Že by se konečně někomu podařilo vrátit Michaela Kiskeho do hry? Napadlo mne hned po prvním poslechu debutu německých UNISONIC. Někdejší metalový kralevic totiž od svého mnohonásobně propíraného vyhazovu z řad HELLOWEEN odmítal dlouhá léta jakékoliv nabídky na svůj možný reunion, nebo působení v plnohodnotné rockové (nebo nedej bože dokonce metalové) kapele, a tak s přispěním několika pilných fachmanů a osobností německé scény, pouze jednou za čas přicházel s nějakým tím krátkodobým hostováním nebo projektíkem.

Ať už se jednalo o PLACE VENDOME, kde s ním rovněž působili Dennis Ward a Kosta Zafiriou (stejně jako právě v UNISONIC) - dva hudebníci pocházející ze známé německé hardrockové formace PINK CREAM 69 a rovněž osobnosti, které mají na německé scéně mimořádně velké slovo a nebo se účastnil coby pěvecký host velkolepého projektu Tobiase Sammeta – AVANTASIA. Do toho pak můžeme připočíst nějaké to neúspěšné sólové album a výčet veškerých aktivit Michaela Kiskeho za posledních osmnáct let bude zhruba kompletní. Opravdová škoda. Nedokáži totiž pochopit, jak takto talentovaný pěvec doslova promarnil mnoho času mimo nejvyšší rockovou/metalovou soutěž. Vím, Michael se několikrát nechal slyšet, že ho již podobná hudba nebaví, ale podle mne by měl každý dělat především to, co mu jde bezpečně a zaručeně nejlépe.

UNISONIC je jakýsi all stars band složený z osobností germánské metalové scény, pokud tedy budeme Švýcara Mandy Meyera (ex-GOTTHARD, KROKUS) počítat za Němce. O dvou členech z PINK CREAM 69 už jsem se zmínil výše, ovšem před rokem do sestavy naskočil kanonýr z nejpovolanějších – Kai Hansen (ex-HELLOWEEN, GAMMA RAY) a jsem si jist, že to byl právě on, kdo dodal materiálu UNISONIC pořádný říz. Čímž nechci snižovat vynikající skladatelské a producentské schopnosti Denise Warda. Tak jako tak, UNISONIC přicházejí až letos s debutovou deskou, která jakoby navazovala na poslední dvě alba HELLOWEEN, na kterých je ke slyšení Michaelův hlas.

Pompézní materiál obsahuje několik vynikajících skladeb, ale i svěžích překvapení, které musí chtě nechtě potěšit každého oddaného příznivce HELLOWEEN z dob, kdy u nich pěl právě Michael Kiske. Celý materiál jakoby navazoval na to úplně nejzdařilejší z alb „Pink Bubbles Go Ape“ a „Chameleon“, přičemž vyznívá mnohonásobně bombastičtěji, a to jak díky Hansenovým kytarovým kudrlinkám, tak kvůli klávesovým aranžím a vznosným refrénovým nápěvům. Noblesní AOR, melodický hardrock nebo chcete li pop-metal pro odrostlé. Zdejší produkce Denise Warda je špičková - přestože se skladby honosí bohatým zvukem, nepůsobí nikterak přeplácaně.

Už úvodní rychlá jízda „Unisonic“ musí potěšit všechny staré a oddané Kiskeho příznivce. Dá totiž vzpomenout na skladbu „First Time“ z dílny jeho nejslavnějšího působiště, která se svého času objevila hned v úvodu kontroverzního alba „Chameleon“. Co se však odehrává v následující „Souls Alive“, to se z mého pohledu rovná vyslovené pochutině pro trpělivé čekatele na návrat toho, jenž měl držet praporec evropského melodického metalu nejvýše. Potěší zde jak klokotavé Hansenovy party, neotřelá popově vznosná melodie, gradace, ale zejména Michaelův čarokrásný vokál, vznášející se ve výškách, kam jen orli dolétnou. Tuhle věc už zde překonají pouze dvě vyslovené lahůdky, jmenovitě - pompézní hymny „I´ve Tried“ a „Renegade“, které ční nad zbytkem materiálu. Skladby „Star Rider“ nebo „Never Change Me“ sice mají rovněž velké hitové ambice, nejsou špatné, ale jejich potenciál je poměrně tradiční. Co naopak debutové album UNISONIC sráží, to jsou zejména dva tancovačkové kolovrátky – „Never Too Late“ a „Sanctuary“, nebo vyloženě nudná balada na závěr - „No One Ever Sees Me“.

Celkově však album hodnotím velmi pozitivně. Michael Kiske dokázal, že mu to stále zpívá náramně a hlavně, že v něm je stále pořádný kus rockera. Obklopil se naprosto skvělým týmem schopných skladatelů a vlivných muzikantů, což je ostatně slyšet na předloženém materiálu. Jsem přesvědčen, že se právě na tento projekt jen tak nezapomene. Ti, jenž mu zde sekundují odvedli znamenitou práci. Pro příznivce melodické hardrockové (potažmo metalové) hudby bude debut UNISONIC jasnou volbou. Povedená deska.