OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není na domácí scéně moc kapel, které by mohly svůj materiál bez ostychu měřit s těmi největšími v zahraničí. GODLESS TRUTH touto nahrávkou však opět dokázali, že do extraligové skupiny světového death metalu bez jakýchkoliv pochyb patří. Po všech stránkách precizní a dotažené EP opravdu snese srovnání se současnými titány zámořské scény. Lze říci i to, že toto je absolutní top, jaký jsem od olomouckých zatím slyšel. Po trochu rozporuplné albovce „Arrogance Of Supreme Power“ kapela útočí s maximální silou a ve své zatím nejsilnější sestavě. Každý nástroj zde má svoji roli. Každý předkládá dokonalé technické finesy a přece jsou skladby kompozičně postaveny tak, že nejde zdaleka jen vychloubačnou přehlídku technické ekvilibristiky. Dokonale zaranžované bicí, které hrají s celkem, a přesto zvládají ohromit nápady a invencí. Vytažená a krásně čitelná basa tu tvoří asi nejméně tradiční „žánrové“ linky a dodává tak současným GODLESS TRUTH vlastní originální xicht. Další kapitolou je výsledek kytarového tandemu, který je vzorovou spoluprácí dvou instrumentalistů, jenž přesně vědí, kdy dát více prostoru tomu druhému, aby kapela netrpěla kytarovým egocentrismem. Vrstvené vokály a jejich studiová úprava je pak jen řemeslným potvrzením kvality současného materiálu a jakousi třešničkou na dortu. Komando vedené Zdeňkem Šimečkem ubralo oproti minulosti nohu z plynu, jinými slovy brutalitu nahradily kompoziční vyspělost a technika, výrazně se posílily i moderní deathmetalové prvky, možná bych se nebál říci, že některé ingredience jsou propůjčeny až z metalcorového světa. Sečteno a podtrženo. Z deathmetalového soudku jde pro mne o nejsilnější domácí materiál z minulého roku.
8 / 10
Too Late To Stop My Hate (EP) (2010)
Arrogance of Supreme Power (2004)
selfRealization (2001)
Burning Existence (1999)
Desperation (1998)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Lacerated Enemy Records
Stopáž: 14:54
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.