OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To, že to ABSU so svojou súdobou reinkarnáciou myslia vážne, potvrdzuje aj plán vytvoriť skoro eponymnú trilógiu, pokračujúcu svojim druhým dejstvom – „Abzu“. Žánrové vymedzenie ostáva v línii toho, čo kapela za roky svojej existencie produkovala pod pojmom „mystic-occult metal“ s podstatnými prívlastkami „thrash“ a „black“. V tejto oblasti patrili Američania medzi elitu a to je samozrejme cítiť aj z novinky.
ABSU sú výnimoční tým, že aj napriek tomu, akú extrémnu hudbu hrajú, pracujú vždy s neuveriteľne prepracovaným ideovým konceptom. Ten je na prvý pohľad zrejmý z názvov jednotlivých skladieb, kde sa objavujú zaujímavé (a občas aj dlhé) slovné kombinácie, aké by ste čakali skôr od BAL-SAGOTH. Tento aspekt pridáva vždy ich tvorbe zaujímavú dimenziu, ktorá sa vznáša niekde na pozadí slušných hudobných násypov. Vo všeobecnosti vychádza v tomto ako etalón kvality diskografie ABSU ich album z roku 2001 „Tara“. Jeho nástupca sa vydal menej extrémnym smerom. Novinka by sa na prvý pohľad dala umiestniť niekde medzi nich.
Dedukovať, že pôjde o solídny album, sa dá hneď po uplynutí úvodných sekúnd z relatívne krátkej 36-minútovej stopáže. Aj takáto minutáž podtrhuje zomknutosť a koncentráciu všetkých nápadov do hustého celku, ktorý odsýpa viac než svižne. Proscriptor, ktorého považujem momentálne za jedného z najlepších bubeníkov, nedrží žiadne tempo dlhšie než pár sekúnd, a tak kľučkujeme skladbami cez eskapády pokrútených mystických motívov. Hra riffov v ničom nezaostáva, každý takt je zahratý s absolútnym nasadením, niekedy na hraniciach ľudských možností a s dostatočnými žánrovými presahmi. Pochopiť to celé chce viac sústredenia. Umením je ale to, že napriek zdanlivej rozkúskovanosti je každá skladba definovaná na pozadí jednotným motívom.
Výnimkou je záverečný „Song For EA“, ktorého hranice sú dané šiestimi krátkymi (doslova) zásekmi. Ako každá excelentná nahrávka, aj táto prekypuje množstvom pôsobivých originálnych momentov, ktoré sa dajú s blaženým výrazom rozoberať do posledného detailu. Energický úvod „Song for EA“, ostré rezy v závere „Skrying In The Spirit Vision“ alebo pôsobivé zahrané prechody v „Ontologically, It Became Time Space” patria k na prvý pohľad výrazným, silným bodom albumu. Ostatne z každej sekudny je cítiť matematickú presnosť, s ktorou daný motív do zvyšku časového kontinua zapadá. Rovnakú dotiahnutosť je možné vypozorovať aj z produkčného a zvukového hľadiska. V tejto sfére je samozrejme ľahký dôraz kladený práve na nástroj bicích, ktoré tradične ťahajú celú nahrávku vpred.
Presne takto má vyzerať moderný extrémny metalový album, ktorý je dotiahnutý po každej stránke s maniakálnou precíznosťou. Ideálna stopáž, skvelý koncept. Neostáva tak nič iné, len trpezlivo čakať na posledný diel trilógie - „Apsu“ - a ukončenie tretieho cyklu existencie kapely, venovaného okultizmu a mágii.
Koncentrovaná nálož do detailu prepracovaného thrash-blacku, zahraná s maniakálnou precíznosťou a pôsobivým ideovým konceptom. Presne takto má vyzerať a znieť moderný, prepracovaný extrémny metalový album. Klenot v rámci diskografie i žánru, v ktorom sa ABSU pohybujú.
9,5 / 10
Proscriptor McGovern
- vokály, bicie
Ezezu
- basgitara
Vis Crom
- gitary
1. Earth Ripper
2. Abraxas Connexus
3. Skrying In The Spirit Vision
4. Ontologically, It Became Time & Space
5. A Song For E-A:
6. a) E-A
7. b) A Myriad Of Portals
8. c) Third Tablet
9. d) Warren Of Imhullu
10. e) The Waters - The Denizens
11. f) E-A (Reprise)
Abzu (2011)
Absu (2009)
Speed n' Spikes Vol. II (split) (2008)
Demonical / Absu (split) (2007)
Mythological Occult Metal: 1991-2001 (Best of) (2005)
Tara (2001)
In the Eyes of Ioldanach (EP) (1998)
The Third Storm of Cythraul (1997)
The Sun of Tiphareth (1995)
...And Shineth Unto the Cold Cometh (EP) (1995)
Barathrum V.I.T.R.I.O.L. (1993)
Immortal Sorcery (1991)
Return of the Ancients (demo) (1991)
Souhlasím s Arrowovým výsledným hodnocením. Na ploše necelých čtyřiceti minut koncentrovaná porce detailně propracované brutality a typický případ toho, jak má vypadat extrémní metalové album 21. století. Pouze na bodech si dovolím trochu ubrat, ale to už je vysloveně pocitová záležitost. Kratší stopáž nahrávce rozhodně prospívá.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.