Dámy a pánové, pozor! Nejočekávanější album tohoto roku je tu. Parta kanadských podivínů nám předhazuje další výplod své kuriózní představivosti a opět provokativním způsobem nastavuje zrcadlo všem progresivně zaměřeným speed-heavy-thrash virtuosům. Připravte se na do krajnosti dovedené pidlikačky stylu FATES WARNING či DREAM THEATER, které jsou zajímavě prolnuty s dnes tak populární nepravidelností a sekanými kytarami. Korunu všemu nasazuje pravověrně heavymetalový ječák z kategorie IRON MAIDEN nebo QUEENSRYCHE. Takto expresivně až vtipně pojatá, nekonečným sólováním zpitvořená šílenost, je pro jistotu ještě nakopnutá maximální rychlostí a zahraná s odzbrojující zručností.

Jenže, jak se říká „kdo s čím zachází, s tím také schází“. Z alba je cítit, že PROTEST THE HERO chtěli za každou cenu překonat mistrovské kousky „Kezia“ a „Fortress“ a ponořili se do té „progresivity“ až zbytečně hluboko. Kapela ukazuje, jak se zdokonalila v technice a rychlosti, ale na „Scurrilous“ trochu chybí screamo/punkové refrény, divoké mathcore výpady a dětinská rozpustilost, které byly důležitou součástí předchozích nahrávek. Kanaďané trochu potlačili svoje hardcore/punkové geny a aktuálně jsou mnohem blíže klasicky metalovému pojetí věci, což je trochu změna, ale neznamená to automaticky, že k horšímu. Na albu je stále dostatek úžasných zvratů a skladby jako „C´est La Vie“, „Tapestry“ nebo „Sex Tapes“ jen podtrhují renomé souboru a podporují fluidum unikátního zjevení.

Problematické ovšem je, že kapela tentokrát příliš tlačí na pilu.„Scurrilous“ je natlakovaný koncentrát a trochu mu schází přehledné, melodické vsuvky, které by jej trochu naředily. Všechny fígle a parádičky jsou skryté pod intenzivní, prakticky celých 44 minut trvající palbou, což je škoda, neboť když přijde na řadu jeden z mála melodických momentů v „Tapestry“ a Rody Walker přeběhne svým neuvěřitelným hlasem přes oktávy, téměř se mi zastaví srdce.

V současnosti lze najít na scéně pár kapel snažících o podobně dravý a nevázaný dojem (THE HUMAN ABSTRACT, THE FALL OF TROY, AFTER THE BURIAL), ale naši Kanaďané proti nim mají dvě zásadní výhody. Tou první je zpěv. Rody Walker patří beze srandy mezi světovou extratřídu. Za druhou lze považovat fakt, že i přes ty pološílené motanice, které ze sebe PROTEST THE HERO neustále sypou, neztrácejí ani na okamžik razanci, odpich a tah na branku. A to je prosím zásadní trumf, kterým tato kumpanie přebije většinu své „progressive-metal-core“ konkurence.

PROTEST THE HERO jsou jako autista. Uzavřený ve svém světě nedbá, že mládež se baví a pamětníci si ťukají na čelo. Nezájem. On řeší důležitější věci. Pokud ale tyto blázny začne brát metalový svět vážně, tak možná zjistí, že nám Kanaďané nadhazují vcelku seriózní cestu, po které by mohl pokračovat více jak dvacet let pozastavený thrash/speed metalový vývoj.