Původně jsem vás chtěl obdařit úvodem z kategorie květnatých, leč kýžená přízeň tvůrčích múz se znovu ne a ne dostavit. Bez osvěžujícího polibku inspirace jsem tedy nucen vynechat slohovou předehru a přikročit rovnou k věci. Tak tedy ano, hlavní problém osmého řadového alba KRISIUN hledejte v kolonce stopáž. Brazilci nikdy nebyli v kontextu hracího času (na žánrové poměry) zrovna dvakrát skromní, nicméně zatím si nikdy neukousli takovou obří porci jako v případě „The Great Execution“. Pokud jste dokonale obeznámeni s tvorbou KRISIUN, musí vám být okamžitě jasné, že stopáž přesahující hranici jedné hodiny bude pro kapelu představovat pořádně tvrdý oříšek.

Ve společnosti „The Great Execution“ jsem strávil skutečně mnoho času a proto se cítím oprávněn konstatovat, že brazilská sestava si na megalomansky pojatém projektu tak trochu vylámala zuby. Ač jsou KRISIUN kapelou ohromně sehranou (ostatně ještě aby ne, když jejich základní kostra nedoznala za posledních více než dvacet let jediné změny) a technicky slušně vybavenou, jsou zároveň i kapelou konzervativní, tedy disponující jen limitovanou škálou výrazových prostředků. Ale ani přísné dodržování žánrových norem a receptů nemusí být nutně nevýhodou, všichni přeci dobře známe sáhodlouhé a přesto dostatečně zábavné kompozice z dílen učitelů death metalové epiky jako jsou VITAL REMAINS či INCANTATION (z těch evropských mě napadají třeba šikovní Poláci LOST SOUL).

Zahajovací představení s visačkou „The Will To Potency“ je ještě v pořádku, neb KRISIUN zde svádějí, za přispění tradičně vydařených sólových výstupů v podání Moysese Kolesneho, poměrně vyrovnaný boj s šestiminutovou stopáží. Hned v samotném úvodu navíc zazní i osvěžující španělka v držení Marcella Caminhy, jednoho ze dvou hostů, které si KRISIUN k nahrávání „The Great Execution“ přizvali. Tím druhým je vokalista Joao Gordo z RATOS DE PORÃO, jehož hlasivky dostaly možnost vyniknout v deváté položce „Extinção Em Massa“. První pochybnosti o kvalitě velkoryse pojatého konceptu začínají vyvstávat už v průběhu skladby „Blood Of Lions“, kde sice úspěšně úřaduje tradiční zbraň KRISIUN v podobě thrash metalových vsuvek, nicméně ani ta nedokáže plně zamaskovat až příliš okatě protahovaný riffing, místy navíc čpící těžce rutinním odérem. A právě tady je nutno v lítostivé tónině konstatovat, že podobně rozpačitých momentů objevíme na „The Great Execution“ více.

Neznamená to však, že osmému řadovému albu KRISIUN dominují pouze a jen odstíny nevýrazné šedi. Ukázkovým důkazem je zlatý hřeb kolekce „The Sword Of Orion“, kde Brazilci seberou všechny své tvůrčí síly a názorně předvedou, že ani osm minut hracího času nemusí nutně představovat neřešitelný problém. Členitá, v závěru působivě vygradovaná skladba ozdobená příjemnou melodikou a vkusnými vstupy již zmíněné španělské kytary patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co pod vlajkou KRISIUN kdy vyšlo.

Horkokrevná sestava z Ijuí si na „The Great Execution“ evidentně hrábla na samé dno svých skladatelských možností. Předlouhá stopáž hodná apetitu progresivních experimentátorů představuje pro čistě old-schoolově laděnou kapelu až příliš velké sousto. Přísně konzervativní filosofie ve spojení s limitovanou úrovní instrumentace v nelítostné, šedesát dva minut trvající řeži bohužel prohrává. Nahrávka disponuje několika vyloženě hluchými místy (občasné bezzubé riffování, nepříliš pestré bicí party) a v konečném důsledku tak ztrácí na tolik potřebné přesvědčivosti.

KRISIUN mohli relativně snadno natočit další „AssassiNation“ nebo „Southern Storm“ a sklidit obvykle sladké ovoce chvály, místo toho se však osvobodili od pevně zakořeněných tradic a vydali se na riskantní pouť vstříc dosud neprozkoumaným končinám. A už jen za to, i přes všechnu uvedenou kritiku, je nutno naší bratrské trojici složit velkou poklonu.