku. Fanoušci dostanou další porci prvotřídního rychlého thrash metalu, kde není nouze o pořádný výplach palice, ovšem na druhou stranu mě na novince schází osobitost kteréhokoliv ze starších děl. A to ať už mluvím o staré či nové etapě jejich dosavadní dráhy. Přijde mi, že album pouze naplňuje nějaký předobraz, který od DESTRUCTION zjevně většina metalových fanoušků očekává.
A nemusí to být zrovna lidé, kteří se kdy kariérou této kapely detailně a se zájmem prodírali. Chybí mi zde primární zvířeckost prastarých alb („Eternal Devastation“), stejně tak jejich hnilobná atmosféra („Release From Agony“), ovšem i progresivní kytarová nadstavba (zašmodrchaná sóla) jakou se naopak vyznačovala díla, která stála tak trochu stranou hlavnímu proudu („Cracked Brain“, „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“) veškerého dění a ve kterých vždy chlapci dokazovali, že nejsou jen tak nějakou obyčejnou metalovou kapelou, která jakože důrazně hobluje.
Jsou zde povedené songy mající pořádný náboj i hromadu zdravé agrese – „The Price“, „Hate Is My Fuel“ nebo výborný titulní kousek, které jsou dělané jakoby po vzoru dávného debutu „Infernal Overkill“ nebo také oblíbené fošny „The Antichrist“, která dodnes úspěšně reprezentuje novou éru DESTRUCTION a která zároveň dodala metalovému světu takové pecky jako „Thrash Til´ Death“ nebo „Nailed To The Cross“. Osobně si myslím, že album nebude zklamáním, ale do kvalit, osobitosti a přínosnosti jakéhokoliv z předchozích děl mu prostě něco schází.
Rutinní naplnění šablony dané thrashovou klasikou. Na jednu stranu poměrně povedené album, na druhou stranu album bez osobitosti a atmosféry kteréhokoliv z předchozích. Vedle "All Hell Breaks Loose" nejslabší věc od Schmierovských DESTRUCTION.
6,5 / 10
Schmier
- zpěv, baskytara
Mike Sifringer
- kytara
Vaaver
- bicí
1. The Price
2. Hate Is My Fuel
3. Armageddonizer
4. Devil´s Advocate
5. Day Of Reckoning
6. Sorcerer Of Black Magic
7. Misfit
8. The Demon Is God
9. Church Of Disgust
10. Destroyer Or Creator
11. Sheep Of The Regime
12. Stand Up And Shout (bonus track)
Day Of Reckoning (2011)
D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. (2008)
Thrash Anthems (2007)
Inventor Of Evil (2005)
Metal Discharge (2003)
Alive Devastation (2002)
The Antichrist (2001)
All Hell Breaks Loose (2000)
Cracked Brain (1989)
Live Without Sense (Live) (1989)
Release From Agony (1988)
Mad Butcher (1987)
Eternal Devastation (1986)
Infernal Overkill (1985)
Sentence Of Death (1984)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 50:07
Produkce: Destruction a Jacob Hansen
Studio: Hansen Studios, Denmark
Přál bych si jiný zvuk, ale jinak opět super.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!