OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ASSESOR (tedy ten o jedno „S“ chudší) v roce 1990 vypálil rybník mnohým zavedenějším domácím metalovým jménům. Když totiž vyšlo jeho debutové album „Invaze“ (kterému navíc nepředcházela žádná další „oficiální“ demonahrávka), nikdo z tehdejší kovové elity (s výjimkou CITRONu a TITANICu, nemýlím-li se) ještě neměl svoji dlouhohrající premiéru za sebou, a to se pochopitelně na jeho dalším osudu nesmazatelně podepsalo. Celá první várka vinylu uschovaného do šedivého obalu, jemuž vévodil kostlivec hrající na kosti jako na housle, byla prakticky okamžitě rozebrána a z alba se v témže okamžiku stal kult, na nějž mnozí slyší dodnes: krom zmíněných skutečností také proto, že jeho hudební obsah je nadmíru povedený a jeho thrashdeathový náboj ve spojení s dlouhými instrumentálními pasážemi má skutečně velmi chytlavý podtext („Nářky zapomenutých“, „Hrad“ nebo titulní věc).
Po vzkříšení v roce 2010, tedy o dlouhých dvacet let později, v nichž jméno kapely bez nějakých dalších známek aktivity zmizelo z mapy funkčních kovových společenství, se soudní přísedící vrací zpět a s již zmíněným dalším „S“ navíc hodlá oživit svou slavnou minulost. Tak jako mnozí jiní, samozřejmě, protože volání právě takové minulosti zkrátka má svůj půvab. ASSESSOR k tomu navíc mají tu výhodu, že tenhle návrat není jen jednou epizodou v průběžném „navracení se“ v průběhu minulých dvou desetiletí, že se vrací tak, jak to především má smysl (tedy s původními a nejdůležitějšími členy Michalem Roháčkem a Jardou Pracnou), a že čerstvé album „Štvanice“, které si za tím účelem rovněž pořídili, není tak špatné, jak by se v právě popisovaných souvislostech mohlo předpokládat.
Začíná totiž přesně tam, kde „Invaze“ skončila (a to i navzdory drobnému vtípku, při kterém je v „Intru“ použit úryvek z tehdejšího úvodu desky „Setkání“, doplněného archaickým gramofonovým praskáním a násilným odtažením jehly), tedy v kovaném thrash-death metalu vzor 1990. Ve své době měl nepochybně jasně královský punc, dnes je to už ovšem o mnoho diskutabilnější. Ale ani tohoto faktu se ASSESSOR nezalekli, což jim budiž přičteno k dobru, a stvořili nahrávku, která (při troše dobré vůle, neb je rovněž plná poněkud nemotorných textů, mnohdy připomínajících práci průměrného žáka základní školy na téma „thrashmetalový text“) obstojí i v náročných podmínkách současnosti. Osvědčená spolupráce Pracna - Roháček na tom má samozřejmě největší podíl, když prvně jmenovaný napsal veškerou hudbu a druhý zase se svým typickým křikem obstaral téměř veškeré zpěvy. Osm nových skladeb (jako bonus jsou na konci nahrávky zařazeny znovu nahrané již zmíněné kusy „Hrad“ a „Invaze“) proto živelně burácí v tempu přímo ďábelském, protkány těžce zkušeně odpalovanými riffy, a nejsympatičtější na tom všem je, že každá z nich má vyražen jasný punc assesorovské ochranné známky, takže k nim bez obtíží naleznete vztah, který už si následně velmi lehce udržíte. Subjektivně mám za nejsilnější střed alba na ose „Vlci v rouše beránčím“, „Prasata“ a „Lidské stádo“, ale věřím, že i ostatní skladby snesou přísnější kritický poslech. Což je, řekl bych, ohledně comebacku ASSESSOR noticka nejdůležitější, a já musím konstatovat své potěšení z toho, že mohu být jedním z jejích zvěstovatelů.
ASSES(S)OR po (dvaa)dvaceti letech ku potěše všech svých příznivců a možná nejen jich.
6,5 / 10
Michal Roháček
- zpěv
Jarda Pracna
- kytara
Jarda Pelán
- kytara, zpěv
Víťa Rampas
- bicí
Richard Abraham j.h.
- baskytara
1. Intro
2. Ve znamení štíra
3. Osud
4. Sadistova zpověď
5. Vlci v rouše beránčím
6. Prasata
7. Lidské stádo
8. Asesor
9. Zlo severu
10. Hrad
11. Invaze
Štvanice (2012)
Invaze (1990)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.