Patříte-li do okruhu obdivovatelů Martina Lopeze, skvělého ex-bubeníka populární švédské formace OPETH, pak vám v roce 2005 nemohla uniknout informace o zrodu nové superskupiny, kterou měl mít na svědomí právě tento fenomenální pavouk. S realizací se nakonec muselo 5 let počkat, čímž se touha po úderech Martinových škopků pořádně nakupila. Ten i díky prodloužení čekací doby samozřejmě nehodlal nic podcenit a nadržené fanoušky zklamat, a aby mu to snad v rytmu neujíždělo, pojistil rytmickou sekci skutečným machrem v oboru, samotným mistrem Stevem DiGiorgiem. Připomínat, jaké majstrštyky má tento mág za sebou, by bylo pouhým mlácením prázdné slámy a dělání z metalových fanoušků nevzdělance. Dvě zvučná jména nakonec byla spravedlivě vyvážena dvěma neznámými a mohlo se začít pracovat na kampani. Ta hrdě hlásila, že SOEN budou znít tvrdě, zároveň i melodicky a především naprosto unikátně.

Henten falešný grajcar si nech, šak bá, víme odkáď větr fúká

Martin je určitě skvělým bubeníkem, ale ještě lepším lhářem. Dejme tomu, že materiál předkládaný na debutovém „Cognitive“ je dostatečně tvrdý a třebas i melodický, unikátním ho však nelze nazvat ani za sedmičku v krabici od bot. Ne, ne, ne, pánové. Tenhle falešný krejcar si nechte, když už od první sekundy je jisté, odkud vítr fouká. Překvapivě tu nevane severák z domovských OPETH, ale máme tu čest s hotovým orkánem amerických unikátních (ano, v tomto spojení to lze použít) polobohů TOOL. A zde rozhodně o nějaké inspiraci nelze ani přemýšlet, natož pak mluvit, tohle je jasné parazitování na cizím pozemku. Ano, specificky nervní rytmiku, pro TOOL tolik typickou a zvláštní snovou melancholii můžeme vyštrachat i u momentálně hibernujících DEADSOUL TRIBE, ti ale naštěstí používali další množinu vlastních prvků, kterými pomohli rušivé elementy bezbolestně vymýtit. Navíc měli za mikrofonem Devona Gravese, který si hrabal na svém písečku.

Jen si zpívej, ptáčku líbeznej

Jenže SOEN mají Maynarda, resp. Joela Ekelöfa, kterého jsem okamžitě překřtil na BIMH – Beetle In My Head. Díky tomuto chlápkovi jsem měl dlouho dobu špatné spaní, až pak mi to jednoho pěkného rána svitlo. Existují jen 2 možnosti, co je vlastně zač. Ta první, že se jedná o přejmenované a dlouho utajované Maynardove dvouvaječné dvojče. Tím jsem si skoro jistý. Nicméně pokud tohle není správná odpověď, tak odvolávám brankáře a střílím od boku – desku tedy mohl nazpívat sám Maynard James Keenan a Joel pouze dosazen na promo fotografie. Až natolik je jejich barva hlasu podobná. A to pak uznejte, že po tomto všem je odTOOLování ještě těžší. Korunu tomu nasazuje obal a celková grafika, která poukazuje na tvorbu Alexe Greye, jehož díla jsou zvěčněna v bookletech TOOL. Těch náhod se nám ale nahromadilo, co říkáte?

Originalita vs. kvalita

Hudba jako taková však není vůbec špatná. To taky nemůže být, sestava je dostatečně silná a působí sehraným dojmem. DiGiorgiho basové hrátky jsou i díky velmi průraznému ozvučení dobře slyšet a klidně bych se nezlobil, kdyby měl ještě volnější ruce a popustil tak uzdu větším parádičkám. Martin bubnovat nezapomněl, i když žádnou strhující exhibici nečekejte, hraje šikovně ve prospěch skladeb samotných. Ty působí poměrně vyrovnaným dojmem a většina sází na značně hitovou notou, jenže SOEN nejsou TOOL ani A PERFECT CIRCLE, pouhý revivalisté a jejich poměrně monotónní cvrdlikání dokáže chvílemi nudit, což se jejím vzorům stát nemůže. Zvláštní položky skýtají názvy „Ideate“ a „Last Night“. První 2 minuty „Ideate“ ještě zní jako „Ztracené klíče“ amerických nástrojařů, poté se díky poklidné melancholii přesouváme až k českým sousedům – polským RIVERSIDE z období „Second Life Syndrome“, kde zůstaneme i v případě druhé jmenované. Oba cajdáčky Martin velmi citlivě vyšperkoval zvukem perkusí. A na závěr vyzdvihněme nejtvrdší „Slithering“, jehož brutální začátek s troškou nadsázky připomene švédské blázny MESHUGGAH.

Jak je obtížné v dnešní době v hudební branži přijít s něčím novým, neslýchaným a originálním, se dočítáme na každém kroku a směle tohle tvrzení můžeme označit jako klišé. Zasedání valné hromady Větrák s.r.o. by vám jistě k tomu řeklo své. Nelpím na přílišné originalitě a tvrdím, že svojské hudební vyjádření by v žebříčku důležitosti hudebního nosiče nemělo nutně okupovat první místo. To by totiž mělo být uvolněno kvalitě. Avšak, jak už to bývá, ne vždy to musí platit. A i když „Cognitive“ kvalitu nabízí, je výhradně z cizích zdrojů, proto výjimku udělejme právě dnes.