Spanilé dámy, velevážení pánové, roztomilé dítky! Zavítal k vám světoznámý a proslulý cirkus EDGUY až z daleké německé Fuldy. A cože vám nabízí k poslechu? Především „direktóra“ Tobiase Sammeta, muže malého postavou, avšak netušených skladatelských schopností, a veselou družinu dalších čtyř kumpánů. Aktuální představení se jmenuje „Age Of The Joker“ a nese se ve znamení vysmátého šaška, od nějž se lze nadít nejen šprýmovných kousků, ale i zlomyslných naschválů.

Nejnovější počin fuldské pětky je v převážné většině písní nabit veselostí a rozpustilostí (viz klip „Robin Hood“). Oplývá tedy tradičními atributy tvorby EDGUY. Celkové vyznění alba pokračuje v kurzu nastoleném předchozími alby „Rocket Ride“ a „Tinnitus Sanctus“, na nichž byla opuštěna čistě speed/power metalová cesta, od kteréž doby EDGUY stále více produkují hard rockové až téměř popové věci. Na „Age Of The Joker“ tomu není jinak.

Předem přiznávám, že nejsem příznivcem této cesty, a to nikoli v principu, ale především v provedení. Takové „Hellfire Club“ mi v tomto ohledu vyhovovalo maximálně. Uvedené hardrockové vyznění je na novince podpořeno poměrně častým použitím (mnou neoblíbených) hammondů (např. „Robin Hood“, „The Arcane Guild“), které na mě obvykle působí jako Eidam třicítka na šéfa Pohlreicha. Jejich zvuk mi tak kalí dojem z některých dobrých písniček.

Album, ač působí pestře, trpí určitou skladatelskou vyčerpaností hlavního a v tomto případě jediného skladatelského mozku. Schválně, spočítejte si, kolik toho Tobias Sammet za poslední roky pro EDGUY a AVANTASII zkomponoval. Ostatní členové skupiny na tomto albu skladatelsky nepřispěli. Pouze na bonusovém materiálu u speciální a limitované edice, kterou jsem však neslyšel, složil jednu píseň Jens Ludwig. Otázkou zůstává, zda je to v důsledku lenosti členů skupiny nebo působením pana direktora. Když už je řeč o AVANTASII, stále více dochází k průniku tvorby obou seskupení (např. ve sborech), které lze od sebe odlišit pouze pěveckými hosty na AVANTASII.

Co se vlastních skladeb týče, lze je zařadit do několika kategorií. Za vskutku povedené pokládám „Faces In The Darkness“ (zde si nemohu pomoci, ale kytarový začátek mi evokuje něco z Ozzyho), „Behind The Gates To Midnight World“, speedovou „The Arcane Guild“ (ach, ty hammondy) a veselou a skočnou „Breathe“. Dále jsou to tradiční (a nijak objevné) „edguyovské“ skladby ve středním tempu – singl „Robin Hood“, „Nobody´s Hero“, „Fire On The Downline“ a vcelku povedená balada (je to věc vkusu – mně poměrně kápla do noty) „Every Night Without You“.

Na závěr jsem si nechal tři skladby, které řadím do skupiny zvláštních. Při začátku „Two Out Of Seven“ se mi před očima objevila 80. léta a především barevná a blýskavá otáčející se disco koule. Jinak se jedná o pohodovou písničku, kde vás k závěru Tobi probere zajímavou legráckou v refrénu. Píseň „Rock Of Cashel“ má slušný jednoduchý kytarový motiv s nelibě znějícími pěveckými linkami. Zachraňuje ji ale refrén a v poslední třetině příjemně překvapí „irské“ skotačivé sólo. Za největší a jediný vyložený průser považuji „Pandora´s Box“, která dělá „čest“ svému názvu – u tohohle mixu country a hard rocku se mi zatmělo před očima.<´/p>

Co říci na závěr? V porovnání s předchozími dvěma počiny je novinka o třídu lepší než „Rocket Ride“ a přibližně nastejno s „Tinnitus Sanctus“, která ale navíc obsahovala bombu „Dragonfly“. Napadá mě ještě otázka, na kterou si neumím odpovědět. Je Tobias Sammet skladatelský šarlatán, který pouze používá hudební postupy jiných interpretů, anebo hudební génius, jenž je schopen napsat skladbu téměř jakémukoliv rock-metalovému interpretovi na tělo? Já… nevím.