Není nad to v deset hodin ráno vidět v Jaroměři tolik alkoholem vyžehlených xichtů. Jako by ty lidi přejel parní válec a následně vstali z mrtvých. Celá Jaroměř je po ránu zaplavena nemrtvými s nepřítomným výrazem, které místo mozků hledají ranní vyprošťováky nebo kávu.

Už při příchodu do areálu mě provázejí grindové úpravy známých hitovek, což znamená, že vtipálci EXCREMENTORY GRINDFUCKERS již zahájili páteční program. Vše je podřízeno prvoplánové zábavnosti, hraje se vše od známých popových šlágrů, přes covery dancefloorových hvězd devadesátých let, až po stadiónové bouráky typu „Final Cutdown“. V sestavě zaujme druhý vokalista v tygrovaném kompletu – pro mne však bohužel trochu nuda.

S CANNABIS CORPSE se člověk vrací do poctivého oldschoolu. Kluci hodně hulí a u toho hodně poslouchají CANNIBAL CORPSE a pro mě jsou trochu zklamáním, neboť jsem čekal energičtější rubanici.

Naopak od rumunských paganmetalistů DORDEDUH jsem nečekal téměř nic, takže při jejich setu jsem se chtěl hlavně nasnídat. Nestalo se. Na scéně rozestavili několik tradičních slovanských perkusních nástrojů. Koncert odstartoval temným zvukem obrovských dechových tubusů, což byl signál k začátku přehlídky, která v široké náruči držela ambientní plochy, folkmetalové tendence i blackmetalové vichřice. Škoda zvuku. Zdálo se mi, že zvukaři mají s jeho ukočírováním trochu problém - díky velmi široké dynamice setu. Po zvukové stránce jsem si sice basákovu bezpražcovku moc nevychutnal, nicméně i přes to mohu říci, že šlo o výtečné oživení a jednu z mála kapel, s jejíž studiovou prací se chci po festivalu seznámit.

Po nich nastupují britští hardcoristé YOUR DEMISE, které jsem měl možnost vidět již dvakrát, příčemž lze konstatovat, že dnes z toho vyšli asi nejlépe. Sice mě trochu mrzí, že pánové více máchají rukama do vzduchu, než by máchali nad strunami, nicméně energie z nich šla naprosto nakažlivá a ničivá.

BENIGHTED přitvrzují jak v brutalitě, tak v hráčském umění. Dodnes vzpomínám na to, jak basák na Obscene Extreme 2008 se svým nástrojem oběhl celý areál. Taková show zde však neproběhla, i tak Franzouci předvedli strhující vystoupení, které bylo po všech stránkách povedené. Skladby měly tvrdost projektilů vytvrzených tím nejextrémějším death metalem a grindem, navíc byly odpálené do publika s naprostou jistotou.

Kalifornskí hárdkóristi FIRST BLOOD sú toto leto v Európe a tiež v našich končinách doslova pečení – varení. Na jar sme ich mohli vidieť v spoločnosti TERROR v bratislavskom Randale, pred pár mesiacmi si strihli luxusný last minute koncert opäť v slovenskom hlavnom meste, v maličkej Oblude, nedávno hrali dokonca v Martine na kúpalisku (!!). Nehovoriac o ich účasti na festivale Nova Rock neďaleko slovenských hraníc. Bolo veľmi zaujímavé sledovať, ako sa popasujú s veľkým pódiom na Brutal Assaulte. Zvládli to naozaj na výbornú, kvalitný, tučný prierez albumami „Killafornia“ a „Silence Is Betrayal“, skákačky, gangové hulákačky, päste vo vzduchu, ťažké gitarové riffy – hácéčková show ako sa sluší a patrí.

Po této hardcorové chumelenici si dávám obědovou přestávku, takže se i k něčemu hodí, že jsou v programu mastodonti zvaní DEBUSTROL. Poté přichází čas na RAM-ZET. Zpěvačka této kapely působila jako nesympatická servírka křížená s hodně ujetou zástupkyní nejstaršího řemesla, a stejně tak na mě působili i okravatovaní kytaristé. Ačkoliv studiovou tvorbu RAM-ZET mám celkem rád, naživo mne (zejména vizuálně) nezaujali. Nevydržel jsem se dívat do konce, ačkoliv hudebně bylo vše v pořádku.

Synchronizované vlasovou vrtulníky, sympatický a přísný black metal bez zbytečného pózování to jsou SVART CROWN. Ačkoliv nejsem fanoušek žánru, jejich koncert nenudil a vlastně jsem ani nemusel klopit stydlivě zrak před tou černomokovovou maškarou. Koncertně velmi funkční skladby propletené kytarovými sólíčky nasávaly hodně i z deathmetalových vod, takže mě celkově kapela poskytla milé překvapení.

Prvé albumy švédskych SCAR SYMMETRY boli naozaj veľmi príjemným počúvaním. Postupom času ich hudobný prejav síce skĺzol ku kolovrátkovému efektu, ich živé vystúpenie však v každom prípade bolo lákadlom. S dvomi „novými“ spevákmi (sú v kapele od roku 2008, dovtedy všetky vokály obstarával hlasový multitalent Christian Älvestam) to odpálili naozaj vo veľkom štýle, do gýčových melodických polôh sa nakláňali naozaj výnimočne a ich zaujímavý mix hudobných odkazov SOILWORK, NIGHTINGALE či IN FLAMES bavil v priebehu celého koncertu.

Setlist: The Anomaly, Morphogenesis, The Iconoclast, Mind Machine, Reborn, The Illusionist

HAIL OF BULLETS se zpěvákem Martinen van Drunenem, kterého jsme měli možnost vidět o den dříve v ASPHYX, započali deathmetalový triatlon a ačkoliv se jim řemeslně nedá nic vytknout, byli jeho nejslabší součástí. DECAPITATED jejich vystoupení vzápětí rozdrtili na prach a velmi slušně si zadělali na titul nejlepší deathmetalové kapely na festivalu. Jejich set byl až po okraj napěchovaný technicky orientovanou smrtící třaskavinou, kterou nelítostně svými kopáky zapaloval nekompromisní diktátor Kerim Lechner. To samé se dá říci i o nasazení kapely, které bylo z kategorie strhujících. Už teď vím, že jediný hrající může v kategorii death metalu jejich set překonat a tím jsou sobotní CRYPTOPSY (pozn. Stray: A ty neznáš MORBID ANGEL?).

Změnou v programu (nutno říci, že pro mne vítanou) je náhrada za ATHEIST, kterou jsou Frantíci GOROD. S těmi jsem ještě bohužel tu čest neměl a musím se přiznat, že pro mne se tímto stali tou úplně nejočekávanější kapelou dne. A nezklamali. Tahle parta nejen že si dokázala skvěle vybrat koncertní textil (trička kapel SMASHED FACE a GODLESS TRUTH), ale stejně odzbrojujícím způsobem si ústy Juliena Deyrese poradila s publikem, se kterým tento frontman komunikoval v celkem slušně zvládnutých českých frázích. Vystoupení bylo složeno z tvrdších skladeb, takže ochutnávka z jejich pověstných progrockových tendencí, které v poslední tvorbě nabírá jejich tvorba, je díky tomu minimální. Škoda.

Finové KYPCK zaujmou stejně jako UNEXPECT - baskytaristou. Ovšem úplně z opačného důvodu. Na nástroji, který vypadá, že je vyloven z hlubin skládky má nataženou jedinou strunu, jeden snímač má položený horizontálně, druhý vertikálně a na těle nástroje provokuje rudou hvězdou. Jejich těžkotonážní rusky otextovaný sludge metal má kořeny v dřevním období doom metalu, nevyhýbá se čistým vokálům, ani silně hnijícím rozvleklým kompozicím, které zaplavují areál Josefovské pevnosti velmi bizarní hudbou, jenž v sobotu působí jako páchnoucí balzám na duši. Pro mne tedy jedno z nejzajímavějších spestření pátečního večera.

THE EXPLOITED na Brutálu? Konečně proč ne. Jejich set jsem sice nijak netrpělivě nevyhlížel, ale o to víc mile jsem byl překvapen. Co na tom, že kytarista hrnul dost často jen „prázdné éčko“ a kapela hrála převážně stále to samé. Hlavní a důležité bylo, že to hráli rychle a s nakažlivým elánem. Správně punkově humpoláckému zvuku dominovala dost navrch vytažená baskytara, sborově hulákané refrény a do skoku nutící rytmus. Wattieho červené číro na půlhodinku uhranulo celou pevnost a punkový nestoři si na ortodoxně metalové estrádě ostudu rozhodně neuřízli. Notoricky známé věci jako „Fuck The System“, „Beat The Bastards“, „Fuck The USA“, „Punk´s Not Dead“ apod. prostě potěší za každých okolností a v Josefově se díky své žánrové odlišnosti postaraly o velmi příjemné osvěžení.

Skandinávští náladotvůrci KATATONIA odehráli v Josefově dobrý koncert, ke kterému nemám zásadních připomínek. Zatímco před čtyřmi lety jsem si je užil z předních řad (dobrý obraz), letos jsem stál o dost dál (čistý zvuk). Bylo poznat, že si nová sestava sedla, tudíž k žádnému rozporu s pravidly, které dělaly v době nedávno minulé tuto kapelu tolik okouzlující, nedocházelo. Jedinou výtku bych měl možná k zařazení spíše pomalejších skladeb na úvod, myslím, že taková „Ghost Of The Sun“, která zazněla spíš v závěru, by se podstatně více hodila jako katalyzátor a rozehřívač jejich setu.

Vysoká škola thrash metalu - tak lze nazvat masakr, který se strhl s první minutou vystoupení kalifornských matadorů EXODUS. Neskutečně ostrý a nabušený set, kterým smýkaly desítky riffů a kytarových figur, jako poryvy urágánu s rozbouřenou mořskou hladinou, všudypřítomná krkolomná sóla, rozběsněný Rob Dukes a obří mosh pity pod pódiem – zkrátka a dobře, jeden z naprostých vrcholů celého festivalového klání. Zatímco se pod pódiem rozehrála snad největší vřava jakou jsem letos viděl a kytarový sound měl opravdu ambice bořit zdi, Gary Holt se v klídku promenádoval po pódiu v těsných elastických džínách jak za starých časů (ani jsem si nevšiml zdali měl i tenisky s velkým jazykem) - ty jeho sóla se zvukem zubařské vrtačky byla neskutečná. Takhle má vypadat metalový koncert. Hromada energie.

Obavy o to, jak převážně konzervativní assaultovské publikum pobere matematicko-chaotickou šílenost THE DILLINGER ESCAPE PLAN rozptýlily hned bouřlivé ovace při prvních tónech úvodní „Farewell, Mona Lisa“. Páteř tradičně velmi divokého vystoupení (kolik let jim to asi ještě vydrží?) tvořily skladby z posledního alba, ale nechyběly ani starší, zásadní věci jako „Panasonic Youth“, „Fix Your Face“ nebo „Milk Lizzard“. Ve srovnání s nedávným pražským vystoupením překvapil zejména krásně čitelný a ostrý zvuk s lahodně měkoučkou baskytarou. Show TDEP byla založená zejména na kontrastu zničujících mathcore výplachů a klidných atmosférických pasáží, které kapela vhodně začleňuje do svého setu. Puciato lezl na konstrukci pódia a chtěl dokonce skákat i na otáčející se rameno s kamerou (od toho naštěstí upustil) a kytaristé předváděli své oblíbené výskoky, otočky a jiná gymnastická cvičení. Prostě „Diliny“ jak je známe, možná dokonce v lepší formě než i u nich bývá obvyklé.

Norští ďáblové SATYRICON dnes platí za stěžejní představitele černočerného rock ´n´rollu, který si i v našich končinách vybudoval širokou základnu fanoušků. Pod pódiem to bylo znát, protože spolu s MÖTORHEAD a SEPULTUROU měli zjevně nejvíce přihlížejících za celé tři dny. Bohužel však tentokrát koncert nevyšel po zvukové stránce – až příliš umírněný, neprůrazný a krotký zvuk ubíral snažící se kapele dost z jejího kouzla. Věřím, že to SATYRICON stále umí pořádně rozbalit, a že z jejich vystoupení prýští hektolitry jedu, tak jako v minulosti, ale v pátek bohužel zůstali za očekáváním. Nemluvil bych v jejich případě o vyloženém zklamání, celá kapela dobře šlapala, snažila se a Satyr byl znovu extrovertní spojnicí mezi kapelou a fanoušky, ale vše padalo se zvukem, který měl hodně daleko do optimální říznosti a hlasitosti.

Vynikající byli göteborští SOILWORK, kteří předvedli bezchybnou ukázku moderního metalového pojetí, kde si tykala agresivita, instrumentální zručnost s patřičně nabroušenou melodikou. Musím přiznat, že mne jejich koncert vtáhl od první minuty, navíc SOILWORK nepatří ke kapelám, které zahrají jen tak nějaký monolitický set, kde si člověk po jeho shlédnutí vybaví jen nadstandardní nasazení, ale jejich tvorba oplývá skutečně silnými songy – refrény několika z nich (zejména „Stabbing The Drama“) jsem si v duchu prozpěvoval ještě pár hodin po jejich vystoupení. A ještě něco – Björn „Speed“ Strid je famózní frontman, a to ani nemusí mít na sobě tričko hairmetalových SKID ROW, tak jako tomu bylo zde.

CATHEDRAL jsou neskutečná nuda. Ani před osmnácti lety, kdy prožívali svůj patrně největší boom, jsem nepochopil nadšení kolem téhle britské kapely, ale čeho jsem byl svědkem letos na Brutal Assaultu překonalo i ty nejchmurnější noční můry. Nedomrlá parodie na odkaz BLACK SABBATH pro extrémní metly - unylost, nulová „rocknrollovost“ - ani náznak písňovosti (o melodiích už se vůbec nedá mluvit), zkrátka a dobře tvorba bez nápadu. Mě osobně CATHEDRAL nebavili už po pěti minutách, navíc Lee Dorrian vůbec, ale vůbec neumí zpívat. Pokud příště nějaký zhulenecký rock, pak sáhnout po někom živějším do Spojených států. Slyšel jsem, že Wyndorf i Anselmo jsou dobří zpěváci!

Text: RIP, Rudi, Stray, Sicky
Fotografie: RIP

Článek v původním znění, neprošel redakční korekcí