OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
AZARATH z poľského Tczewa nie sú žiadnou zánovnou záležitosťou, na scéne sú od roku 1998 a v lete roku 2011 vydali svoj piaty album. Počul som ten predošlý, všetko na ňom bolo v poriadku, nakoniec Poľsko v metale = kvalita, akurát že ma extra nezaujal. Na nový som videl chválu, zohnal som si ho, reku čo a ako, a – „mal pravdu, ten chlapec!“ Presný opak ich poľských pekelných kolegov STILLBORN, ktorých albumy plné jedovatého nabrúseného death metalu páchnuceho sírou inferna mám naozaj rád, ale posledný „Los asesinos del sur“ zo septembra minulého roku ma zatiaľ akosi baviť nezačal.
AZARATH model 2011 sú elitný death/black metal, besný, rýchly, temný, nemilosrdný, nabrúsený a peklom dýchajúci. Neviem, aký hudobný podmaz si chystajú štyria jazdci Apokalypsy na deň, kedy príde ich čas, ale musia sa sakra snažiť, ak chcú prešťať týchto svojich troch poľských konkurentov. Nenachádzam tu chyby, naopak je veľa toho čo by som vyzdvihol, v prvom rade nespútanú agresivitu, výbuch energie, veľmi vražedné tempá a skvelé melódie, dostala ma už tá v úvodnej „Arising The Black Flame“ a podobne skvelé atmosféry skombinované s neľútostným a riadne čiernym kovom smrti chrlia Poliaci až do konca. Občasná zdravo pochmúrna vyhrávka tam rozhodne nebýva na to, aby sa tu čokoľvek „zjemňovalo“ a ak sa tempo spomalí, tak tiež nie preto, aby ste si vydýchli, ale aby ste lepšie precítili hrôzu, ktorá sa pre vás týči na obzore. Textové posolstvá sú plné satanizmu, odmietania kresťanstva, rúhania a smrti, a v spojení s nekompromisnou hudbou sa dá veriť aj tomu, že to všetko AZARATH myslia vážne. Nakoniec, stačí si pozrieť mená tých, ktorí sa na nahrávke podieľali, a znalci budú vedieť, že peklo tu nie je záležitosťou sezónnej módy.
Mohutný zvuk je v zásade pre túto hudbu úplne presný, a bez ohľadu na to, že aktuálny album Poliakov zvlášť vďaka vokálu - ak by sa spevák podpísal ako Henri Sattler, tak mu to uverím – a viacerým melódiám vyznieva možno aj ako „GOD DETHRONED worship“, len o niečo extrémnejšie podaný, je bodovanie vysoké.
Miernou odchýlkou je niekoľko hlbších vokálnych polôh, aké u GD nenájdeme, a brutálnejšie celkové vyznenie, prinajmenšom v porovnaní s poslednými albumami holandských kráľov pekla. Tí sa rozlúčili mimoriadne mocným dielom „Under The Sign Of The Iron Cross“, ale AZARATH, ich reinkarnácia z čias „The Grand Grimoire“ a „Bloody Blasphemy“, vybavená modernejšou zbrojou, môže od nich víťaznú zástavu prevziať kedykoľvek.
Takto to vyzerá, keď sa nadaní žiaci učili od majstrov a dnes môžu vyučovať oni.
9 / 10
Inferno
- bicie
Bart
- gitary
Necrosodom
- basgitara, vokály, texty
1. Arising The Black Flame
2. Supreme Reign Of Tiamat
3. Crushing Hammer Of The Antichrist
4. Firebreath Of Blasphemy And Scorn
5. Behold The Satan's Sword
6. Under The Will Of The Lord
7. The Abjection
8. Deathstorms Raid The Earth
9. Lucifer's Rising
10. Holy Possession
11. Harvester Of Flames
Blasphemers' Maledictions (2011)
Holy Possession (EP) (2011)
Praise the Beast (2009)
Diabolic Impious Evil (2006)
Infernal Blasting (2003)
Demon Seed (2001)
No konečně se někdo této temné nádhery ujal.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.